Demonstrovat je módní

Dav se valí městem. Transparenty, vlajky, píšťalky, hesla.  Atmosféra na bodu mrazu. Euforii střídá napětí, napětí střídá hrdost. Demonstrace v plném proudu. Nová česká zábava.

Poslední dobou se u nás vyskytla móda demonstrací. Demonstruje se tak často, že ani člověk nestíhá ve zprávách na všechny reagovat. Demonstrují mladí i staří. Kde se to v nás bere? Že by odkaz dob minulých?

V našich krajích se protestovalo, tak jako všude jinde již od dob, co jsme slezli ze stromů. Demonstrace je legitimní projev nesouhlasu vůči vládě, společnosti či jiným formám „útlaku.“ Na rozdíl od minulosti si však myslím, že 90% demonstrací dnes, je jen pouhou fraškou na upoutání pozornosti. Poslední rozumná demonstrace, co něco dokázala, byla 17. Listopadu 89.

Kde jen se to v nás bere?  Máme neustálou potřebu dávat světu najevo, že jsme nespokojení. Budiž. Když se nám něco nelíbí, tak s tím pojďme něco udělat. Leč paradoxem většiny demonstrací je to, že jsou hrubě nedomyšlené a nebojím se říci amatérské. Důvody? Jsme laxní národ.

My Češi máme jednu úžasnou vlastnost. Nejprve se pro něco nadchneme, vzbudíme v sobě odhodlání, nabudíme se adrenalinem, chceme něco dokázat, ale ve finále dostaneme strach a necháme toho. Zaběhnutá rutina. Hrdinové jsme jen mezi přáteli a silná slova máme leda v hospodě nad pivem. Když se máme nahlas projevit, mlčíme.

Lidé dobří (i ti ostatní), berme v potaz jedno. Mít odvahu říci svůj názor veřejně je chvály hodné, ale může to i mnohým ublížit. Myslete na to, že než zasejete zrno, tak musíte obdělat zem.Občas sice žijeme v krásné iluzi svobody, ale ta pomyslná hladina ztmavne a vlny nás zaženou zpět na pobřeží.