Jsem potěšen, že si ODS všimla

ODS zahájila volební kampaň a představila občanům imaginárního pana Dobráka a paní Slušnou. Povedená kresba z dílny mého oblíbeného autora vyvolala pozitivní náladu a já čekal, co se dozvím od politiků ODS, od těch, kteří od roku 2006 vládli a nesli odpovědnost za naši zem. A musím říci, že jsem byl překvapený. Prvním tématem, jehož řešením chce ODS oslovit paní Slušnou a pana Dobráka, byla totiž nezaměstnanost. Strana, která razantně popírala existenci hospodářské krize ve světě a zpočátku bagatelizovala možné dopady na naši ekonomiku, téměř nereagovala na demografický vývoj v podobě baby boomu, najednou stojí před národem a  jako první pilíř své volební kampaně představuje svoje případná opatření v problematice nezaměstnanosti. Hurá, všimli si! I tento postoj pravicové strany totiž dle mého názorně ukazuje, že naše země má po více než deseti letech vážný problém. Nezaměstnanost dosáhla v únoru letošního roku 9,9 % a atakuje psychologickou hranici 10 %. Bez práce je už více než 580 tisíc lidí. Nejhůře je na tom okres Jeseník (Moravskoslezský kraj) s 19,4 %, v řadě dalších okresů (Most, Děčín, Šumperk) překročila míra nezaměstnanosti 15 %. U nás v Brně je pak 8,6 % nezaměstnaných.

Keynesovo reseni ekonomicke krize zachrani pracovni mista i panu Dobrakovi a pani Slusne.Wikipedia

Ekonomové a sociologové se přitom vesměs shodují, že existuje cosi jako „přirozená nezaměstnanost“, která dosahuje cca do 5 %. Sociálně neúnosná ovšem začíná být situace, kdy je bez práce více než 10 % obyvatelstva. A stav v Jeseníku už lze považovat za alarmující.

Blog je již ze své podstaty spíše než pro statistické údaje místem pro lehčí tón. V tomto případě však nic takového nepřipadá v úvahu. Za těmito čísly se totiž skrývají konkrétní příběhy konkrétních lidí. Příběhy, které začínají tu překvapivou, tu naopak očekávanou výpovědí z práce. Pokračují hledáním nového místa, které začíná nejprve optimismem a přesvědčením, že se slušný a šikovný člověk uživí vždycky. To se postupně mění v noční můru a kolotoč pohovorů, telefonátů, často vedoucí k rezignaci a v krajních případech i k lidské tragédii. Lidé, kteří by společnosti mohli dávat, od ní naopak berou – prodělávají na tom přitom jak nezaměstnaní, kteří se cítí občany druhé kategorie, tak stát.

Povinností všech politiků „od městského radního nahoru“ je tuto situaci řešit. Je to tedy i mojí povinností, a já se k ní hlásím. Nemůžeme si dovolit čekat, až nezaměstnanost vyřeší trh, či až někdo z venku přijde s nějakým zázračným nápadem. Způsoby, jak bojovat s nezaměstnaností, jsou hned dva – a oba se dají aplikovat již na komunální úrovni.

Vynálezcem toho prvního není nikdo menší než slovutný ekonom a profesor na univerzitě v Cambridge baron John Maynard Keynes (1883–1946). V život jej uvedl Keynesův neméně slavný součastník, americký prezident Franklin Delano Roosevelt (1882–1945). Tento program vstoupil do dějin pod názvem New Deal a díky němu byla vyřešena Velká hospodářská krize, která sužovala svět od roku 1929 až do poloviny třicátých let.

Mnozí z nás mají pošetilý zvyk považovat vše, co je pouhých několik let staré, za beznadějně nemoderní a dávno překonané. Ale například právě New Deal ukazuje, že se stále můžeme poučit v minulosti. Jeho základním principem jsou velké státní zakázky, jako je stavba dálnic, železnic, rekonstrukce mostů či stávající silniční sítě. Takových investic je přitom řada i u nás v Brně. Namátkou přesun vlakového nádraží, dobudování kampusu či výstavba odstavného nádraží. Musíme proto pokračovat v práci na těchto projektech, které současně představují kroky pro boj s nezaměstnaností i investice do vzdělání a infrastruktury.

Druhým krokem je pak lepší čerpání prostředků EU. Česká republika má do roku 2013 unikátní možnost využít více než 700 miliard korun z evropských fondů. Tyto peníze přitom pomohou jak financovat výše uvedené velké investice, tak rozjet řadu dalších projektů na podporu rekvalifikace, vzdělávání, či tvorby nových pracovních míst v „zelené“ ekonomice. Stejně tak mohou jít na podporu malých a středních firem.

Oprávněně by na tomto místě měla následovat kritika ODS, jejíž vláda čerpání těchto prostředků opravdu příliš nezvládla. Jenomže to neudělám – nebudu  využívat jimi zvolenou metodu bezbřehé kritiky, kterou nadužívají v posledních dnech na adresu programu ČSSD. V momentě, kdy nezaměstnanost atakuje 10 %, občané od nás politiků očekávají, že navrhneme řešení a začneme problém řešit.

A nechť si občan vyhodnotí, která koncepce které politické strany je lepší a ve volbách svým hlasem rozhodne. Musím se přiznat, že jsem hrdý na to, že jsem sociální demokrat. V případě, že bych byl tím občanským, musel bych svému švagrovi – drobnému živnostníkovi, umět vysvětlit, že roční sleva 3600,- Kč na sociálním pojištění má být jeho motivací pro vytvoření nového pracovního místa s minimálním nákladem čtvrt milionu ročně a to by mi bylo stydno.

Váš Roman Onderka