Věci veřejné založily svůj volební úspěch na likvidaci dinosaurů. Skutečně se jim podařilo posunout evoluční vývoj dopředu. Jak? Někteří dinosauři se ještě drží, ale přichází éra savců, přisátých na státní rozpočet a veřejné finance.
V české kotlině (ale nejen tady) se již stalo zcela běžné, že politika je zdroj moci a peněz. Vrcholné umění politika se měří poměrem zprivatizovaných veřejných zdrojů na počet skandálů s tím spojených. Žebříček nechť si čtenář vytvoří sám. Co je ale pozoruhodné, největší mela se strhla kolem ministra Bárty, který v tomto žebříčku figuruje na konci pomyslného pelotonu. Průšvihy a skandály doprovázejí jeho stranu i osobu od počátku, ale reálný zprivatizovaný výnos je zřejmě dosud zanedbatelný (ve srovnání s jinými). Není tohle důvod, proč se ostatní politici tak intenzivně snaží takového břídila ze svých řad vytlačit? Takového, který navíc nepokrytě odhaluje pozadí politiky?
Málokdo si dělá iluze o tom, že by vstup do politiky byl založen na filantropických pohnutkách. Arogance mocných jde tak daleko, že to klidně přiznávají, ať už písemně na "tajných" materiálech přístupných všem, nebo svými prohlášeními: "Bárta je pitomec, řekl něco, co si ostatní jen myslí". Veřejný prostor je dávno téměř zprivatizován, o tom není pochyb. Bitva se odehrává o poslední torza.
Velmi komicky působí prohlášení premiéra Nečase a ministra Kalouska o obavě z privatizace policie, když jsou hlavními aktéry privatizace důchodového systému a zdravotnictví. V tomto zcela specifickém případě je zřejmě privatizace nežádoucí, neboť na ni mají pouze omezený vliv.
Nevidím příliš velký rozdíl mezi konáním ODS, TOP09, ČSSD a Věcí veřejných, snad jen ten, jak dalece jsou schopny své skutečné motivy před veřejností skrýt.
Jak omezit vliv ekonomických zájmů na politiku? V současném světě se zdá, že je to nemožné. A bohužel tomu nahrávají i ti, kteří by proti prorůstání ekonomických a politických struktur měli bojovat nejvíce, voliči. Žijí v iluzi, že politici jsou placeni z jejich daní, a tudíž slouží jim. Ale politici jsou ve většině případů placeni úplně z jiných zdrojů a logicky tedy slouží těm, kdo tyto zdroje dodávají. Lidé volají po snižování platů politiků, ale neuvědomují si, že nízký plat je vstupenkou do politiky pro naprosto nekompetentní lidi, kteří se nedokážou uplatnit jinde, nebo šíbry, kteří tento plat berou jako plat pingla (pinglové prominou příměr) a hlavní příjem očekávají ze spropitného. Člověk ve finanční nouzi ať už na běžný provoz domácnosti nebo zatížený dluhy je poměrně snadnou kořistí pro korupci. Položme si otázku, proč ministr Kalousek snížil platy poslancům? Žádné velké peníze tím neušetřil, jen si prověřil finanční negramotnost poslanců a poněkud zvýšil jejich ochotu přijmout peníze jinými cestami.
A financování stran? Které straně kdo brání mít otevřený účet a financovat vše přes něj? Zakazuje to zákon? Co je ale zásadnější, je opět volání voličů po tom, aby se omezily příspěvky stranám ze státního rozpočtu. Přitom to je nejspravedlivější forma financování stran - za každý hlas příspěvěk, bez ohledu na to, zda je to hlas od chudého či bohatého. Nespravedlnost tkví snad jen v tom, že je omezen minimálním počtem hlasů - to je značně diskriminující pro malé politické strany, zejména takové, které nechtějí hrát hru na proplétání tajemných sponzorů do své činnosti. Ne náhodou vyschly zdroje financí Zeleným a Lidovcům, protože evidentně přišli o sponzory. A jsou mimo hru.
Sponzorování, ať už skryté nebo otevřené, je hrozbou pro demokracii. V době, kdy úspěch strany závisí více na schopnosti marketingově se prodat a masivně inzerovat než na myšlenkách a cílech, jsou finanční zdroje klíčem k úspěchu. A kdo je schopen masivního sponzorování? Bohatí lidé, ti nejbohatší z nich. Lze se pak divit, že většina vládních kroků jde na ruku těmto lidem?
Proto ti, kterým na demokracii záleží, by měli usilovat o zákaz sponzorování politických stran, o zvýšení příjmů stran ze státního rozpočtu, zvýšení platů politiků a zvýšení odpovědnosti včetně hmotné za nakládání s veřejnými financemi. Tato investice se bohatě vyplatí.
Obávám se ale, že vývoj jde jiným směrem. Nyní, po dinosaurech, přicházejí savci a evoluce bude pokračovat, až se k moci dostanou ti nejvyšší ze savců, lidé. A to teprve bude průšvih.
