Třináctka z autobusu aneb pedofilem snadno a rychle

Jednou v autobuse jsem si přisedl k malé holce. Seděli jsme na sedadlech se zeleným křížkem. Říkám, tady je to nebezpečný. Prej proč. Tohle jsou sedadla pro důchodce. Občas tady choděj takový vzteklí důchodci a kdo jim zasedne ty jejich místa, toho kousnou. Mohli bychom dostat vzteklinu. Smála se a navrhla, že si přesedneme. Přestěhovali jsme se do bezpečí.

© Ján Žabka

Stěžoval jsem se ji, jak se jednou nějaký důchodce, průkazka v ruce, pokusil sednout v tramvaji rovnou na mého pětiletého synka. Bez slova, bez omluvy, bez upozornění. Ještěže na to neměl kila, přeci jen jsem těžší než průměrný důchodce. Stál jsem u sedadla a nenechal jsem se odtlačit. Začal na mě řvát. Poslal jsem ho vztekle do prdele, dědka blbýho. Kolem byla tuna dospělých zdravých lidí, co ho může pustit a on se vrhne na jediný malý dítě kolem. Skončilo to neskutečně trapnou scénu, nakonec na sebe řvala navzájem celá tramvaj. Nic proti důchodcům. Moje maminka je invalidní důchodkyně a za deset let se nikdy nesnížila k vyhazování lidí a mávání průkazkou. Říká, že by se hanbou propadla pod zem. Nemám problém s úctou ke stáří. Ale těch pár protivnejch pitomců, co mají podobné scény namísto společenského života, ti mi fakt pijou krev.

Říkala, že má platnou protitetanovku, ale raději je taky opatrná. Přidala pár svých historek a cesta nám docela utekla. Dobře jsme se bavili.

Byla to pěkná holka. Hodně hubená, ale to mi nevadí. Spíš se mi to líbí. Občas mě to vede k zamyšlení, jestli se ve středním věku už u mně nezačínají projevovat ty pedofilní sklony. Když jsem tak postával před družinou a čekal na synáčka, měl jsem možnost pozorovat děvčata z osmých a devátých tříd. Hmmm. Buď si pořádně nevzpomínám, jak vypadaly holky tenkrát u nás na základce nebo teď ty holky opravdu dospívají nějak rychleji. Jeden by se dostal do pěkné šlamastiky ani neví jak.

V každém případě se mi menší a štíhlejší holky líbily od základky, tak to snad s těma sklonama nebude tak zlý. Nebo se mi od patnácti nezměnil vkus a teď se řítím do maléru?

Roberte, dyť má menší prsa než ty! Co kecáš, jen má tlustej svetr! Doma si ještě oblíká panenky! Prdlajs, jen prostě vypadá mladě...

Smáli jsme se, ale vevnitř to byly muka. Kulinskýho nakonec dostali a já nejsem žádnej arabskej princ, abych si mohl koupit vlastního ministra. Roberte, sakra, opatrně! Jinak budeš za chvíli psát blog Líbání žabáků v lochu! A ani Katka tě ven nedostane...

Vystoupili jsme a kecali dál na zastávce. Myslel jsem na ty tři holky, co se mi líbily v srpnu u vody. Jak jsem je málem pozval na sklenku. Těm bylo nakonec patnáct. Ups.

Nesmím ji pozvat na sklenku. Nesmím ji pozvat na sklenku. Nesmím ji pozvat na sklenku.

Ale ona je tak hrozně milá. A hezká. Jen pokecáme... Když tak na ní rok dva počkám...

Nesmím. Nesmím! NESMÍM!!!

Když jí řeknu, že se bojím něco mít s třináctkou, nevynadá mi do pověrčivejch blbců?

Nevydržel jsem to.

Zeptal jsem se, kolik je jí let. Se zatajeným dechem. Jestli řekne míň než 14, budu mít z ostudy kabát. Měsíc budu chodit kanály.

