Smutná gratulace slečně Martině

Pondělí ráno: Už slečně Martině na blozích pár lidí gratulovalo a já bych se k nim rád - byť trochu rozpačitě - přidal...

© Ján Žabka

V pondělí ráno je hromada lidí mrzutá. Otrávená. Občas vzteklá. Já jakbysmet. A pak namísto pozitivních příspěvků mám chuť psát něco rejpavého, cynického, ironického, dokonce protivného. Takže přidávám do blogu novou příležitostní rubriku nazvanou - Pondělí ráno...

Já té slečně Martině přece taky fandím. Je moc pěkné, že vyhrála. Možná její disciplína není nejpopulárnější na světě, ale tvrdě pracovala a teď je v ní (na chvíli) nejlepší. Zasloužila si to. Gratuluju.

Ale u každé další podobné medaile mě vždy napadá zas a znovu ta samá myšlenka. Pro tu slečnu je to jistě velká věc. Ale i pro nás ostatní? Pořád se radujeme spíše z maličkostí. Kdy už přijde doba, že se budeme moci těšit z úspěchu skutečně velkého?

Je mi trošku líto, že nemůžu fandit nějakým Čechům nebo Češkám v disciplínách, kde jde o něco víc. Nemusí to být Formule 1. Ale nemohli by ti naši fotbalisté a hokejisté bojovat každý rok o finále a ne o postup? Nebo co takoví tenisté? Lyžaři? A možná by to ani nemusel být sport...

Proč davy nestojí fronty na českého Harryho Pottera? Nemohla by jednou za můj život nějaká česká lambáda nebo makarena - byť jednou jedinkrát - vzít svět útokem? A ne, nemyslím Karla Gotta v Ein Kessel Buntes. Proč třeba po světových kinech neběží nějaký český Milionář z chatrče? Proč nemá ta slavná komise někde ve Švédsku plnou hlavu starostí, že přece nejde dát Nobelovku dalšímu Čechovi už pátý rok po sobě? A vůbec, kde je česká Nokia nebo Volvo nebo aspoň Skype? Nebo aspoň český ekvivalent levisek a pizzy?

Nám tady kromě slečny Sáblikové a jiných hrdinů a hrdinek méně populárních sportů už těch úspěchů zas tak moc nezbývá. Leda pár hokejových a fotbalových brankářů. A pak tady máme pár osobnosti jako třeba ten náš ješita pan profesor inženýr, co celé měsíce slavně držel za koule celou Evropu - a jediné, čeho tím dosáhl je, že teď si zbytek Evropy myslí, co jsou to ti Češi za bandu magorů. Chjo.

Ale dokonce i za něj jsem vděčný. Protože jak tak koukám do novin, pak už nám tady zbývají pohříchu většinou jen zkrachovalé zpěvačky alkoholičky a rozvádějící se televizní moderátoři.

Aha, možná že se čeká na mě! Dobře, dobře. Takže si od slečny Martiny zkusím raději vzít pozitivní příklad. Budu ji následovat a budu stejně úspěšný jako ona. Budu vzorem pro mladé a zdrojem potěšení pro ty starší. Jen si vybrat nějakou vhodnou disciplinu. Nesmí tam být moc velký nátřesk a tuším bych si měl raději vystačit bez haly...

Už vím! Šéfová se stejně dneska celý den neukáže v kanceláři, můžu začít tvrdě trénovat hned. Takže dnes už nebloguju. Jsem plně soustředěn na svůj úspěch.

Blíží se mistrovství světa v Tetris...

P.S.1 Mám vysoké nároky? Dobře, já chápu, že velké a bohaté země často porazí země menší a chudší. A že třeba skandinávské země budou mít na ZOH jaksi od přírody náskok. A proč jsou před Českem taky země jako Rakousko, Holandsko a dokonce Korea? Má vůbec Korea hory? Holandsko je teda nemá určitě...
P.S.2 A historicky na LOH nás předhonilo i Maďarsko, NDR, Bulharsko, Rumunsko - a dokonce i Kuba. Na co se vymluvíme tady?
P.S.3 Jo, a mimochodem - třeba to Maďarsko, Rumunsko, Holandsko a Rakousko nás vysoce poráží i v těch nobelovkách...