Sportem ku zdraví a ku lásce k sobě samé/mu...

Poslední doba přináší trend vyhublých a vysportovaných lidí (hlavně nyní po Olympiádě dostala většina lidí záchvat sportu), ale nevídám lidi, kteří by si ono sportování opravdu užívali.Spíš se trápí, aby vypadali lépe a byli fit... Ale, o tom to přeci primárně není, ne?

Výhled z Butovického hradištěSabina Sarkisovová

Následující článek obsahuje PP (pro pány - nemíním tím přijatelné porno, ale product placement :))

Pod pojmem "sport" si každý představíme něco jiného. Někdo dře v posilovně, jiný zase rád běhá. Ale základní myšlenka je stejná a já mám pocit, že jen málo lidí, kteří sportují, ji chápou. 

"Jo ještě půl hodiny a budu mít spálených dalších 400 kcal, jo, to prostě musím vydržet (ale, co když to nevydržím?), hlavně nepolevit. Wau, tak ta má ale krásnou postavu, tak takhle nikdy vypadat nebudu (povzdech při pozorování slečny, která právě probíhá)". Tak asi nějak takhle mi nedávno popisovala moje kamarádka svoje běhání. Říkala jsem si, OK, syndrom "musím se přizpůsobit dnešnímu trendu a vypadat jak modelka" postihl i jí. Nijak jsem tomu nepřikládala váhu, jenže postupem času se ke mně dostávaly podobné příběhy - ženy, které se trápí svou váhou, sportují, ale mají k tomu totální odpor. Řekla jsem si "a dost, ukážu jim, že jdou na to naprosto špatně"

Osobní zkušenost

"Nejhorší je začít, vše ostatní se postupem času zlomí..."

Dva roky jsem naprosto nesportovala. Směsice lenosti  a dalších okolností (někteří mě určitě chápete). Nastal čas to změnit a již to budou dva měsíce, kdy chodím denně slézat s trekingovými holemi kopce a vrcholy zdejší krajiny. Denně minimálně hodinu. Pro tělo absolutní šok, potom, co bylo jen vykrmováno, ale žádnou energii nevydávalo. Trekingové hole či nordic walking hole doporučuji ženám/mužům, kteří kvůli indispozicím nemohou běhat, ale pouze chodit. 

"Tělo se začne přizpůsobovat, budete překvapeni..."

Začnete zjištovat, že Vaše tělo nevnímá žádné hranice, pokud nevíte, kdy skončíte. Řekla jsem si, že prozkoumám malebnou Prahu (zní to příšerně, ale na konci Vám ukáži fotografii, kterou jsem pořídila na mé denní cestě a budete překvapeni, jak taková krásná místa mohou být právě zde, v matičce všech měst:) ) a tak jsem prostě šla. Do kopce, z kopce, objevila nová zákoutí, lesy a jiné cesty. Uběhly 2 hodiny intenzivní chůze a lezení a moje tělo se chovalo, jak kdybychom společně měli ještě ujít několik desítek kilometrů. To bylo poprvé. Jenže nyní tu trasu chodím denně, a tělo a mozek (jak oba dva - "hajzlové" - tak pěkně spolupracují:)) prostě vnímají, kdy mám za sebou již polovinu cesty či jinou vzdálenost a ke konci začnu trošku polevovat a docházejí mi síly... ale to je holt život a musí se jít dál, i kdybych si "ty nohy měla vzít na ramena :)) "

"Sporttester nejsou jen hezké sportovní hodinky, ale spolehlivý pomocník"

A protože si užívám to, co dělám, tak k tomu patří kvalitní vybavení. Znáte to, kvalitní boty, oblečení, ale taky malý pomocník zvaný sporttester. Výborná věc, pokud chcete vědět, jaký je Váš tep - maximální průměrný, kdy spalujete tuk a kdy jen zvyšujete svou výkonnost. Budete moci ovládat hranici, abyste se zbytečně moc nehonili nebo naopak málo. Úžasné zařízení, u kterého si opět uvědomíte, že se máte rádi, protože jste přidali další prvek, který Vám pomůže, abyste cítili své tělo a vnímali ho. Pokud si nejste jisti, proč si pořizovat spottester nebo jen nevíte, jaký si vybrat, doporučuji obchod http://www.hodinky-sport.cz/. Skvěle Vám poradí, jsou milí a vstřícní, zásilku dostanete do druhého dne od objednání, a tak se můžete pustit do "testování" hranic Vašeho těla...

"ZÁKLADNÍ MYŠLENKA : BAVTE SE, O NIČEM JINÉM TO NENÍ!!!!"

To, co děláte Vás musí bavit, jinak je to všechno na nic. Dřít se v posilovně proto, abych měla hezkou postavu. Sice hezká myšlenka, ale je naprosto prázdná, pokud u toho vzdycháte, myslíte na to, abyste byli doma, protože Vás to nebaví (věřte nebo ne, ale mám spoustu známých, kteří to takhle mají).

Nalaďte se!Sport není totiž dřina, ale zábava. S tímhle výrokem musíte vykročit z domova. Musím říct, že já jsem extrémní případ. Jelikož chodím sportovat ven, tak mám ve smyslu uvolnění dost prostoru. Proto se občas nachytám, jak si zpívám nebo, že si prostě "hodím" nějaký taneční krok. A ano, jsem normální, jen to prostě prožívám tak, že mě to naplňuje ve smyslu, že mě to baví až tak, že to vyháním do extrému:) Navíc se celou dobu, co jsem venku a dávám si do těla, usmívám. Neuvěřitelné, ale je to tak :) Denně jsem míjela jednu paní, co běhala. Ona mě jednou zastavila a zeptala se, proč se pořád usmívám, jestli mám něco zábavného ve sluchátkách. Odvětila jsem, že nikoliv, že tam mám jen dobrou hudbu, ale že mám prostě radost ze života a že mě to neskutečně baví, tak proč bych se neusmívala. Jsem od přírody pozitivní člověk, ale pobyt venku a sport mě neskutečně naplňuje a dělá šťastnou. A právě tohle by neměla být žádná výjimka, ale jakási realita. 

To, že chodíte do práce a nebaví Vás to, to nějak přežijete. Ale že děláte něco z vlastní vůle a nebaví Vás to. No, má to pak nějaký smysl? Nemá, protože, když si to neužijete, uvidíte sice výsledky, ale přijdete o spoustu zábavy. Naštěstí jsem naprostou náhodou poznala dva lidi, kteří mi, nezávisle na sobě, když jsem šla sportovat, řekli: "Bav se." A těm za to děkuju, protože právě oni chápou, že jde o zábavu...

Slibovala jsem, že Vám ukáži, že nádherné sportovní zážitky ve formě přírody, můžete zažít i v Praze a své slovo plním... Takže, až se rozhodnete bavit se, budu se na Vás denně těšit v Prokopském a Dalejském údolí. A to si pište, že já tam budu :) 

A ještě nakonec, hlavně nezapomeňte sledovat při outdoorových aktivitách okolí, mohlo by Vám ledacos utéct mezi prsty :) Třeba to, že na Vás pomrkávám a sleduji, jestli si to užíváte... :)