Chilliwoman aneb jak jsem soutěžila v pojídání chilli

Chilli sem, chilli tam, nám už je to všechno jedno. Vím, je to trošku jiná písnička, ale věřte, že tahle má to pravé grády. Ostatně 1. listopadu jsem se o tom přesvědčila sama. Přiznejme si to, některé okamžiky se Vám vryjí do paměti a chcete si je uchovat navždycky.  A když díky konzumaci chilli poznáte spoustu skvělých nových lidí, od plic se zasmějete a vypijete litr mléka během jednoho večera na místě, kde se normálně konzumuje ve velkém množství pouze pivo, tak už to stojí za to, ne? Já tomu říkám „žít naplno“. Nelitovat. Pobavit se. A popálit se… a to vše je CHILLIMAN, soutěž v pojídání chilli.

Začínáme

V konzumaci chilli nejsem žádný začátečník. Do rodiny „to“ přitáhl pan otec, kterému tímto srdečně vyjadřuji své díky, protože bez něj bych onu soutěž nepřežila. Když mi řekl, že se rozhodl v hospodě v obci, která je spjata s naším Dobrým vojákem Švejkem, uspořádat soutěž, kde bude deset lidí ochutnávat chilli od toho nejméně pálivého až k maximu, neskrývala jsem své nadšení. Ostatně vidět takový počet lidí, jak trpí, určitě stojí za to. Škodolibost nade vše. Tím je náš národ proslaven. Hrdě se k němu hlásím, tak co.

Váhání

Vše se v cuku letu dostalo od plánů k realizaci. Nebylo ani moc času na přemýšlení a už stojím v Heřmaňské hospodě (ano, na tuto vesnici je Švejk odkázán jednou milou babičkou v Putimi – mimochodem nádherná to obec). Celou dobu před soutěží lehce monitoruji jedince, kteří se degustace chtějí zúčastnit. Zatím jsou jen čtyři. Je jich málo, jdu do toho. Ukážu chlapům, že nejsem žádná květinka. Do sálu přijíždí i má babička s dědečkem – ne se Švejkem. Babička vyjadřuje reálné obavy o mé zdraví. Já ji pouze odbydu slovy: Babi, to bude dobrý. S výrazem vyděšené laně mi přikyvuje a já odcházím k baru. Takticky si objednávám třetinku mléka, a těším se na ten mumraj, co záhy nastane. A jelikož jsem děsně kolegiální, snažím se zlanařit ještě jednu známou. Což se nakonec daří. Ehm, daří… Přihlašovací papír za ní vyplňuji já, a jí násilím nutím k podpisu. Ale co, není srab, jde do toho. Nakonec se počet chillikontestantů zastavuje na čísle deset, takže hurá do zákulisí si vyslechnout od moderátora pokyny.

Chilli jízda se rozjíždí

„Prosím vás, není to soutěž, kdo se tu dřív pozvrací na podiu a bude se svíjet v křečích. Jedná se o prezentaci chilli, takže, když budete cítit, že máte dost, odstupte, není to ostuda.“ Není pan moderátor trošku blázen?  Jdu se do soutěže pobavit a zjistit, co mé tělo vydrží.  Jsem rozhodnuta jet naplno. Známá je při pohledu na spolusoutěžící trošku v transu a nestačí vnímat pokyny. Vypadá nervózně. Prohodím nejapný žert o zvracení a najednou vidím, že se uklidňuje. Díky bohu. Naproti mě v hloučku stojí klučina. Vypadá dost mladě, ale co ho činí zajímavým, je jeho plnovous. Vkládá si hlavu do dlaní a vypadá to, že si pro sebe něco mumlá. Evidentně asi nevím, kam se dostal. Blázen. Taky, člověk se zdravým rozumem do toho jít nemůže. Usmívám se na něj a je mi jasné, že chci, aby seděl vedle mě, protože tohle bude ještě legrace. Vcházíme na podium. Známá si sedá po mé pravici. Ženy drží spolu za každé situace.  Následně se hlasitě ozývám, že chlapce s plnovousem chci po své levici. Mému přání je, kupodivu (taky se divím) vyhověno a navzájem se představujeme.  Takže jízda může započít…

Jednotlivé chody

1. Panák bílého rumu s kapkou chilli omáčky

Paráda, před soutěží jsem vypila sklenici mléka a snědla krajíček chleba, tak proč to nerozbít nějakým pořádným panáčkem.  Bože, mně bude ve finále zle. Ale tak co, dobrým pitím nepohrdnu, takže s úsměvem na rtech to do sebe klopím. Zjišťuji, že chilli dodává rumu opravdu dobrou chuť. Skleničku obracím dnem vzhůru a připadám si jak alkoholový mazák. Přemýšlím, že si řeknu ještě o jeden„shot“, ale nic se nemá přehánět a hrát si na hrdinu můžu jindy. Mí sympatičtí spolusedící vyjadřují stejné nadšení. Vypadá to, na chilli adoraci… no jen vypadá.

