Zdá se, že po odchodu Kalouskova křídla z KDU-ČSL se tato strana vrací k tradiční konzervativní politice s důrazem na rodinu, vzdělání a sociální systém. To je rozhodně parketa, která této straně sluší mnohem více než dřívější orientace na otázky obrany s rozhodováním v oblasti zbrojních zakázek, která byla typická právě pro Kalouskovo křídlo strany.
Předseda Pavel Bělobrádek spolu s místopředsedou Marianem Jurečkou předali ve Sněmovně Petici proti nespravedlivé důchodové reformě.
http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/pavel-belobradek.php?itemid=14096
Je sympatické, že i v době, kdy se tato strana neúčastní přímo dění v Poslanecké sněmovně, nepřichází pouze s kritikou, ale i s vlastními návrhy řešení.
Za zcela zásadní považuji jejich zohlednění výchovy dětí v průběžném důchodovém systému jako promítnutí pochopení principu jeho fungování. Zdá se, že představitelům KDU-ČSL jako jedněm z prvních dochází, že průběžný systém nefunguje ani na principu spoření, ani na principu pojištění, ale na principu, kdy výdělečně činný člověk souběžně odděluje část svého příjmu svým předkům a část potomkům, aby později jeho potomci mohli v tomto principu nadále pokračovat.
Stejně jako sedlák nemůže pouze sklízet, ale musí i zasévat, stejně tak nemůže člověk očekávat ve stáří sklizeň, pokud v jaře svého života nezaseje a do sklizně nevytrhává plevel, nehnojí a nezavlažuje. Ledaže by se chtěl přiživit na sklizni jiného sedláka. (Jak lapidárně komentovala jedna dívenka pro Magazín Dnes+TV: "Důchodce mají živit jeho děti. Pokud je nemá, musí si ochočit jiného člověka.")
Lidovci navrhují, aby sociální odvody byly různě vysoké podle toho, kolik dětí člověk v daný okamžik vychovává. Pokud žádné dítě nevychovává, platil by místo dnešních 28% hrubé mzdy o 3% více, pokud dítě vychovává, pak by platil za každé dítě o 3% méně. Výhodou tohoto řešení je, že rodičům zůstane více peněz v době péče o děti, sníží se tak velký rozdíl v životní úrovni lidí s dětmi a bez dětí, čímž se o něco sníží ekonomická bariéra početí prvního i dalších dětí. Z pohledu vztahu bezdětného a člověka s dětmi a principu průběžného systému to ve skutečnosti znamená: Já, bezdětný, budu v době, kdy ty pečuješ o děti, trochu více platit na zajištění našich předků. A zato budu mít nárok na to, aby mě tvoje děti ve stáří živily.
Pokud by lidovci doplnili svůj návrh o druhou stranu mince, tj. o nárok na o něco vyšší důchod pro rodiče, kteří pracovali a vychovávali děti, pak by problém průběžného důchodového systému vyřešili i z hlediska stability při demografických výkyvech. Takové opatření by totiž zajistilo, že v době, kdy by v důchodu byla generace s nízkou porodností a tudíž s méně plátci do systému, by celkové nároky na důchody z průběžného systému byly nižší, než pokud by byla v důchodu generace s vyšší porodností.
To by velmi vyztužilo stabilitu průběžného systému. V průběhu času by se tak měnil poměr čerpání důchodů z průběžného systému a z kapitálového. Pokud by byla v důchodu generace s nižší porodností, podíl kapitálového systému by vzrostl (bezdětní by si částečně spořili ve fondech), jakmile by se porodnost vyrovnala, mohl by i podíl kapitálového systému poklesnout a dostatečný počet plátců by dokázal své důchodce uživit v průběžném systému.
