Vášnivá endorfinová sprcha... to je Brutal Kruháč

Jestli si myslíte, že máte fyzičku, tak Vám garantuji, že nemáte. Stejné moudro se opakuje i v případě, pokud se domníváte, že Vaše tělo a svaly snesou velkou zátěž, nesnesou. Můžete být smrtelníci, jako já nebo mistři světa v jakémkoliv sportu, ale nic Vás nedokáže připravit na tu bolest a zároveň naprostou euforii v této aktivitě. Ona zábava se nazývá Brutal Kruháč a získala si mé srdce i svaly.

brutalkruhac.cz

Zprvu bych ráda uvedla, že se nejedná o reklamu, nýbrž o vlastní postřeh a zhodnocení něčeho úžasného, co mi přineslo naprosto jiný pocit než jakákoli jiná sportovní aktivita.

Není tomu zas tak dávno, co jsem se začala aktivně věnovat sportovnímu životu. Ačkoliv mě k tomu donutilo zdraví, velmi jsem si jakýkoliv pohyb oblíbila a nyní si nedokáži představit, co by se stalo, kdybych s tím musela přestat. Začínala jsem zlehka - trekingové hole a šup s nimi lézt po zdejšich horách. Následovalo plavání, po něm hodiny potu a dřiny ve fitku v cardio zoně, následované snahou posílit svaly na strojích. Jenže stereotyp dožene každého....

Ovšem jednoho krásného dne, jsem u kamaráda na sociální síti zahlédla fotografii, která byla pojmenovaná "Brutal Kruháč". Skupinka lidí, pravděpodobně v tělocvině, s různými pomůckami. Na jednotlivých členech skupinky byly patrné totálně vyčerpané obličeje. Pochopila jsem, že tenhle druh aktivity nebude pro slabé povahy, a to mě začalo lákat. Prohlížení si fotografií mě utvrzovalo v tom, že to žádné "lážo plážo" nebude. Bouchání baseballovou pálkou do pneumatiky (což se mimochodem stalo posléze mou nejoblíbenější aktivitou na celém kruháči, ale to předbíhám:)), kočičí kliky, házení pneumatikou o zem, žebřiny, kliky, běh do schodů, osmičky, superman, sklapovačky, TRX, výpad s balíkem plných pet lahví v ruce. To je jen malý výčet toho, co se zde dá zažít. Mé studium této aktivity nabíralo na obrátkách. Jasně. Jede se v kruhu. Je tolik stanovišť, kolik cvičících. Na každé aktivitě setrváte 30 vteřin, na přesun k dalšímu stanovišti máte 10 sekund a přitom si musíte stačit i odpočinout a chytnout dech...

Moje odvaha rázem jakoby utekla za hory a doly a nechtěla vylézt. Při studiu informací o Brutal kruháči jsem se samozřejmě ptala na spoustu věcí onoho zainteresovaného kamaráda. Čím víc jsem o tom věděla, tím jsem se toho více bála... bála jsem se toho, že na to nemám. Že nemám tak dostatečně velkou fyzičku, abych něco tak brutálního zvládla. Kamarád několikrát naléhal, já jsem neustále odmítala s tím, že až si vypracuji nějakou fyzičku, určitě dorazím.... Jenže pak přišla chvíle, kdy jsem si prostě řekla: "Tak, dneska si to prostě zkusím, ať se děje cokoliv". Co jsem řekla, to jsem také splnila a na "brutálek" jsem se přihlásila. 

