Jednou za velmi, velmi dlouhou dobu se přihodí, že do kin přijde hollywoodský velkofilm, který má všechno. Lásku, napětí, nezapomenutelného padoucha, velkolepou akci, fantasticky zauzlený příběh, výstavní herecké výkony. Jednou za velmi, velmi dlouhou dobu se přihodí, že takový film kromě nákladných efektů, velkolepých honiček, masivních explozí a dalšího škváru, který diváci tak milují, má ještě něco navíc. Myšlenku a duši. Prostě jednou ze velmi, velmi dlouhou dobu se přihodí, že do kin dorazí snímek tak výtečný jako Nolanův Temný rytíř.
K čertu se schématy!
V čem je Temný rytíř jiný, než tisíce dalších akčních filmů, které proti sobě staví vyhraněné zástupce dobra a zla? Především tím, že Nolan nic podobného neučinil. Diváci znalí předešlé batmanovky už dozajista tuší. Netopýří muž v ní nevystupoval jako čistý rytíř dobra, který bez bázně a hany chrání nevinné, ale pod černým krunýřem se rýsovala posedlost, nespokojenost i touha pochopit samu podstatu zla v druhých i v sobě samém. Jenže i batmanovská "jednička" pořád pracovala s víceméně osvědčenou rovnicí, kde na jedné straně stál patron dobra (Wayne / Batman) a na straně druhé organizované zlo (Ras-Al-Ghul a Liga stínů). Naproti tomu Temný rytíř se mění v promyšlenou skládanku principů. Na jedné straně bojuje Bruce Wayne, muž unavený, ale stále odhodlaný. Jeho maska se postupně stává větším a větším prokletím, které jej vyčleňuje z ochraňované společnosti. Staví ho do galerie pošuků, proti nimž tak usilovně vede válku. Batman nemá do světa normálních lidí povolen přístup a jeho úděl je údělem vyděděnce na okraji. Temné předurčení odhaluje zpočátku především nový návladní Harvey Dent, jakýsi "bílý" odraz Batmana v denním světle. Člověk, který se může stát symbolem dobra se vším všudy, neboť ctí zákony a má tvář. Čím více se však dostává do hry démonický Joker, tím jasnější je, proč právě toto ztělesnění chaosu a anarchie tolik baží po střetnutí s Batmanem – Joker je jeho negativem, ztělesněním všeho, co Netopýřího muže bude navždy vyčleňovat, odcizovat. Muž s rozříznutou tváří donutí Waynea poznat, že zlo nelze pochopit, ani ohraničit a že v boji proti takovému zlu nestačí obětovat pouze pár jizev.
Let´s put the smile on that face!
Nejsilnějším momentem Nolanova snímku není boj se zlem, nýbrž zjištění, že zlo nemá žádné skutečné cíle. Ras-Al-Ghul chtěl Gotham vyhladit pro jeho hříchy. Joker si chce prostě jen hrát, chce vidět svět v plamenech. Pohrdá vším, co jen trochu zavání řádem a vnáší do něj absolutní rozvrat. Logicky tak pro něj mafie a policie představují totéž a jediným skutečným protivníkem je mu Batman. Muž, který jako on sám stojí nad zákony a vede osamělý boj. Pokud máte pocit, že Temný rytíř bude podobně jako Burtonův originál soubojem principů, jste na omylu. Nolanova verze je mnohem více zkoumáním toho, co samotné principy obnášejí, výpravou hluboko pod masky, do skutečného srdce temnoty. To ovšem neznamená, že by tu chyběl strhující příběh s mnoha zvraty, faktem ale je, že to pravé drama Temného rytíře se odehrává za kulisami všech těch spiknutí, explozí i honiček. A v nejlepším slova smyslu vrcholí závěrečným poznáním, že Jokera nelze porazit, protože se nejedná o chvilkový výplod zločinecké organizace ani tvora s jednorázovým plánem. Joker je sama podstata zla, anarchie, revolty proti světu – a jako takový je nejen odpudivě slizký, děsivý, ale zároveň neodolatelně vtipný. Heath Ledger s naprostou virtuozitou sehrál padoucha, kterého nelze zničit, protože je nedílnou součástí nás samých, i světa, ve kterém žijeme. Jeho herecký výkon stíní bez nadsázky vše, dokonce i Nicholsonova exhibujícího šaška z původní verze. Australský herec se nezastavil u klaunských rekvizit, ale vystřihl uvěřitelného lotra, který si na nic nehraje. Ať už to při jeho excentrickém zevnějšku zní jakkoli divně, Joker není přetvářka nebo maska, Joker je skutečný. A stejně tak děsivě skutečný je jeho jediný záměr – odhalit nejtemnější stránky všech kolem sebe.
