Cesta do hlubin sebe
Pravidelně vstávám nevyspalý. Po probuzení se obvykle cítím ještě unavenější než před večer usnutím.
V zaměstnání permanentně nestíhám. Jsem neustále ve stresu.
Pořád ve střehu. Každá chybička může přerůst v problém.
Sto lidí po mě něco chce najednou.
Objednávky z eshopu. Telefony, maily.
Zapomínám se i napít.
Nová a nová nařízení a pravidla.
Není divu, že po šichtě vnímám realitu už jen rozmazaně, mezi mžitky před očima. Z posledních sil se doplazím k domovu.
Večer pak „zábava“, spíš mediální peklo.
Čtu několik knih současně.
Pařím počítačové hry. Několikrát týdně si pustím film. Nebo minimálně fotbal, nebo hokej. Vědecko-populární pořady.
Sleduji životy savců a prehistorických ještěrů.
Prostě a stručně nežiju jen jeden příběh, žiju jich tisíce. Tisíce podnětů, citových otřesů, kvanta informací a pak...
.. okolo jedné v noci usínám na pokraji zhroucení. Vlastně ani neusínám, upadám do mdlob. Utopený v šílené nudě každodenní rutiny, přesycený informacemi.
A pak druhý den znovu, ten stejný scénář.
Po patnácti takto prožitých letech si připadám spíš jako stroj než člověk. Jako automat. V hlavě gigabyty hovadin a přitom pořádně nevím, kdo jsem. Co je to za bytost, která dřímá v mé hlavě. Nevím o sobě vůbec, ale vůbec nic.
Kdybych svoje nitro mohl přirovnat ke hluboké studně, voda na hladině by vřela, plná třpytivých vzduchových bublin a pod hladinou by byla neproniknutelná ledová kra.
Nedokážu vyjádřit slovy, jak moc je mi líto, že jsem se nikdy neodhodlal potopit se pod tu vroucí hladinu, pak rozmlátit tu ledovou kru pod ní a podrobněji se seznámil sám se sebou.
Tak jsem to myslel, když jsem napsal, že nevím, kdo jsem.
Co bych pod tím ledem viděl?
Vplul bych do temného ticha mořských hlubin, nebo našel vyprahlou poušť?
Napojil bych se na kolektivní lidské nevědomí, nebo bych slyšel boží hlas?
Zkoušel jsem i meditovat, ale meditace ve mně dokázala probudit jenom obavu. Obavu ponořit se hlouběji, až někam pod tu kru. Obavu, že kdyby díra v ledu znovu zamrzla, nemohl bych se vrátit zpátky. Obavu, že bych se utopil v šílené letargii.
Než seberu odvahu, prozatím alespoň pátrám v knihách po výpovědích odvážnějších potápěčů do hlubin duše. Při čtení, obecně, se mi někdy zdá, že na mně určité pasáže nebo příběhy vyskočí. Rozezní ve mně zvláštní radost z pochopení. Zapíšu si je nebo vyfotím. Vytvářím si tak takovou kartotéku střípků zrcadel své duše . Když pak jimi zpětně brouzdám, připadám si, jako bych kreslil kontury svého nitra.
(Mimochodem třeba včera mě takhle osvítily mikrotubuly v neuronech a jejich souvislost s kvantovou nelokalitou v knize R.Penrose Mikrosvět, makrosvět a lidská mysl.)
Na této cestě jsem pro sebe také objevil Bibli. Je plná takových střípků a v neposlední řadě, jsem díky ní objevil motlitbu.
Chtělo by se mi napsat, že náhodou, jenže když jdete po téhle cestě, nemůžete se s ní minout.
Abych pravdu řekl, nevím jestli je to opravdická modlitba, tak jak se má dělat správně, ale opakování slov Otčenáše mě dokáže natolik uklidnit, že se pak dokážu lépe soustředit sám na sebe.. Díky motlitbě jsem se dostal zatím nejhlouběji. Dotknul se oné ledové kry. Jenom tak lehce, konečky prstů.
To máte tak: vnější svět zkoumáme pomocí myšlenek. Smyslové vjemy jsou totiž taky takové zvláštní myšlenky. Když něco vidíme, vznikne taková obrazová myšlenka. Do paměti se uloží vzpomínkový mpeg.
Jenže svou vlastní duši vlastníma myšlenkama zkoumat nemůžeme. Pokusím se vysvětlit, proč si to myslím. Určitě znáte Heisenbergův princip neurčitosti. Totiž ve fyzice elementárních částic, když někdo chce zkoumat vastnosti nějaké částice, musí je bombardovat jinými částicemi, tím ale ty jejich vlastnosti ovlivní, nevratně je změní, takže naměřené hodnoty energie či polohy jsou zkreslené: Nikdy je nemůžeme kvůli tomu přesně změřit, i kdybychom disponovali bůhvíjak vychytanýcm měřícím přístrojem.
