Problém ministra Bárty

Pouhý měsíc uplynul od okamžiku, kdy prezident republiky jmenoval vládu ODS, TOP 09 a Věcí Veřejných. Je to přitom jen pár dní, kdy Nečasův kabinet získal důvěru poslanců. Coby stínovému ministrovi dopravy by mi proto příslušelo vyčkávat a nechat panu kolegovi Bártovi sto dnů hájení. Okolnosti ovšem normální nejsou – pan kolega Bárta je totiž, jak říká jeho stranický šéf, „Terminátor, likvidující zbytečné výdaje „. A do akčního filmu o záchraně státního rozpočtu takové jemnosti jako období hájení příliš nepatří.

Přesto bych rád začal tím, co je mi na panu kolegovi Bártovi sympatické – pan ministr se uvedl tím, že přišel s rozsáhlými plány, koncepcemi a řadou nápadů. Obdivuhodné je, že přitom není žádný dopravní expert (a ani to o sobě nikdy netvrdil), ale bezpečnostní odborník, který na sobě velice rychle a intenzivně pracoval. Stejně tak nelze panu Bártovi upřít ani odvahu, se kterou se do funkce vrhl. Píle a odvaha patří k vlastnostem, které musím ocenit.

Resort, který pan Bárta zdědil, pak rozhodně není jednoduchý. Úkolem kteréhokoliv ministra dopravy by totiž v srpnu 2010 bylo v první řadě to, kde ušetřit, a budování kterých dálničních, silničních a železničních staveb přerušit.  Ministerstvo dopravy pod vedením pana Řebíčka (ODS) totiž velkoryse zahajovalo dopravní stavby, aniž by mělo připraven jakýkoliv plán jejich financování a aniž by mělo alespoň rámcovou představu, kde na to vlastně vzít. To ostře kritizovala také opoziční ČSSD, ale bylo to marné. To ovšem jen na okraj a pro představu, kdo opravdu v tomto státě plýtvá a kdo je odpovědný hospodář.

Nechme rovněž stranou fakt, že o velkorysé podpoře rozvoje infrastruktury hovořila i koaliční smlouva současné pravicové trojkoalice. Důležité je, že se pan Bárta v realitě rychle zorientoval a začal jednat. A tady už se dostáváme k jádru problému. „Dočasně“ tak bude pozastaveno hned několik silničních a dálničních staveb a prakticky všechny (!) železniční stavby – pan ministr zjevně preferuje své Maserati před Pendolínem. Což je naprosto špatně.

I kdyby se totiž ministr Bárta s resortem seznamoval 12 hodin denně, nemá sebemenší šanci během pouhého měsíce posoudit, kde se dá na ministerstvu a hlavně ve výstavbě infrastruktury efektivně ušetřit. Na to první může poukázat minimálně měsíce trvající personální, majetkový a finanční audit, to druhé musí rozhodnout ministr na základě doporučení odborníků a také celospolečenské debaty – z ní má například vyplynout to, zda si skutečně přejeme upřednostňovat individuální dopravu před hromadnou.

Neproběhl ani audit, ani veřejná debata. Pan ministr přišel a ukázal na oblasti, do kterých nepůjde ani koruna. To přitom nejsou jenom dálniční stavby či pracovní místa na ministerstvu, ale týká se to i Českých drah, SŽDC a dalších organizací. 

Pan ministr Bárta by si měl uvědomit, že už je po volbách a v tak odborném a svým způsobem apolitickém resortu jako doprava není pro gesta „terminátorů“ příliš prostoru. Teď to chce tvrdou a mediálně velmi nevděčnou práci. Nejprve seriózně prozkoumat, kde se dá ušetřit, pak důkladně začít sondovat jiné zdroje financování (například PPP nebo prostředky EU). S prvními konkrétními návrhy bude možné přijít nejdříve tak za půl roku.

Je přitom nutné počítat s tím, že tyto návrhy novináře ani občany příliš zajímat nebudou – ale takový bývá úděl ministra dopravy.

Váš Roman Onderka