Ministr Kalousek je přeborník v daňových experimentech. Má téměř dokonalou schopnost prezentovat obírání lidí jako jejich zvýhodnění.
Prezident vytkl vládě, že nevysvětlila důchodovou reformu. Nesouhlasím, vláda vysvětlila reformu přiměřeně. Pokud by ji vysvětlila podrobněji, odpor vůči ní by byl nejspíš ještě větší. Jakou míru vysvětlení zvolí vláda u daňové reformy? Zatím představila základní záměry. Zkusme si je dříve, než s vysvětlením přijde vláda, vysvětlit z laického pohledu.
Zaměstnanec s příjmem vyšším než čtyřnásobek průměrné mzdy si nemůže odečíst slevu na dani 24 840 Kč. Dosáhne-li zaměstnanec příjmu o pár korun vyššího než strop, přijde o 25 000 Kč. Bezdětná rodina s dvěma příjmy mírně pod stropem ušetří ve srovnání s rodinou s jedním živitelem a příjmem mírně nad stropem (celkově s polovičním příjmem) téměř 50 000 Kč. Proč?
Sazba daně z příjmu fyzických osob uleví o cca 1 procentní bod, ale okamžitě se o 2 procentní body zvýší odvod na zdravotní pojištění, čímž stát vyždímá z lidí dalších 22 mld. Kč. Takto vláda snižuje zdanění práce? V kombinaci se snížením celkových odvodů zaměstnavatele o 2,6 procentních bodů (se zahrnutím úrazového pojištění) znamená tento krok snížení reálných mezd, na kterém vydělají jen zaměstnavatelé (téměř 30 mld. Kč). Pak by to ale vláda měla přiznat: „Lidi, žijete si moc nad poměry a zaměstnavatelé kvůli vám strádají, musíme jim ulevit a výpadek v rozpočtu nahradit přímým zdaněním vás, lidí.“ Vláda tím pasuje zaměstnavatele do role břídilů, kteří si se zaměstnancem nedokážou vyjednat rozumnou cenu práce.
Zavedení 3000 Kč roční slevy na výdaje zaměstnanců na dosažení příjmů také nerozumím. U živnostníků je uznání nákladů úměrné příjmům, proč je u zaměstnanců pevnou částkou? Opatření zvyšuje diskriminaci rodin s dětmi. Vláda není ochotna vnímat investice do dětí (do lidského kapitálu – omlouvám se za ta hrozná slovní spojení, ale ekonom by asi z pojmu „dítě“ nepochopil souvislost) rovnocenně jako jinou investici do lidských zdrojů (táž omluva – myslím lidi). Náklady na výchovu dětí jsou totéž co náklady na nábor zaměstnanců, jejich vzdělávání, cestovné, ale i na management, které jsou daňově uznatelným nákladem. Vnímání výchovy dětí jako společensky stejně neproduktivní záliby jako třeba sportovní motorismus je největší hrozbou pro vyspělé civilizace. Hrozbou pro přežití.
Osvobození OSVČ od daně z úhrnu mezd je zatemnění zdanění práce zaměstnanců i OSVČ. Úhrnné zdanění vypadá stejně, 32%, ale z peněz vydělaných zaměstnancem se platí dvakrát, zaměstnancem i zaměstnavatelem. Tak vysoký rozdíl mezi zdaněním práce zaměstnance a OSVČ je v evropském měřítku unikátní. Nejvyšší rozdíl je tuším 15% a ne 32% jako v ČR. Zvyšuje atraktivitu švarcsystému, ale způsobí i chudobu v důchodu řadě „OSVČ z donucení“. Propastný rozdíl v odvodech se promítne do jejich důchodů. Probíhá přechod na minimální téměř rovný důchod jedné skupiny obyvatel. Průběžný systém tím v budoucnu výrazně ušetří, ale za cenu zvýšení počtu lidí žijících z almužny. Vytváří se tím skrytý transformační deficit průběžného systému, který v současné době již financujeme. A kdo z toho nejvíce profituje? Vydělají zaměstnavatelé, kteří hromadně využívají švarcsystém. Nedělejme si iluze, že lidé pracující tzv. na IČO si vymohou navýšení svých příjmů o celou částku, kterou ušetří zaměstnavatel.
A která běžná firma využije nové zastropení odvodu z objemu mezd na čtyřnásobku průměrné mzdy x počet pracovníků? Možná právě firmy, jejichž námezdní pracovníci jsou v režimu švarcsystému a v zaměstnaneckém poměru je jen management.
Snížení zastropení sociálních odvodů promítl ministr Drábek do snížení nově vyměřovaných důchodů. Zastropení celkového objemu mezd výrazně mění Drábkovy propočty, takže by vláda měla tzv. malou důchodovou reformu revidovat.
Počkejme si ale na oficiální vysvětlení daňové reformy, třeba je v ní skryto nějaké mně neviditelné kouzlo.
