Kdysi dávno, když byl svět ještě v pořádku, měl každý ve společnosti svou roli. Jo to byly časy.....
Přišla jsem do restaurace, číšník mě uvedl k volnému stolu, přinesl jídelní lístek, doporučil vhodnou sklenku vína k vybranému jídlu, všechno přinesl ve správném pořadí, zeptal se, jestli nechci kávu nebo zákusek, přinesl účet a do posledního halíře vrátil drobné.
Ty časy jsou pryč. V McDonaldizované společnosti se děcka nahrnou do bufetu (ano, do bufetu, McDonald nepovažuji za restauraci). Číšník nepřichází, žádný už není. Jídelní lístek už také není, k čemu taky? Ve všech bufetech je nabídka stejná. Vyberete si klepnutím na fotku vybraného jídla na jakési televizi. Zaplatíte ještě dříve, než jídlo ochutnáte. Sami si pro jídlo přijdete k pultu jako kdysi v závodní jídelně (jen ty ceny jsou někde jinde). Na závěr si po sobě uklidíte, utřete hubu ubrouskem a vše vyhodíte do připravených kontejnerů.
Dalším krokem asi bude, že si člověk tu placku rozemletého masa zajde do kuchyně usmažit sám.
Tento proces se netýká jen bufetů (chtěla jsem napsat pohostinství, ale nic pohostinného v těch bufetech nevidím). Stejná situace je v obchodech.
Kdo si ještě pamatuje na pultový prodej, kdy prodavačka splnila každé mé přání? Pravda, mělo to své nevýhody, raději si vybírám sama. Ale když jsem platící zákazník, proč mám ještě být neplacený zaměstnanec?
Prodejny se odlidšťují stejně tak, jak se odlidštily bufety McDonaldu. Všude se rozmáhají samoobslužné pokladny. Pokladny s obsluhou jsou záměrně obsazovány jen několika lidmi, aby se vytvořil tlak na využití automatických pokladen. Asi je to příprava na úplné vyloučení lidského faktoru z prodejen.
Ale já nechci být součástí této dehumanizace. Nechci si pamatovat, jak se jmenuje kdejaký rohlík, nechci čekat na svolení obsluhy, až laskavě potvrdí, že mi už bylo osmnáct let, abych si mohla koupit lahev vína. Nechci spolupracovat na automatizaci, robotizaci a dehumanizaci výroby a služeb. K samoobslužné pokladně normální člověk nepůjde už proto, že nebudu dělat zadarmo pokladní pro superbohaté majitele nadnárodních řetězců.
Otroctví začíná drobnostmi.
Včera jsem na svém oblíbeném stole v rohu restaurace s výhledem na náměstí marně hledala jídelní lístek.
"Menu si můžete načíst přes kverkot, který máte na stole," usmála se na mě servírka.
"Sama si načti kverkot," pomyslela jsem si.... a odešla naproti do McDonaldu.
