Pitoreskní, ne mediální

Mediální obraz české skutečnosti se nezdá být zrovna pozitivní. Naštěstí je to jenom pouhá iluze a realita zůstává jako vždy skrytá všem těm, kteří by se snad snažili šťourat třeba v nose.

To, ale ještě neznamená, že je všechno v naprostém přádku. A jako vždy můžu jenom konstatovat staré klišé: Všechno záleží na každém z nás, jak se k čemu postavíme. A dalších pár hovadin, které snad zná každý (nebo by alespoň mohl).

Před posledními volbami jsem prohlašoval: Volte si třeba Mickeyho Mouse z dílny  Walta Disneyho nebo našeho sociálně spravedlivého, naši nekonečnou (respektive konečnou) spásu Vandase. To je prostě každého věc a samozřejmě i odpovědnost.

 Za takového Mickeyho bych tu odpovědnost snad přežil. Politologové by mě jistě varovali, že od kreslené bytosti zajisté nikdo neví, co očekávat a televizní štáby by mě nejspíš umlátili, protože by zkrátka každou politickou debatu či výstup kreslili (nebo zkreslili?).

 Nikdo nemá právo komukoliv bránit ve volbě ať už je jakákoliv. Každý ať si dělá, co uzná za vhodné, když je za to schopný nést zodpovědnost. Škoda jen, že s každou zodpovědností, kterou si uvědomím, si na sebe pověsím nelehká závaží. Někdy se nemohu ani pohnout. Co z toho tedy muže, kdo mít? Co z toho můžu mít já? Má to tedy nějaký význam, natož smysl?

Asi ne, ale stejně nás to všechny z nějakého nepopsatelného důvodu už po tisíciletí baví a rozčiluje.