Proč vykládat zbytečně o politice, když se tímto tématem zabývá více než polovina blogařů. Jako žena mám povinnost zajímat se o to druhé pohlaví. A pánové, ani netušíte, jaký s vámi máme, my ženy, kříž.
Muži. Kapitola života sama pro sebe. Ani velká encyklopedie by na ně nestačila. Jsou šarmantní, okouzlující, ale dokážou být i úplně jiní. A přesto si bez nich svůj život nedovedeme představit. Aspoň většina z nás nikoliv.
V poslední době slýchám od svých přátel spoustu příběhů z jejich života, které se mimojiné týkají vztahů. Bystří jistě pochopili, že mám na mysli spíše tu ženskou část. Jedny jsou štastné, ale přeci jim ve vztahu něco chybí, druhé jsou naprosto nešťastné, ve vztahu setrvávají jen z povinnosti či ze strachu, že si nikoho jiného nenajdou. Pak jsou tu ještě dvě skupiny. Ty ženy/slečny, které si užívají jen sexu s milenci a ty, které jsou naprosto samy (a buď jim to vyhovuje nebo nikoliv). A co to má společného s muži?! Vy, pánové, jste ta složka, která nám, ženám, umožňuje se zařadit do jedné z těchto skupin. Umožňuje nám být dobrými partnerkami, "chodícimi mrtvolami", milenkami a nebo jen těmi, které vás pozorují, ale nemají odvahu s vámi někdy promluvit.
Když píši tento článek, vzpomínám si na malý odkaz, který mě až tak nepřekvapil, spíše rozesmál "Muži umírají dříve kvůli sexu a usilovnému boji o partnerky" Jak moc již z toho názvu vyplývá, že muži myslí jen na sex?! Myslím, že nemusím snad ani odpovídat. Takže, jak těžké je v téhle době najít partnera na dlouhodobý vztah. Nesmírně těžké - pokud máte vysoké nároky, jako já. Ale přeci nebudu slevovat z požadavků, když chci s někým strávit alespoň kus mého života. Navíc "usilovný boj o partnerky"?! V mém životě to funguje tedy podstatně jinak, většinou "lovím" než jsem "lovena" a stále čekám na prince na bílém koni, ale ten nikde. Navíc většinu mužského pohlaví odrazuje emancipace, ráznost, otevřenost a hodně vlastností, které mají oni, ale na ženách hledají něco jiného. Ale to není přeci důvod pro to, abych se nějakým určitým způsobem měnila. To, že je žena emancipovaná, by mělo pánům spíše imponovovat a ne to brát takovým způsobem "ona už si holčička nějak moc vyskakuje, budeme ji muset zkrotit". To ani náhodou, mí milí zlatí, we can't be tamed"!!
Možná Vás ani nepřekvapní, že pánské osazenstvo našeho světa, tvoří tu větší část mých přátel. Ráda si udržuji kontakt právě s nimi, jsou mi často mnohem sympatičtější než ženy. Takže se na problematiku vztahů dívám i z jejich pohledu. Je všeobecně známé, že pánové se rádi chlubí svými partnerkami, ale ve skrytu duše je, alespoň část z nich, také romantiky - proto to funguje tak, že na večírky si vodí "tu dlouhonohou blondýnu s modrýma očima a "sakra" krátkou minisukní" a doma mají rádi "tu dračici, která je v posteli rozparádí, ale zároveň je dokáže pochopit, poradit a obejmout, když je třeba".Dámy, musíme pochopit, že pánové jsou nevyzpytatelní, sví a nikdy u nich nevíte, jaká bude reakce na danou situaci. Pánové zase musí pochopit, že konejšit nás a milovat nás je jejich úkol, a že by měli raději volit vhodná slova, pokud nám chtějí něco sdělit či nám poradit, neb my jsme tvorové, kteří si berou všechno až moc k srdci (pokud tedy nenarazíte na ledovou královnu, tam už nedokážu poradit)
Cílem tohoto článku není nic "světoborného", nechystám se změnit společnost k lepšímu. Věřte nebo ne, chtěla bych napsat nějaký zajímavější článek o společnosti, kultuře či o čemkoliv jiném. Ale nic mi na mysl nepřichází, nic mě nenapadá, protože nic není tak zajímavého a podivuhodného jako MUŽI!! Zbožňujeme je a přitom je nenávidíme. Proč jsem ho tedy napsala?! Protože si ho někteří pánové přečtou a třeba se chytí za "rypák" a řeknou si, že něco dělají špatně, no a hlavně mě muži baví.
Hlavní myšlenka: Chci, aby se zpět vrátila galantnost a úcta můžu k ženám, jako tomu bývalo v letech předešlých.
