Bej-sbool, bej-kovec, praštěný Silvio a vysmátý Mirek

Že britský podnikatel a milionář Munir Hussain ubránil svá práva poté co se svázaný, na zemi ležící se synem úspěšně vymanil pout aby nepochybně jen (tím co bylo po ruce) kryl železnou tyčí jeho únik a za pomoc od bratra z vedlejšího domu, půjdou do vězení? – viz. tisk 15.12.09

Když jsem před časem popsal že naše justice se chová stejně nepochopitelně, bylo to snad také proto, že i u nás ještě mnohý věří že i zastřelení vetřelce na vlastním pozemku v anglo i americkém světě není nijak nemožné a snad také proto tam převládá úcta k osobním právům i bez častých změn ústavy, jako se to zdá být už pravidlem u nás.

Lapidárně řečeno, pokud se logice vnímání práva příliš nevzdalujeme v realitě, není co řešit.

Myslím si, že je to možné jen v tom případě, kdy i úroveň dosaženého vzdělání na různých fakultách povede ke shodám a věcně jednotnému názoru, nikoliv však k názorům zcela protichůdným, z nichž i soud vytvoří názor třetí - jen odsuzující poškozené k dalším výdajům.

Je také možné že právní rychlokvašky už nejsou výjimkou ani v Anglii a málokoho uspokojí u nás praktikované konstatování že: „i pan podnikatel a milionář Munir Hussain britský občan, byl v nesprávnou bobu na nesprávném místě“ a to i přesto že byl překvapen a svázán doma, doma hájil ústup syna pro pomoc a navíc asi bezpečnost ještě svázané manželky a dalších dvou dětí. Pan soudce by asi nedokázal pochopit, co by způsobilo i pouhé zaváhání obránce.

Jen hlupák nepochopí že ze strachu o rodinu, musela razance jeho „domluvy“ účinně vzbudit strach o život u samotného útočníka ohrožujícího je s nožem a dvou spolupachatelů, jako kdyby vlezli do klece šelmy.

Nemám rád násilí ale chápu že i úder přesvědčí, má-li už první rána i váhu užitých argumentů.

Provádět razantní „domluvu“ baseballovou pálkou z ruky oprávněně nespokojeného voliče je stejný nesmysl, jako chtít jít s krumpáčem pikýrovat macešky na záhon, nebo jednotit řepu na poli, je-li předmětem domluvy stálá neschopnost jen pochopit, proč se listiny musí podepsat. Pomohlo mi to pochopit výraz "proláskověný".

I proto je dobrý i nejlepší, bejkovec a defenestrace, zatímco v případě ohrožení života bych volil bez váhání také železnou trubku, anebo i nohu od stolu, jakože střelbu bych i tak nepreferoval, ani kdyby mi ničemníci byli organizovaně stavěni po kohortách do zákrytů.

Viz. analogicky K.Čapek – povídka Rekord.

Že jsem zrozencem ve znamení roku tygra a ani ostatní atributy mých horoskopů také nejsou příznivé chytračení kolem práv dětí, snažil jsem se ve stavu skutečné právní nouze i „léčit“ už nepochybné projevy úřední zhovadilosti ještě téměř „homeopaticky“ – podobné podobným“, tedy bejkovcem na důkaz, že při tak masivní neprůchodnosti práva tváří v tvář tak vysokému úředníkovi nemůže být řeči ani o promlčení čehokoliv, což i on evidentně dosud stále nepochopil a ani na nové fukci tento jeho handicap u rozdělování eur nevadí.

To že na mne koukal jako vždy všichni jeho podřízení a i on sám jako „bůvol“ zahnaný do kouta, to uvádím jak pro dekorum zachování čínského horoskopu jímž se i v rozhlase chlubil, tak pro vyjádření jistoty že takoví a jemu podobní do politiky nepatří, nechci je tam potkávat a pochybuji i o lidech kteří i tyto ničemy kryjí.

Musí se obránce práva ptát, nebo je povinen ještě čekat, až kdokoliv z útočníků vytáhne třeba nože kterými umí házet, nebo dokonce pistoli pro případ krajní nouze k zajištění si ústupu?

Psaly by potom britské noviny o tom co se komu vymklo z ruky jako u nás, možná i o tom proč nepočkali na policejní vyjednavače, o jejichž lsti v práci se zas všechno u nás vykecá tisku?

Možná že někteří myslitelé práva a majitelé koupených „magorátů“ už ve smyslu normy „menší než malé a větší než obvyklé“ hloubají jak určit napadeným také vážit údery vracené na hlavy natvrdlé recidivy, nebo přímo dát povinnost napadeným napřed zkoumat tvrdost lebečních kostí všech útočných grázlů, aby se snad nepřekročila mez obrany – vždy nutné.

Že k „princeznám se nečuchá“ ví malé děti i z animovaných pohádek – Potkali se u Kolína.

Zůstává záhadou co a pro koho vystudovali současní ochránci práv lidí, jimž je ten princip už cizí a sami necítí zásady nepřekročitelnosti mezí zákona a obranu v krajní nouzi mají za útok a braní zákona do vlastních rukou tak, jak se jim to za jidášské peníze a proti lidskosti hodí.