Podle mého skromného názoru můžeme podobný princip aplikovat i na lidskou psychiku. Naše vlastní myšlenky totiž také ovlivňují stav naší mysli, proto ji jimi nemůžeme zkoumat.
Musíme si tedy vypomoct cizími názory. Skládat svůj obraz z názorů jiných lidí na nás, i když ani ty nejsou přesné, ani nemohou být, protože úsudek jiných lidí můžeme vědomě ovlivnit. Naštěstí. Určitě znáte trefné lidové rčení: Podle sebe, vidím tebe. Obrazy druhých vždy zkreslujeme vlastní optikou, proto jeden jediný názor, jediná sonda k získání přesnějšího obrazu vlastního ega určitě nebude stačit. Budeme muset aproximovat co nejvíce vzorků.
Proto žijeme životy plné složitých vztahů.
Na základě tohoto argumentu se domnívám, že lidské duše jsou vzájemně propojené. (Všechny naše studny možná čerpají vodu z jedněch spodních vod.)
Možná, že Bůh to má taky tak. I když je všemohoucí, sám sebe objektivně poznat nemůže. Proto si stvořil člověka k obrazu svému. Miliardy lidí - miliardy sond.
Potom není divu, že se kdejakému zarytému ateistovi, například Edwardovi Dawkinsovi, může zdát, že světu vládne sedm tisíc bohů. Od počátku věků každé etnikum uctívá nebo uctívalo své jedinečné božstvo. Možná je to ale jen sedm tisíc obrazů jednoho Boha. V podstatě každý člověk v sobě nosí jedinečný názor na Boha, který je v něčem specifický, něčím odlišný od pohledů ostatních lidí. Analogicky i já jsem v očích manželky také trochu jiný člověk, než v očích kamarádů na fotbale. Proč ale existuje tolik odlišných názorů na jeden objekt? Je způsobeno jednoduše tím, že svoje povahové rysy, svoje charakterové vlastnosti, ač třeba nechtěně, projikujeme do názorů na jiné lidi resp. na Boha a tím svůj popis reality zkreslujeme.
Stanislav Salvet
Schrodingerův bůh
polemika s knihou Tomáše Halíka Divadlo pro anděly - život jako náboženský experiment.................
Stanislav Salvet
Pekelná brána na Housce
Svět je kruté, nemilosrdné a temné místo. Místo, ze kterého není kam utéct. Kdyby to tak šlo, alespoň na chvíli, někam do světa fantazie, kde by lesní potůčky zurčely a mezi nimi víly by tančily, sotva zahalené závojem
Stanislav Salvet
Hradební je naše
Historická jádra, srdce našich měst, ztrácejí své kouzlo. Pomalu, ale jistě se z nich vytrácí genius loci.Stávají se z nich skanzeny, výkladní skříně...
Stanislav Salvet
Slzy jednorožce
Ve starobylém lexikonu radí dávný rádce, jak uhranouti ženu, by svolna byla k lásce....................
Stanislav Salvet
Mozartovo Requiem
“Vzpomínám si na ty dny, kdy myšlenky rozhodly, že se ztratím z paměti, navždy vymazán..............”
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město
Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...
NATO by Rusy porazilo, Putin má jedinou naději, řekl polský ministr zahraničí
Rusko by se mělo bát Severoatlantické aliance, protože ho v případě střetu s ní čeká „nevyhnutelná...
Pokleknete a budete prosit. Generál slíbil zničit NATO do roku 2030
Velitel čečenských sil bojujících na Ukrajině a věrný obdivovatel ruského prezidenta Vladimira...
Školák měl v osmi letech dvě mrtvice. Nemocných dětí od covidu přibývá
Premium Netušili jsme, že mrtvici mohou dostat i děti, říkají rodiče těch, které to zažily. Některé dokonce...
Silný vítr komplikuje dopravu. Z Havlíčkova Brodu nejezdí vlaky na dvou tratích
Silný vítr potrápil hlavně řidiče na Pardubicku. Z důvodu pádu několika stromů museli policisté...
OBRAZEM: Prahou prošel majálesový průvod. Masky kritizovaly Beka a bydlení
Součástí oslav 1. máje byl ve středu studentský majálesový průvod, který vyrazil z pražské Kampy a...
„Mami, ve zdech je příšera,“ tvrdila holčička. Dům ovládlo 60 tisíc včel
V domě rodiny Classových v Severní Karolíně číhalo po několik měsíců opravdu nečekané překvapení....
Pronájem velice pěkného bytu 2+kk (43 m2), Praha 9 - Hloubětín
Rochovská, Praha 9 - Hloubětín
16 000 Kč/měsíc
- Počet článků 154
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 902x
Seznam rubrik
- Studnice moudrosti
- Literární orgie
- O duši z duše
- Kosmologie s bohem
- Křesťanský koutek
- Technologie a její oběti
- Bibliofilium
- Podzemnice olejná
- Suprfotky
- Hlava v koši
- Láska z Assisi
- Osobní