Upřímně se přiznávám, že jsem onoho dne ani nemohla dospat. Nemluvě o tom, že se mi v šatně při převlíkání klepaly nervozitou ruce a chovala jsem se, jak kdybych právě dostala dávku adrenalinu. Je to tady. Stojím v tělocvičně s ostatními. Je nás 18, znamená to 18 stanovišť. Dívám se na kamaráda a jsem vskutku trošku nervózní. Trenér zavelí k rozcvičce. Běh a 5 angličáků, běh a 6 angličáků, běh a 7 angličáků... rozcvička mě totálně odrovnává, myslím si, že byla chyba sem jít, protože se nemůžu ani pořádně nadechnout. Hurá, konec rozcvičky a já mám oběd až v krku. Konečně přicházíme k tomu nejdůležitějšímu a to k ukázkám, jak se na jednotlivých stanovištích pracuje. Jak jsem již zmínila, ihned jsem věděla, že údery baseballkou do pneumatiky budou moje nejoblíbenější, a taky se tak stalo. Začali jsme. Jedeme naplno, na každém stanovišti úmorných 30 vteřin, které Vám v ten okamžik připadají jako nekonečně dlouhá doba. Cítím každý sval v těle. Dokonce i ten oběd, co původně chutnal celkem dobře... nyní lituji, že jsem si ho dala. Další stanoviště, ztrácím dech... ale trenér mě chválí, to mě motivuje, abych ještě zamakala. Dynamická hudba mě nezadržitelně žene vpřed. Nepolevuji. Snažím se první kolečko jet naplno. Konečně, první kolečko za námi. Následuje zasloužená pauza. Napít, osušit pot a jedeme dál. Při druhém kolečku mi docházející síly, ale vždycky se těším na tu mou "baseballku", protože na onom stanovišti samou radostí a silou vypouštím duši. Je to dřina, úmorná dřina, cítím každý sval v těle, celé tělo mám tak promočené, že se sprchovat snad ani nemusím. Ruce mi kloužou po parketách, takže udělat další klik je nadlidský úkon. Pauza po druhém kolečku je zatraceně krátká, ale musíme... musíme zamakat a dát ještě třetí. Poslední. Poslední kolečko je mix pocitů "už, aby byl konec", "nesmím se šetřit, musím jet naplno", "tohle nesmí nikdy skončit, protože to miluju". Posledních pár stanovišť a z reproduktorů se ozývá Eye of the Tiger z Rockyho. Neuvěřitelný nakopávač. Jedu, seč mi síly stačí a miluju to. Konec. Hodina utekla jak voda, ani na hodinky jsem se za tu dobu nestačila podívat a on už je konec? Ale já nechci... na čele mám napsáno "já chci ještě a nechci nikdy končit". Nastává u mě absolutní pocit blaha a radosti, endorfiny se vyplavují proudem a já mám chuť si jít ještě zaběhat. Jsem tak nabuzená, že po návratu domů se mi nechce spát. Mám chuť jít něco dělat, usmívám se "jak měsíček na hnoji" a nezajímá mě nic jiného než kdy je další trénink. Zažívám neuvěřitelný pocit štěstí, jenž mi nikdy žádná sportovní aktivita nedala. Je to pocit, jak kdyby Vám píchli jakousi drogu a nechali ji pár hodin/dnů působit.

Nikdy, upozorňuji, že nikdy, jsem nezažila tak úžasný pocit po dobře odvedené práci. Máte ze sebe neuvěřitelnou radost, protože jste posunuli své hranice dál, překonali jste sami sebe. Dokázali jste si, že jste schopni jít mnohem dál než si myslíte. Úžasně vymyšlené stanoviště, příjemný trenér, který Vás ale povzbuzováním dokáže tak motivovat, že jdete až na hranici svých možností, hudba, která dodává celému kruháči drive, sympatičtí spolucvičící, kteří též makají, protože si to chtějí užít stejně jako Vy. Nikdy jsem si nemyslela, že si budu takovou dřinu užívat, ale nyní mohu od srdce říct, že by byl hřích, kdybych si to neužívala. Takže v pondělí večer si zase hodlám užívat. 

Chci, aby tento článek posloužil jako motivace pro ty, kteří váhají, jestli se brutálku mají zúčastnit. Je to fenomenální aktivita, která Vás nakopne a neuvěřitelně nabudí. Nemusíte mít bůhví jakou fyzičku a vysportované tělo. Stačí jen chtít a skvělá domácí atmosféra Vám pomůže  cítit se jako v partě kamarádů. Pokud chcete tedy posunout hranice svých možností dál než se Vám zdálo nebo se prostě jen chcete pobavit pohybem v partě úžasných lidí, tak doufám, že se uvidíme na Brutal Kruháči v Praze (http://brutalkruhac.cz/) v pondělí, protože já, tam zaručeně budu.