Je-li mi vytýkán široký záběr výkladu ke každému tématu, nechť jsem pochopen i v tomto případě, už pro zažitý strach o lidi neschopné přemoci jednoho feťáka vykrádajícího jim auto.

Patřilo jednomu z nich, učiteli policistů v karate. Domluvu aby věci dal zpět do auta respektoval a když se točil pro další kusy, ochromil ho píchnutím krátkou čepelí do oblasti solar plexu aby mohl uprchnout.

Strhnout ho na zem bylo úkolem pro toho druhého, k němuž se přidal pak i píchnutý učitel karate. Jakkoliv se ho snažili znehybnit sjela čepel i tomu druhému po žebru v oblasti srdce, což je obsaženo v lékařské zprávě. Bylo to asi nepochybně „maso“ i pro řadu diváků z nedaleké hospůdky, kam se opakovaně na zem strhávaný snažil dostat – měl tam volavku.

Kolikrát se zvedl a od obou se otřásl vždy jako stromeček už nevím, ale nůž mu nevyrazili.

Jak je to možné u karatisty a žáka si vykládám jen na základě zábran u každého normálního člověka, kterým zmíněný stále prchající feťák už jistě nebyl.

Když veřejným odsudkům obou pořezaných zabránil až příjezd manželkou učitele přivolané policie a konstatování policistů že takovou paseku na dvou lidech dokáží udělat jen zfetovaní rambové s potřebou získat další peníze, začal se feťák zklidňovat a pak upadl i do bezvědomí.

Fotil jsem si ten výsledek a nad netypicky hlubokou ve svalu asi osm centimetrů příčně nad kolenem dlouhou a přes centimetr širokou rýhou krytou jak celofán tenkou neporušenou kůžičkou jsem konstatoval, že takového grázla bych asi neváhal i zabít.

Dostalo se mi odpovědi, že to bylo právě od toho, protože jediným cílem učitele bylo od prvního píchnutí onoho ničemu zcela uspat. Jakkoliv se snažil, nešlo to ve strachu ho nezabít.

Ten učitel si také až později prý uvědomil, že ho držel už i za uši aby si narážel jeho hlavou proti ranám kolenem, ale kupodivu bez účinku, zas v obavě toho ničemu nezabít.

Potrestání člověka hájícího svá práva v krajní nouzi na výsostném území vlastního domu původně proti trojnásobné přesile i v Anglii je pro mne překvapující tím spíš, že vím dobře sám jak málo času je po zasazení první rány na ránu druhou a když bylo okolo nebezpečné sklo, cítil jsem i povinnost zachovat se mravně alespoň v to smyslu že jsem napřed na exekuované zvolal: „ŠIBALe pošli to dál“.

          ŠIBAL – Šíleně Ignorantský Bezostyšně Arogantní Lumpenaparátník

Že ještě dnes si umím představit tvář toho člověka i když mne opakovaně pojmenoval nadávkou: „Ty hajzle“ a později mi nabídl ruku ke smíru a já uvěřil zas i slibu že konečně i tento zákonem hájený ničema udělá to, na co mne jeho pochopové nechali deset let čekat, mohu pak tvrdit že zakrvácená tvář praštěného Silvia byla pravdivá jak bolestí, tak i barvou.

I ve tváři vysmívaného předsedy Paroubka šlo vyčíst vážné obavy, ale narozdíl od teatrálního snímku také rádoby praštěného předsedy Topolánka je vidět jeho jen těžko skrývaný úsměv namísto napětí nutně provázejícího neočekávaný zásah a bolest.

Dokonce i to zakrvácení., je na snímku s teatrálním úsměvem pana Topolánka stejně falešné i v odstínu krve, nebo spíš podobné polití červeným vínem.

Zas je před volbami a dobře vím kdo z nich mi opět – ale ovšem zas až po volbách - slíbí udělat co opět nikdy nesplní, ledaže by jim hrozilo zabavení veškerého majetku za účelem úhrady už napáchaných škod.

Ví-li se už, že kapři sami sobě ani po dvaceti letech nesametového vykrádání bohatství národa ani rybník nikdy nevypustí a při vědomí pravdy že starého psa už novým kouskům nenaučíš, je na čase uvažovat o zásadních výměnách i u všech existencí ušpiněných neobvyklostí řešení jejich účastí na policií odložených šetření korupčních afér táhnoucích se všemi stranami.

Nechť jsou do voleb podána řádná majetková přiznání jako předpoklad a podmínka účasti ve volebních kláních, aby vše nedoložené v tom lepším případě mohlo být i do voleb zabaveno.

Jistě by úsporám v rozpočtu prospělo i závazné ujištění zákonem o vracení poměrné částky nákladů na každého i později z korupce usvědčeného politika.

Potěšilo mne zavazující prohlášení paní Vesecké i pana Peciny a protože jiné možnosti nehledám, jen i tak přeji osobám KSINDL v úřadech zatroubení k ústupu i vyklízení koryt a pelechů.