Když politik pro mne nehraje fér – proč mu už také nedat kartu. Před časem jsem uveřejnil obrázek mladíka s nápisem na žlutém triku - nepochybně jeho vlastním projevem i dílem.
Jaký pán - takový krámautor
Není těžké pochopit, že takový nápis může nosit na svém triku nejeden člen politického pelotonu napříč politickým spektrem a že takové triko by měli přidělovat jen voliči sledující bedlivě korektnost boje našich současných i budoucích zastupitelů, na jejich politické dráze.
Jestliže díky žluté barvě trika jsem dostal nápad jak udělovat žluté karty líným politikům, pak dohoda politiků nezasedat, nepracovat do voleb mi připomněla heslo:„Nedáš – dostaneš“.
O jeho přetvoření do podoby: „To co dáš – to také dostaneš“ rozhodla jen náhodná fotografie. O tom a také o tom že červená karta nemusí být nutně červená napíšu až v dalším článku.
Žlutou kartou odsoudím za špatnou práci a neplněnou předešlou agitaci každého politika o kterém vím a umím doložit – !to je důležité! – kdy nehrál fér a dál je nevýkonným hráčem v poli-tice a že právě pro ty chyby by bylo dobré, aby o nich věděli už všichni ostatní voliči.
Všichni nás zas přesvědčují jak se budou prát za naše oprávněné zájmy, jenže hlubší pohled na jejich chování v onom „boji“, vede ke zjištění, že se snad i jen boj-í i chyby za nás i jen uvidět.
Skutečně to musí člověka naštvat, když usiluje sám o řešení podvodu na zdravotnících třeba u samotného ministra (nebyl jediný), pokouší se uplatnit i politickou třaskavost tohoto tématu také v nadcházejících volbách a místo toho jen zaslechne neadresné „štěky“ o čachrech s léky ve zdravotnictví, o provázanosti politiků napříč stranami atd. jako hlavní důvod všech snah – „Volte mě - Volte nás!“ „My takoví nebudeme“ - jen pokud se nenajde jim někdo ještě milejší.
Jak tedy znemožnit volbu politika o jehož poklescích snad jen jeho strana ještě neví? Jen kartami.
Souhlasím-li s Františkem Janouchem že je dobré zaškrtávat jména kandidátů od konce, stejně to neřeší problém osobních provinění jednotlivců proti politické kultuře tak dobře, jako možnost odpovědně známkovat politiky !jen odůvodněně! žlutými a červenými kartami.
Postavit se za takového kandidáta pak znamená také odvahu dávat k diskusi i otázky osobní cti. Tohle už nedokáže každý a v politice by se už neměl ztrácet čas obhajobou nevysvětlitelného.
Za těchto okolností se nabízí i možnost doporučit kandidátům osobně i veřejně, aby odstoupili a domnívám se, že odvaze naštvaných voličů ani otrlý zájemce o křeslo už neodolá. Jsem přesvědčen že tenhle přístup spolehlivě napoprvé, nejpozději napodruhé už zafunguje. Lidé kteří se staví do role veřejných činitelů nemohou mít právo cokoliv neosobního tajit.
Zásadně se stavme proti pouhému plivání jedovatou slinou na kohokoliv a pokud se toho někteří moralisté odváží bez důkazů, doporučuji ostatním, aby věnovali svou pozornost také jim.
Domnívám se, že právě Žlutá karta může také pobídnout i současné poslance ke zvýšení aktivity a tím jim s ostatními zabráníme nechávat si kostlivce na další volební období.
U kandidátů kteří svůj morální kredit už prohospodařili tak, že v současné době už nemají ani vliv něco zkoušet měnit, navrhuji udělovat rovnou a veřejně Červenou kartu také jako důvod k zamyšlení, nedělat své straně ostudu, aby raději využili příležitosti k uvolnění místa jiným.
Současně se mi zdá být rozumné, posuzovat ty ostatní s hroší kůží, podle srovnatelných případů v jiných stranách a tak součtem doložitelně odůvodněných antipatických karet zjistit včas skutečnou hodnotu zmíněného kandidáta pro další volební období.
