Učitele chci nadále dělit na dobré a špatné.

 A ne na vystudované a nevystudované.   Nějaká „moudrá“ hlava, která bazíruje na vzdělání, potvrzeném na papíru, vyvrhla myšlenku, že všichni učitelé (ano,i ti, co mají pár let před důchodem) se budou povinně prokazovat vysokoškolským vzděláním

  V opačném případě-nemáš papír, nejsi hoden (učit).

Co se po této informaci strhlo, toho jsou plné noviny (nejen Učitelské). Staří matadoři, pohybující se ve školství 30 a více let, se bojí o svá pracovní místa, protože kde jinde se budou třást na učitelku (bez VŠ vzdělání) před důchodem?

  Tady by se hodilo použít hlášku z Básníků: “Dej blbci funkci a vymyslí lejstro.“

 Já pevně doufám, že tento návrh neprojde a školy se nezačnou zbavovat kvalitních vyučujících. Ale to bychom nebyli v Česku, aby tu neprošla schválením kdejaká blbina, vzešlá z hlav pomazaných. Nebo namazaných?

   Školství už dávno není, co bývalo. Děti zlobí stále stejně, jen páky k jejich umravnění chybí, nebo nejsou povolené.

 Vzpomínám si, když jsem já chodila na druhý stupeň. Dokázali jsme vytočit slabou učitelku tak, že s brekem utekla na chodbu. Odhalili jsme její slabosti, nulovou autoritu a využívali toho. Nikdo neměl z biologie horší známku, než dvojku. Ale stejně jsme si toho nevážili. Ani už si nevzpomínám, jak se ta učitelka jmenovala. Zato na matikáře vzpomínáme na Spolužácích dodnes, říkal nám blbá hovada, imbecilové, tupani. Kdo měl na vysvědčení trojku, byl vlastně v jeho očích jedničkář. V jeho hodinách byste slyšeli na zem spadnout špendlík.

 Když zemřel před pár lety, někteří z nás zamáčkli slzu. Takový Igor Hnízdo osmdesátých let. Nikomu nenadržoval, na nikoho si nezasedl, všem měřil stejně. Uměl i pochválit, ale protože pochval bylo jako pověstného šafránu, znamenala pochvala od něj cosi jako státní vyznamenání.

Člověk bohužel vzpomíná i na učitelky, které dokázaly školu dotyčnému znechutit. Stačila k tomu jakákoliv odchylka od standardu typizovaného žáka. Buď byl příliš chytrý, příliš pomalý, anebo škrábal jako kocour a pletl si písmenka.  Školství osmdesátých let je poznamenáno snahou nacpat všechny děti do jedné škatulky, hlavně žádná odlišnost, individualita, nedejbože porucha učení.

Děti s SPU (specifické poruchy učení) se přeřazovaly v lepším případě do vyrovnávacích tříd, v tom horším do zvláštních škol. Inteligentní ,ale pomalejší děti dostaly nálepku-hlupáci. 

Dnes máme pedagogicko-psychologické poradny, spoustu dětí s poruchami učení a čert ví, proč se jich rodí čím dál víc. Životní prostředí? Strava těhotné matky? Stres? Komplikace při porodu?

Učitelé (ti, kteří studovali VŚ) by měli umět s těmito dětmi pracovat. Volit odlišné tempo, sehnat asistentku, dávat jim více času na splnění úkolů. Bohužel ne všichni to umí a dokážou s tím pracovat,takže se setkáváme i dnes s tendencí „uklízet“ tyto děti do speciálních, či praktických škol.

O to víc mě to, jako matku, bolí, když se jedná o vlastní dítě. Slova z úst učitelky, že dcera bude asi nějaká hloupější, mě zasáhlo na tom nejcitlivějším místě.

Dcera, kterou ještě donedávna škola bavila a chodila tam ráda, mě nyní přemlouvá, ať se odstěhujeme. Že chce chodit s H. do školy (H. je bratranec, kterého do té zvláštní školy na doporučení učitelek dali. Co na tom, že se to s ním teď potáhne až do dospělosti). Čili ona už převzala názor, že je asi hloupější.

   Znám dost lidí, na které si v minulosti zasedla učitelka. Znám i rodiče,  kteří  „válčí“ s učitelským komandem i v současnosti. Jakmile dítě dostane „nálepku“, hodně těžko se jí zbavuje.

    Mně je tedy osobně úplně jedno, zda-li učitel, který vzdělává naše děti, má vysokou školu, či ne. Pokud naučí, je spravedlivý, umí si zjednat respekt, nenadržuje, neponižuje- je to člověk na svém místě.

  Tohle nesmyslné nařízení je stejně hloupé jako neprodlužování pracovních smluv dlouholetým a zkušeným zaměstnancům České pošty jen proto, že „nedělají produkty“.

Milé ministerstvo -nebuzeruj zkušené učitele,které jejich povolání baví, ač na něj nemají papír! Raději jeden učitel bez VŚ, který je pro školu přínosem, než deset vystudovaných hlav bez zkušeností, empatie a vztahu k dětem.