Proč jsem nestávkovala

Z historie pro mne vyplývá, že stávka je jednou z posledních nátlakových aktivit pracujících, sdružených do odborového hnutí, pomocí které se mohou domoci lepších pracovních, bezpečnostních a platových podmínek na zaměstnavatelích, jež je nepokrytě vykořisťují. A do odborového hnutí jsou zaměstnanci sdruženi proto, aby měli lepší vyjednávací pozici, což by se jim jako jednotlivcům nikdy nemohlo podařit.

Stávka se týkala mnoha zaměstnanců, tedy prý i mne, tvrdí zástupci odborů. Jenže, tato stávka podle mne neodpovídala principům, kvůli kterým bylo právo na stávku uzákoněno. Pracovní podmínky mé i mých kolegů jsou v pořádku a odpovídají bezpečnostním předpisům a necítím se být vykořisťovaná. Pomůcky, které k práci potřebuji, jsou mi poskytovány bezplatně. Pravda, ošatné nemáme ani montérky nefasujeme, ale i když pracujeme ve vlastním oblečení, jako velkým problém to nevidím. Trošku mi akorát vadí snížení reálné mzdy a projev slibovaných 1,5% navíc na výplatní pásce, ten jsme neviděli ani z rychlíku. Apropó, ta částka by mě moc nevytrhla a ani reálnou mzdu by mi moc neposílila. Takže zvýšení platu by mohl být jediný důvod, proč bych mohla 24.6.2008 stávkovat.

Jenže, když se tak rozhlédnu po ekonomice, kde každý jen žebrá peníze ze státního rozpočtu a důležitější než pomoc a péče o sociálně slabé a nemocné jsou peníze na sportoviště pro podezřelá občanská sdružení a jiná uskupení, nic jiného ani čekat nemůžeme. Zde, prosím, vyjímám z pomoci sociálně slabým sociální dávky chtěně nezaměstnaných a podporu vyžírků a nefachčenků, do této podpory ale zahrnuji staré a nemocné lidi a také děti včetně preventivní péče o děti v mimoškolních aktivitách. Takže nakonec ve státní kase zůstane velké nic, pardon dluhy. A kde nic není ani čert nebere. Toliko k navýšení platů státních zaměstnanců. Ne, že by ho nechtěli, ale vždy jsou první na řadě, kterým vláda může ubrat. To není stížnost, ale fakt. Vzhledem však k výše uvedenému „větru“ ve státní kase se není čemu divit.

Dle představitelů odborů jsou důvodem pro stávku vládní reformy. Ale vláda není zaměstnavatel, proti němuž bychom měli stávkovat. Trošku si to rozeberme. Kdo může za to, kdo se dostal do vlády a kdo se tedy jeví být jejím „zaměstnavatelem“? Přece voliči. Kdo by tedy mohl stávkovat? Podle původního principu stávky přece vláda. Jenže, zde je zádrhel. Komu se nelíbí reformy? Voličům. Takže co by udělal běžný zaměstnavatel? Takové zaměstnance by propustil. Mohou voliči propustit své „zaměstnance“? Ano, i když nejčastěji jenom ve volbách nebo svrhnutím vlády. To druhé asi nepřichází do úvahy, ČSSD se o to už několikrát pokoušela na půdě parlamentu, nevyšlo jim to a myslím, že k převratu v Česku zatím důvod není. Takže si počkáme na volby. Problémem však bude, koho volit. Nevěřím, že když vyhraje ČSSD a jak se to jeví, vládla by s podporou komunistů, že se projeví kvalitními reformami, jenž se zalíbí všem.

Poslední volby naše dvě velké strany vyhrály s minimálním rozdílem. To jim zjevně nestačilo k přesvědčení, aby toho využily a každá přinesla do reforem něco pozitivního ze svého pohledu. Jsem to ale naivka, že jo? ČSSD byla u koryta moc dlouho, tak se teď ODS snaží urvat, co se dá.