2. Gumoví medvídci

Méďovééééé skáčou jako míčky gumové. Připomíná mi to dětství a sledování seriálu Gumídci méďové a pojídáníí originálních Haribáků. Tady vím, do čeho jdu. Medvídky s příchutí chilli už jsem předtím ochutnala, a není to nic katastrofálního. Tedy, pokud jste zvyklý, jako já, je po vložení do pusy rozkousat. Ha! Jenže úkolem je jejich cucání po dobu 3 minut. Vkládám tedy dva příslušníky želé kmene do úst a poslušně cumlám jako v první třídě.  A tak si tak cumlám a začíná mě pěkně pálit pusa. Stále mi nechybí úsměv na tváři. Tohle je pohoda. Mimochodem, vyzkoušejte si cucat normálního medvídka takovou dobu… je to nadlidský úkon, natož toho s chilli. S okolím se shoduji, že je to docela dobré, že to moc nepálí… takže se pojďme pořádně najíst.

3. Guláš s omáčkou z Habaneros papriček od Hot Headz a lžičkou čerstvých Habaneros

A je to tady. Nastupují jídla. To je taky dost. Mám docela hlad. Gulášek sám o sobě pálí, protože je v něm omáčka z habaneros papriček. No, pálí. Mám takovou mírně popálenou pusu od těch medvídků, že se pálivost stírá. Do toho si pěkně přimíchávám řádnou lžíci čerstvých chilli habanero a musím uznat, že je to moc dobré. Mé oči a nos přestávají už trošku spolupracovat. Víte, jak vypadá angorák? Ne? Tak jako já… oči červené a chce se mi pěkně smrkat, ale pochutnávám si dál. Maso jíst prý nemusíme, ale já ho tam dám. Vyndávám z kapsy značnou zásobu kapesníků, protože cítím, že budou v nejbližší době třeba. Ti dva vedle mě jsou v pohodě. Tedy aspoň to tak vypadá… ale ono se teprve ukáže. Gulášek zdolán, takže co tam máme dál?

4.  Hot Dog

Američani by z té porce asi měli radost, ale co s tím mám dělat já. To není jen tak obyčejnej horkej pes, vždyť je to jak vlak s několika vagony. Nejen, že je to hromada jídla, ale též jsou do toho přelity 4 vynikající chilli omáčky, „co vůbec nepálí“. Ukecávám moderátora, aby nám na tom dal tak deset minut. Vždyť to nemůžu sníst. Mým prosbám nakonec částečně podléhá (což přisuzuji tomu výstřihu, co mám – ale doma v zrcadle to vážně vypadá jinak) a ženám dává 7 minut na zdolání. Muži si dají pětiminutovku.  No nic. Není čas ztrácet čas. Pouštím se do toho s vervou. Skoro to nemůžu narvat do pusy. Ale co bych neudělala pro diváky, že. Takže mám chilli opravdu všude, já blbec. Úplně jsem na to totiž zapomněla a vybírám si to nehorázným pálením rtů a jejich okolí. Teď už chápu, proč se kolega po mé levici snažil doprošovat o příbor. A já hloupá myslela, že jde o distingovanost. Poučení pro příště. Ano, stále to pálí. To milé, křehké stvoření po mé pravici začíná vzdychat, že to nikdy nemůže sníst. Moc ji nevnímám, protože slyším, jak mi tikají hodinky, a čas ubíhá. Já to nakonec stíhám, známá ne. Nevadí, moderátor ji dává ještě šanci, tak ji pomáhám a vkládám si zbytek klobásy do úst. Ufff, to bylo něco. Hot Dog poráží první soutěžící, kteří sahají po sklenici s půllitrem mléka. Ta je totiž poslední záchrankou a zároveň vyřazovacím prvkem celé soutěže. Nevydržíš pálivost? Máš tam velkou sklenici mléka, ale pak končíš! Jídlo jsme zdolali, pojďme na to zajímavější…

5. Omáčka Belizean Heat na Fingerfood lžičce

Začíná ta pravá legrace. Doma jsem si to zkoušela. Fingerfood lžička je ještě větší než klasická polévková. Mňam. To bude dobrota, až do sebe budu muset vyklopit tu omáčku. Už tu stojí přede mnou. Bože, to je teda kýbl chilli. Strategicky se radím s tatínkem, jestli to do sebe kopnout celé, nebo po částech. Můj stvořitel odkývává první variantu, tak jdu do toho. Tady už používám  povolenou záchranu – 1 dcl mléka na celou soutěž. Jemně si usrknu, vím totiž, že ho ještě budu potřebovat. Kdyby nebylo zbytí, je tam ještě na pomoc kousek chleba a slaniny. Kdo to má ale proboha používat jako záchranu, když nás tu vykrmujou jak před porážkou. Křehčí část naší trojky se diví, že jsem to „vypolkla“ najednou a komentuje to slovy „ty vole“. Kdybyste ji znali, takovou milou nenápadnou ženu. Asi už ji začíná být teplo. Ale tak dobrýho nepálí a neřád se nedá, ne? Jediný muž z té naší populární trojky mi říká, že má chilli rád a že na něj působí jako afrodiziakum. No tak, teď se připrav, kámo, tuhle poznámku si nemůžu odpustit. Volám si moderátora a směle do mikrofonu pronáším: „Tady kolega říká, že na něj chilli působí jako afrodiziakum, takže jsem si sedla dobře.“ Smích se rozléhá sálem a kolega se uculuje a je tu opět jeho vkládání si hlavy do dlaní. Jo chlapče, se mnou to není jednoduché, nicméně sis naběh‘ sám.  Přežili jsme. Šmáknem si dál.