Prej dvacet. A ať si prej nedělám starosti, všichni ji hádají třináct, ale klidně mi může ukázat občanku.

UFFF!!!

To se mi teda ulevilo!

Říkám si, teď nebo nikdy. Ja se totiž zakecám lehce, jen si pak nikdy neumím říct o telefon nebo ji někam pozvat. Proto trpím na seznamkách. Z té úlevy mám nějak lehkou hlavu. Seberu odvahu a jdu to tentokrát doopravdy zkusit. Jakže se to říká? Když si tak slečno hezky povídáme, nechcete můj telefon? Smála se a prej jo. A není lepší si ty telefony vyměnit někde u kávy, jestli teda nespěcháte? Tady za rohem mají výtečnou Plzeň. A mimochodem, já jsem Robert. Nespěchala. A řekla mi své jméno.

Dělala Filosofickou fakultu. Žádná třináctka nebude takto zasvěceně mluvit o zápočtech a ročníkovce. Rozhodl jsem se, že ji věřím ten věk a nebudu kontrolovat občanku.

Ukázalo se, že trpí stejnou úchylkou jako já. Má ráda úplně stejnou brakovou literaturu. Na pár knížkách jsme se nadšeně shodli a dvojhlasem si recitovali povedenější pasáže. Jsem dvakrát tak starej, ale jsme dva stejný magoři. To jsme se našli. Teda, jedna z těch knížek byla Enderova hra a to žádný brak není, omlouvám se, pane Card.

Odpoledne nám krásně uteklo. Postupně jsem zrušil schůzku, nějakou reinstalaci Windows, fitko a pívo se svým ilustrátorem. Jí ujížděl jeden autobus za druhým. Když jsem ji nakonec doprovázel k poslednímu, dostal jsem pusu jakou obvykle neteře strýčkům nedávají. Vida! Tak ono se dá seznamovat i mimo seznamku! C-c-c, mrkev v zimě!

Chvíli jsme se vídali a bylo to prima. Ale nějak nám bylo pořád jasný, že je to jen opravdu na chvíli. Věkový rozdíl a tak. Knížky nestačí. Nechci se hrát na Gotty a Nedvědy. Na blbnutí bude dost času v důchodu.

Jednou v báru na Florenci mi řekla, že se jí strašně líbí jedna její kamarádka. A má pocit, že je to docela opětované. Už se dostali k těm jakoby nechtěným dotekům. Takže je to na docela dobré cestě. Řekl jsem, že ji držím palce. A že se s nima oběma třeba někdy rád uvidím. Zajdeme na kafe. A tak. Musel jsem se tvářit mlsně jako kocour nad kbelíkem smetany. Smála se a říkala, že uvidí. Jestli bude Sylvie mít zájem se se mnou seznámit. A jít na kafe. A tak. Prej uvidíme.

Nemáte pocit, že jsou ty moje historky občas poněkud nepravděpodobné? Sám tomu chvílemi nemůžu uvěřit. Ještě, že jsem tam byl osobně...

Takže já mám teď prima kamarádku a ona má prima kamarádku. Byla to legrace. Chvíli. Jen na partnerku to moc nebylo.

Zase nic.

P.S. Děkuji všem čtenářkám za krásne mejly, jste všechny moc milé. Chcete-li pro jednou pána blogera politovat osobně a třeba mu koupit skleničku, úžasná příležitost bude v sobotu 10.10. v Salmovské literární kavárně. Křest nového CD mých přátel si nemůžu nechat ujít a určitě tam budu. Zastavte se a řekněte "Ahoj, Roberte". Těším se, že některé z vás poznám osobně. K viděni a k popíjení tam bude i pan ilustrátor Žabka, uznejte, že jeho obrázky jsou často lepší než ty moje historky...

P.P.S. Jestli přijdete všechny, co mi dáváte karmu a každá mi koupíte deci vína, umřu na otravu alkoholem asi tak ve čtvrtině fronty. To bude zajímavý experiment.