Parketa
Ztratil jsem dávno kontakt s tím, co skutečně chci. To nejdůležitější se mi ukazuje pouze ve chvíli maximálního vypětí. Jsem znuděný bezpečím. Jsem ohrožený klidem a pohodou. Všechno to můžu nerušeně pozorovat a psát. Nic z toho není podstatné, protože si ve skutečnosti myslím něco úplně jiného. Jen mám strach použít slova. Nechci to vědět. Nechci to přiznat. Hraji hru a nechci, aby někdy skončila.
Je to útrpné, nekonečné a přitom tak bezpečné až je mi zle. Nic z toho není realita, přesto jsem spokojený a snad i šťastní s tím vším co mám. Nelze pochopit. Nelze prozradit. Nelze se narovnat, protože se bojím, že bych se zlomil. Nedokážu ujít krok natož dva a oni po mě chtějí tři. Je to směšné.
Nerozumím tomu. Nechci tomu rozumět. Nechci to pochopit. Nechci o tom přemýšlet. Raději se tomu vyhnu a počkám, až to přejde a mě napadne zase něco jiného. Zajímavějšího a příjemnějšího.
Nejde o to co tím myslím nebo chci říct, protože to nevím ani já sám. Není to důležité a přitom tak jednoduché. Pochybuji o sobě, nevím, jaké jsou moje možnosti. Teprve se učím poznávat své potřeby a touhy. Právě o to jsem přišel. Nejde jen o ztracenost, zmatenost a chvilkové pobláznění jak tomu snad bývá. Přesto o lásku jde. Milovat a být milován nebo naopak.
Cítit k podzimu pád listu ze stromu.
Dlouhou navlhlou cestou jdu sám, předstírám, hraju divadlo se slovy a pocity. Voda praská, tryská, teče z podrážek mokrých bot. Pře potok, kaluže, řeky kolem stromů a louky. Srci se pasou v dáli. Hbitě zbystří pach stálý. Přemýšlí, pozoruje, uskočí a ostatní sním. Dál a dál nahoru do lesa, kde čeká trs zázvoru.
Ne, není to podstatné. Nic není důležité, a přesto stále chladný vzduch proudí. Já přemýšlím, znaven denní rutinou. Čekám na zázrak, který nikdy nepřijde, protože nechci, protože vím. Bdím, usínám, jsem bdělý a čekám. Ne, není na co. Není to důležité, protože to nejsu já ani on. Snad je to žena - stará stařena, která mi konečně poví - vše, co chci vědět, přesto že už to dávno vím jen nevím co s tím, jak s tím mám naložit. Protože se bojím. Mám strach. Usínám. Nechci se probudit. Přesto ráno znovu vstanu. Rozhlédnu se a jdu. Jdu dál svou cestou a snad někam, někde dál. Sám nevím kam.
Tedy snad konečně přijdu. Stan roztáhnu. V té tmě, bez života, bez ničeho co by mě mohl nadchnout. Nic co by mi mohlo dodat naději. Cítím samotu v nekonečném lese bez stromů a půdy. Ne není to vtip. Takový les skutečně existuje. Je to totiž fakt. Pravda. Skutečnost. Realita. Mrzutá parketa.
Martin Schreiber
Nemůžeš se znovu narodit, ale odpustit ano
Vypadá to, že znovu a znovu opakuji své myšlenky. Nelze se dostat dál než před práh obávaných futer pravdy. Dveře tam nejsou. Byly dávno vykopnuty, protože jsem neměl pokoru vzít za kliku a spořádaně otevřít a říct dobrý den.
Martin Schreiber
Mylná představa
Čas od času si připadám, jako pouhá existence. Nicotná tečka připojená k mnoha nepřeberným přístrojům a jiným zařízením. Všechno kolem pípá, sviští, řinčí a čeká, až někdo přijde a dotkne se tlačítka - vyhodnotit. Pro všechny ty záznamy existují mnohá vysvětlení a většinou se s nimi lze ztotožnit a můžeme je prohlásit za probádané. Není čas. Přicházejí nové a nové údaje. Důležitá je aktuálnost.
Martin Schreiber
Znovu studentem
Letošní školní rok pro mě znamená mnohé. Nejen že mě čeká dosud nejrozsáhlejší zkouška v podobě maturitního testu, ale především volba dalšího životního směřování. S gymnáziem na krku bych bez vysoké školy, měl jen příliš mnoho možností, které by se mi pravděpodobně nikdy nesplnily. Stal bych se totiž univerzální „chytrolínem“ na lavičce úřadu práce. Okusoval bych zdi v naději, že si mě jednoho dne někdo všimne.
Martin Schreiber
Nechci dospět. Chci stále zůstat naivní a krásný!
Chtěl bych zase znovu vrátit do věku, kdy mi bylo tak šest nebo sedm. Postavil bych si nějaké hrady na pískovišti. Podíval bych se v sobotu ráno na pohádky a měl bych to v piči. Byl bych spokojený sám ze sebou a byl bych šťastný.
Martin Schreiber
Jsem jen jeden z mnoha
Jsem jen jeden z mnoha. Jeden z mnoha miliard lidí na planetě, který se nechce pokořit před svou nicotností. V psaní hledám mnohokrát ztracenou pokoru a sílu vstát a jít dál. Bez ducha kamkoliv bez těla nikam, ani jedno však nestačí k tomu, abych mohl jít. Nerad se hrbím a ohýbám. Občas může přít neočekávaný zvrat, zlom, ztracení až zatracení.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
To nemyslíte vážně! Soudce ostře zpražil bývalého vrchního žalobce
Emotivní závěr měl úterní jednací den v kauze údajného „podvodu století“, v němž měly přijít tisíce...
Hasiči celou noc zasahovali v pralese Mionší, vodu nosili na zádech
Beskydský prales Mionší v noci zachvátil požár. Hasiči celou noc zasahovali v jeho nejvyšším...
Volby by jasně vyhrálo ANO, mimo Sněmovnu by zůstaly TOP 09 a KDU-ČSL
Sněmovní volby by v dubnu vyhrálo ANO s 32,5 procenta, ODS by měla 13 procent, SPD a Piráti shodně...
Protesty studentů eskalovaly i v Kalifornii, jeden člověk skončil v nemocnici
Na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA) se v noci na středu střetli proizraelští a...
Amsterdam bojuje proti nerovnosti v močení. Vyčlení miliony na veřejné záchodky
Radnice v Amsterodamu po několikaletém nátlaku ze strany žen vyčlenila čtyři miliony eur (přes 100...
Prodej chaty, 100 m2, Katov
Katov, okres Brno-venkov
3 490 000 Kč
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 270x