Jmenovala se jako moje kytara. Povídali jsme si, popíjeli pívo, smáli
se. Bylo mi s ní tak dobře, že najednou všechny milenky zpětně za
dlouhou dobu mi připadaly jen jako dobré kamarádky.
© Ján Žabka
Vzal jsem tuhle svoji šestiletou princeznu do salsa klubu. Hrozně ráda tančí a až bude velká, chce být mažoretkou. Poctivě trénuje. Tak jsme jednou večer vyrazili tančit. Nasadila si svoji modrou paruku "to nosí mažoretky, tati, víš?", tyč nechala doma. V Jam Café mají v osm open class a tak jsme vzorně do devíti trénovali. Dělala stejně velký kroky jako my dospělí a svejma malejma nožička to na rychlou hudbu zoufale nestíhala. Ale chytla se a pak ji to šlo krásně. Já sice při tanci vypadám jako Pinocchio po obrně, ale dceru mám nadanou. Přítomné dámy na nás mohly oči nechat. Úsměvy od ucha k uchu. Nebejt uší, kolem celý hlavy. Atrakce večera. Ale na seznamování to nebylo. Ten večer jsem už tančil s dámou mého srdce.
Ale přece jen mě k seznámení přivedla. Takže tento příspěvek nakonec nebude jen sentimentální tatínkovský kýč. Přihlásili jsme se do intenzivního kurzu salsy. Pondělí až pátek, každý večer. Bylo to pro páry a chtěl jsem tam s nějakou holkou, ale když jí to tak bavilo. Tak jsme po večerech spolu trénovali salsu, po tréninku banda tanečníků šla do restaurace doplnit tekutiny a tak jsem potkal JÍ.
Jmenovala se jako moje kytara. Povídali jsme si, popíjeli pívo, smáli se. Jen tančit jsem s ní odmítal. Ne proto, že bych ji nechtěl. Nebo že by se mi nelíbila. Jen jsem na ní nedosáhl. No co, to se taky občas stává. Mě se to stáva poslední dobou nějak častěji než kdysi. Jsou dnešní ženy vyšší nebo já se zmenšuju?
Snažila se mi pomáhat. Bylo dojemné, jak pracně poklesávala v kolenou, když jsem ji otáčel. Já se zase stavěl na špičky. Stejně to nijak speciálně nešlo. No nic.
Legrační je, že moje kytara se taky jmenovala podle jedné na mě až moc vysoké dívky. Ještě z chmelu. Opravdu zvláštní, jak se historie opakuje. A pak že nevstoupíš do téže řeky.
Výška sem, výška tam, stejně mě moc přitahovala. Ne, že by JEN byla hezká. Byla MOC sexy, ale kdyby jen to. Připomněla mi chvíli, když jsem po měsících experimentů s Ericssonem a Motorolou nakonec pokorně zase zapnul svoji oblíbenou Nokii. Pocit něčeho důvěrně známého. Návrat domů. Nemusím ji vysvětlovat svoje vtipy. A ona se mě nemusí ptát "A viděl si film...?". Viděl. Viděl jsem je všechny. A libily se mi ty samý. Měl jsem pocit, že se známe léta. Že jsme ze stejné vesnice. Bylo mi s ní tak dobře, že najednou všechny milenky zpětně za dlouhou dobu mi připadaly jen jako dobré kamarádky. Koho zajímá výška?
Nevím, jestli to byl opětovaný pocit. Asi třikrát za večer mi řekla, že jí moje pleš připadá strašně sexy. Znamená to něco? Ach, ta strašná nejistota... (*)
Ráno je moudřejší večera. Je vdaná. Za mého kamaráda. Nemám ani sílu jí zavolat. Možná časem.
A odpusťte si, drahé dámy, komentáře typu "když ji miluješ, není co řešit". Tohle není Kofola. Jsou věci, které za střízliva nedělám. A nemůžu být až do důchodu s ní opilý. Asi.
Zase nic.
(*) Znáte ten starý vtip?
Lord nechá lady sledovat soukromým detektivem, zda mu není nevěrná a pak detektiva vyslýchá:
- A pak šli k němu domů...
- A co dál?
- ...vylezl jsem na lešení a koukal do okna...
- A co dělali?
- Objímali se...
- A?
- ...a líbali...
- A co bylo dál?
- ...pak se svlékli
- A dál?
- ...lehli si na gauč...
- A PAK???
- ... a pak zhasli, takže bohužel dál už nic nevím...
Lord vezme zničeně hlavu do dlaní a poraženě praví:
- Ach, ta strašná nejistota!