Chápu, reformy jsou potřeba. Ale takto? Reforma zdravotnictví právě zahajuje první úpravy. Proč se ministr Jelínek více neinspiroval třeba německým zdravotním systémem? Materiál o zdravotnictví a poplatcích v Německu koloval mailem, možná se k vám taky dostal, a zdá se být jak reálný, tak i sociálně spravedlivý. Mnohem spravedlivější než náš současný. (Ten kojenecký hyenismus mi fakt hýbal žlučí, naštěstí už ho upravili, ještě chybí upravit znevýhodnění rodin s dětmi, kdy ze dvou v optimálním případě nebo z jednoho platu v horším případě jsou hrazeny poplatky za více lidí. To je však už jiná básnička.)

A reforma daňová? Jejími tezemi se prokousávám už dost dlouho. Absolutně nečitelný materiál, z něhož z hmoty daňového práva vidím změnu například v tom, že darovací daň se bude zpoplatňovat pouze ve III. skupině (velmi vzdálení příbuzní či jiné osoby), ale ne podle zákona o dani darovací, kde je zpoplatňována 7 %, ale výnos bude zahrnut do daně z příjmu, která nyní činí 15% a je uvažováno, že by tak měla zůstat. Pardon, měla by se zvýšit na 40% a zahrnovat současně i částku sociálního pojištění Až se ty daně budou vyměřovat, tak to tedy bude příjem do státní kasy a z titulu sociálního pojištění poněkud nekontrolovatelný.

Procesním právem v oblasti daní jsem se ještě neprokousala. Začala jsem, ale venku je tak hezky a ten text tak hrozně napsaný. Chápu, že je to odborný materiál, ale zejména ten by měl být vypracovaný čitelně nejen pro odborníky z praxe, ale zejména pro voliče, či chcete-li poplatníky. Jak se pak jinak dozvědí skutečně správné informace? Z médií to jistě nebude, ty zkreslují ještě víc. A to nejen podle stranické příslušnosti šéfredaktora, ale i díky neznalosti běžných redaktorů. Více o této reformě radši jindy, až se přinutím text dočíst.

A ke stávce jeden poznatek. Vážené odbory, chcete-li stávkovat, zjistěte si takový termín, který nejvíce stávku zviditelní a kdy to bude mít největší odezvu. Například:

Školství: - stávkovat v době konce školního roku, kdy se již téměř neučí a žáci jsou jenom hlídaní, je nesmysl, navíc v době od 13,00 do 14,00 hod. je většina dětí již doma či venku pod kuratelou rodičů a ve školkách mají odpolední klid na lůžkách,

Státní správa: - stávka v neúřední den v době, kdy mnoho úředníků má pružnou pracovní dobu a od 13,30 hod. již nemusí být na pracovišti, je další nesmysl,

Doprava: - stávka od 13,00 do 14,00 hod. je další nesmysl, když pracovní doba končí u spousty zaměstnanců právě ve 14,00 hod. a domů jedou až po této hodině, zasáhne to snad jen ty, kteří nastupují odpolední směnu ve 14,00 hod. a těch moc není, jiní cestující, kterým stávka zkomplikovala život kvůli dopravě a já je zde nezmínila, se omlouvám a navíc, metro v Praze jezdilo, tak „vo co go“,

Lékaři: - když vás něco bolí, stejně vás ošetří a v době od 13,00 do 14,00 mají největší nápor práce za sebou, zase to až tak nikoho neomezí, naštěstí.

Dalším problémem, který ovlivnil můj postoj ke stávce negativním směrem, je její nekonkrétnost. Odboráři s ničím nepřišli, jen s tím, že budou stávkovat. Žádné protinávrhy, žádná zlepšení, žádné argumenty. Chci-li něco změnit a proti něčemu protestovat, musím přijít s návrhy nebo stanovisky, o nichž se dá jednat. Musím mít zdůvodnění, proč to udělat tak a nejinak a mít pro svá tvrzení oporu v důkazech nebo dokázat prognózovat další vývoj. Bez toho je každý protest k ničemu.

Proto pro mne stávka postrádala smysl. Kvůli reformám je lepší „útočit“ na své poslance a senátory a v dalších volbách dát najevo svoji nespokojenost přístupem k nim. Dilema nám však zůstává, že jo. Koho volit?