Digitální daň není zlodějna

Efektivní průměrné zdanění nadnárodních korporací, které pracují v EU v rámci tradičních podnikatelských vazeb, činí podle Evropské komise 23,2 procenta. Stejný ukazatel je u korporací založených na digitálních modelech asi 9,2 %.

Ten rozdíl je obrovský a vytváří diskriminaci uvnitř podnikatelského prostředí. Vede logicky k vyšší ziskovosti jednoho sektoru ekonomiky oproti sektorům ostatním. Z ekonomické teorie pak plyne, že tato ziskovost má za následek změny v alokaci kapitálu. Kapitál se totiž vždy přelévá z odvětví s nižší ziskovostí do odvětví se ziskovostí vyšší. V daném případě proto dochází k tomu, že se kapitál stahuje z tradičních odvětví ekonomiky a „stěhuje“ do odvětví digitálních. A to se vším dopadem na zaměstnanost a další parametry hospodářství. Z nich namátkou například deindustrializaci nebo to, že třeba zemědělský sektor má velmi ztížený přístup k bankovním úvěrům.

Toto beru jako základní argument pro tak zvanou digitální daň.

Teď každý správný přívrženec pravice řekne: Tak snižte zdanění všech korporací, aby se to srovnalo.

Což si vyžaduje jasné odpovědi.

První: Pokud bychom se dostali jako stát do takové ekonomické situace, že by byl prostor pro snížení daní, za mne by to tedy určitě nebylo plošné snížení daní korporací. Máme jednu sazbu 19 procent, což není nijak enormní zdanění. Zdaňujeme ale stejně malé firmy a obří kolosy. Pokud bych viděl prostor pro změnu, pak třeba pro nějaké snížení daně malým a středním podnikům a naopak určité odpovídající zvýšení velkým firmám tak, aby dopad na příjmy státu byl plusový (i když nijak podstatně). My na levici bychom ale ještě spíše (pokud by pro to vznikl prostor, což tedy nyní zrovna nehrozí – budeme rádi, že se nějak dostaneme z dopadů koronakrize) snížili náklady práce a podpořili tak zaměstnanost. Co jiného by ostatně pravice od levice chtěla, že? Právě proto, že přinášíme odlišná řešení, jsme na odlišných stranách politického spektra.

Druhá: I kdybychom plošně snížili daňové zatížení korporací, ve skutečnosti by to nerovnoměrné zdanění sektorů a z toho plynoucí dopady na alokaci kapitálu neřešilo, naopak je možné, že by se nepoměr ještě zvětšil.

Tolik tedy výtky pravice. Fanda sociálních sítí by zase mohl přijít s výtkou, že digitální daň z České republiky udělá osamocený ostrůvek daňové zvůle uprostřed svobodného digitálního moře.

Tak to také není pravda.

Za prvé velmi tvrdě pokračují jednání uvnitř OECD právě o nějakých společných pravidlech pro digitální daně. Za druhé takové zdanění zavádějí i další státy, některé již zavedly, jiné právě zavádějí. Není jediný důvod, proč daň nezavést nyní a v budoucnosti, pokud bude potřeba, ji neupravit v souladu s tím, co se dohodne v OECD a v EU.

Digitální daň je sektorová daň a bude uvalena na oblast podnikání, která dynamicky roste, vykazuje podstatně vyšší ziskovost a přitom podstatně nižší zdanění, než sektory ostatní. Není nespravedlivá – zdaňuje příjmy uskutečněné v naší zemi, příjmy zaplacené českými občany a firmami s domicilem v ČR. Čeští občané na odvod z tohoto zisku mají nárok – není naprosto důvod, proč by internetoví a digitální giganti měli odvádět symbolické peníze z výnosů posbíraných po celém světě jen v daňových rájích nebo ve Spojených státech.

Aby byl zákon průchodnější, přistoupili jsme já a sociální demokracie na snížení sazby ze sedmi na pět procent a na odložení účinnosti až od 1. ledna 2021. Podle mne je ta daň fér – jak morálně, tak i ekonomicky.