Před velikostí padoucha a genialitou jeho velmi přímočarých spádů bledne i Batmanův krunýř a kupodivu to vůbec není na závadu. Bruce je utrápený, unavený, demotivovaný... ale když už se zdá, že temný rytíř nemá co nabídnout, přijde finále a jeho hrdinské gesto, které dokáže, že své milované město vykoupí čímkoli, i svou pověstí. Definitivní přijetí samoty a role spasitele špinavého města postavě v černé kápi dodá šťávu pro další filmovou existenci (doufejme!). Ten moment není absolutně prvoplánový a dokonale zapadá do partie, kterou Christopher Nolan rozehrál. A tahle partie s konečnou platností nenechává z komiksového mýtu kámen na kameni a Batmana vrhá do nelítostné reality syrového thrilleru. Zapomeňte na pohádky. Jednu z ústředních rolí v boji o nový gothamský úsvit si pro sebe uzmul Harvey Dent – roli Wayneova soka v lásce na straně jedné, na straně druhé ale i roli jediného možného Bruceova vykoupení z netopýří masky. Trochu škoda, že Eckhartově tragické postavě chybí ve stínu Ledgera něco skutečně oslnivého... ale i tak je jeho pozice bílého rytíře velice osvěžujícím kouskem mozaiky příběhu a i milostný trojúhelník se dalece vymyká obvyklým klišé. V podobném duchu lze ohodnotit i tradičně skvělého Gary Oldmana (férový polda Gordon) i neodolatelného glosátora Michaela Cainea (sluha Alfred). Ten část svého prostoru tentokrát přepustil Morganu Freemanovi, jehož Fox s neobyčejnou chutí hláškuje o zlomkrk a tak trochu bere vítr z plachet starému slouhovi rodiny Wayneových.
Nolanova komiksová gangsterka
No a ještě jedna hvězda svítí Temnému rytíři jasně nad hlavou – Christopher Nolan. Ne, akční scény netočí o moc lépe než v prvním díle, zmatečný střih nahradila tak trochu těžkopádná choreografie, která má švih především když se létá skrz všemožné předměty. Ale na akci jeho Batman nestojí a stát nebude. Opět fascinuje především realistickým pojetím a světem, který se vymyká komiksové nadsázce. Temný rytíč je neskonale temnější a drastičtější než Batman Begins. Mnohem více než komiksák připomene strohou a civilní režií třeba Coppolovu kmotrovskou ságu nebo De Palmovy Neúplatné. Když si odmyslíte masky a oslňující hračičky, je Temný rytíř gangsterkou servírovanou setsakra za syrova. Brilantní režie, vynikající scénář, velmi funkční hudba i precizní práce Nolanova dvorního kameramana Wally Pfistera, to vše jej řadí mezi technicky perfektní díla. Ale jeho obsah ho posouvá ještě mnohem dál. Ano, pak člověk strašně rád promine i místy zjevnou naddimenzovanost zápletky a vadnoucí tempo zhruba ve třetí čtvrtině filmu. Nedá se nic dělat, Batman je hrdina s duší a takové hrdiny lze buď oddaně milovat, nebo bezmezně nenávidět. Nevím, co zvolíte vy, já už si vybral... Temný rytíř je pro mě opravdovým králem.