6. Čerstvé Habanero papričky na Fingerfood lžičce

„Připadal bych si potupně, kdybych odešel dřív než ty“, ozývá se z mé levé strany. No chlapče, barvu neměníš, a jelikož na mě to začíná působit dost vesele, tak v tomhle klání nade mnou asi zvítězíš. Čerstvé papričky jsou totiž hřebíček do rakve. Vím, že v tomhle kole budu mít problém. Opět klopím celou lžičku do úst, pár kousků mi na lžičce ulpívá, takže hledám něco, čím si to shrnu na špičku. Proč to neudělám prstem? Nejsem sebevrah. Moc dobře vím, že když si tím prstem pak sáhnu do oka, tak si můžu hrát na piráty. O nějakém čůrání ani nemluvím. Nastupují pomalu, svině. A je to tady. Na to všichni čekali celou dobu  - Sabi začíná brečet, smrkat a hlavně slinit. Připadám si jak Pavlovův pes. Statečně si odplivávám do kýble připraveného pod stolem. A plivu a plivu a plivu. Je to vlastně dost velká romantika. O pálivosti nemluvím – vždyť je logické, že to pálí jako čert. Tady už žádné afrodiziakum nepomůže – tohle plivání je asi hrozně antisexuální akt. Začínám cítit těžkost žaludku. Mé divadelní představení se chýlí ke konci. Známá statečně odstupuje, takže křehké pohlaví zastupuji už jen já. Co si budeme povídat, to mě dost motivuje…

7. Omáčka s názvem Satanova pomsta na fingerfood lžičce

„Ratatatadadata cirkus ratatadada afro cirkus afro cirkus afro puntíky puntíky puntíky afro!“ Tak to je asi ve zkratce omáčka Satanova pomsta. Normálně si ji dávám na párátko a pálí jako střepy v krku a teď tam mám hodit celou lžičku. Vím, že půjdu do pekla, anděl nejsem, ale Satan to tady trošku přehnal. Jde se na to, co taky jiného s tím. Je tam. Celá. Mrcha. Žaludek už křičí, že nechce. Končí další soutěžící. Vydrž, Sabi, to dáš, ještě chvíli. Sedím a přemýšlím. Je mi jasné, že v dalších kolech přijdou ještě větší „ďahy“ , a žaludek už začíná mít lehké křeče, takže buď budu za hrdinu a bude mi špatně anebo odstoupím a přežiju. Volím sekundární variantu. Končím na páté pozici. Zvedám půllitr s mlékem a odcházím v dál. Čtyři borci zůstávají. Sexuálně laděný kolega je teď jediný z naší statečné trojky, kdo může zvítězit…

Dokonáno jest

V zákulisí je zrcadlo. Jakmile se v něm vidím, nemůžu zastavit ten proud smíchu, co mi vychází z plic. Boha jeho, holka ty vypadáš, jak kdybys vykouřila několik jointů. Satan mě holt porazil, ale neskutečně mě to bavilo. Jdu fandit zbývajícím soutěžícím. Osmé kolo jsou ještě silnější chilli čerstvé papričky, deváté a desáté pak omáčky. Tady už zbývají dva finalisté, a k mému údivu i můj „afrodiziakální“ kolega. Tady už je to psychická hra. Kdo se dřív napije, prohrál. Je dokonáno. Vyhrává Alex. Ano, to je ten sympaťák po mé levici. A pak, že by byla potupa skončit přede mnou. Vůl. To mu nezapomenu. Odváží si domů sud piva, který vyhrál pro své přátele. Taky byste se tak obětovali? Soutěž skončila, tak to jdeme zapít k baru… Huby nás pálí. Dáváme si vodku. Nikdy jsem sladší vodku nepila – čím to si bude? Zdevastované chuťové pohárky nemají totiž šanci zachytit jakoukoliv chuť. Ale stálo to za to. Za tu bolest a utrpení ten zážitek stál… a hlavně, bylo to dobré. I chuťově. Takže milé děti, jestli chcete být zdravé, jezte chilli nebo minimálně donuťte své rodiče, aby nějaké koupili sobě. Zažijete s ním hromadu zábavy a ještě budete zdraví… Důkazem pro vás může být video, které celou akci Chilliman mapuje, takže hurá klikněte ZDE, ať vidíte, jak jsem trpěla nejen já, ale i mí drazí spolusoutěžící.

Foto: John Beer