Stávka proběhla, média měla o čem psát a místo informování o tom, proč stávka je, jaké jsou výhody a nevýhody přístupu vládního a odborářského, jaké jsou alternativní možnosti, se soustředila na "klíčovou" otázku, kdo tedy nakonec vyhrál.
Celospolečenská diskuse se omezila na dohady o tom, zda je stávka podle §3 nebo podle §4, jestli jde o demonstraci nebo stávku, jestli je politická nebo ne, jestli se snaží přepsat výsledek voleb nebo je oprávněnou reakcí na přepsání výsledků voleb vládní koalicí. O samé podstatě věci padlo slov velmi málo. Kdo tedy vyhrál?
Nečas tvrdí, že vyhrála vláda, média prohlašují, že vyhráli cyklisté, odbory se pyšní vítězstvím svým. Kalousek tvrdí, že vyhrál golf. Fanklub imageových pravičáků a odborobijců na zdejším blogu taky vyhrál, takovou žeň karmy tento blog snad nepamatuje.
Zdá se, že konečně zvítězila strategie win-win, tj. že vyhrál každý. Jak symbolické. Kdyby to nebylo pouze zbožné přání všech domnělých vítězů.
Ve skutečnosti jsme prohráli opět všichni. Místo konstruktivního řešení pouze silové akce na obou stranách, prosazování vlastních zájmů bez ohledu na druhou stranu a na zájmy všech občanů republiky. Místo společné stavby krásného hradu z písku s tunely, věžičkami a příkopy opět jen nenávistné rozkopávání báboviček druhému. Tohle je největší prohra, absolutní nekonstruktivnost při provádění tak důležitých změn.
A kdo je za tento stav odpovědný? Jedině a pouze vláda. Ta dostala mandát vládnout. Dostala mandát provést reformy. Důležité reformy. A místo toho, aby řešila skutečně klíčové věci, úmyslně do svých řešení montuje naprosto zbytečné kroky, které ani nebyly v programech stran, ani nejsou nezbytně nutné. O kolik méně odporu by bylo, kdyby se vláda nezabývala marginálními problémy jako stravenky a režijky (jejichž likvidace nepřinese do státního rozpočtu ani korunu), kdyby zbůhdarma nevyhazovala 30mld. Kč ročně za zbytečné snížení odvodů zaměstnavatelům (což nemůže přinést odpovídající zvýšení zaměstnanosti, které by tak velký výpadek v příjmech státního rozpočtu pokrylo), kdyby nedráždila zubními plombami a dalšími prkotinami.
O kolik více podpory by vláda získala, kdyby se soustředila na skutečně důležité věci jako je:
1) demografická stabilita důchodového systému
2) omezování korupce a dojení veřejných rozpočtů jako největšího zdroje jak rostoucího zadlužení státu, tak deficitu zdravotnictví.
Bohužel to první neumí a to druhé nechce. A to je důvod současného průšvihu.
