Sedmnáctka aneb můj první skupinový sex

Věčné dilema nás mužů, co už nám nějakou dobu není dvacet - co s těma mladejma holkama?

© Ján Žabka

Někdo stárne a někdo zraje. Vždy jsem si fandil, že já budu sympatický stařík. Třeba potrhlý, nevadí. Hlavně roztomilý. Ale určitě zajímavý. Chytrý, zkušený, vzdělaný, světaznalý. Interesantní šediny, klobouk, motýlek, vycházková hůl. Budu smekat klobouk na babičky a říkat: Ruku líbám, paní Nováková! No vám to dnes ale sekne! Ty šediny už teda asi nedám, ale na zbytek se docela těším. Občas si už po výlohách vyhlížím pěknou špacírku.

Jen si nejsem jist, jestli chci okouzlovat jen a pouze ty dámy v domově důchodců. Chtělo by to nějakou mladičkou milenku. Už si to představuju. Bude mi viset na rtech, až budu po milionkráte vykládat svoje omšelé historky a TÁÁÁK mě obdivovat... - jak jsem ten chytrý, zkušený a tak dále, viz předchozí odstavec. A pokud se zadaří a tělo ještě poslechne, jednou za čas omládnu v jejím náručí a ve víru vášně mi bude zase -náct. Kamarád má prý dodavatele na strašně levnou Viagru, až budu chtít, mám se ozvat.

Tak jsem vlastně malinko rozpolcený už teď. Partnerku hledám přiměřeného věku, jasně, ale mladá milenka, hmmm, to by bylo něco! Prostě jsem rozpolcenej. Jako v tom kresleném vtipu od Renčína, jak pán si v ordinaci stáhne kalhoty, otočí se zády a praví: Vidíte, pane doktore? A úplně stejně sem rozpolcenej i vnitřně...

Už jsem o mladých dívkách jednou psal. Vím, že v tom nejsem sám. Už jsem to slyšel tolikrát. A párkrát i viděl. Občas se mi zdá, že skoro každá kamarádka měla někdy v minulosti o hodně staršího milence. Obvykle navíc ženatého. A drtivá většina postarších chlapů to aspoň občas na nějakou lolitku zkusí, s větším nebo menším úspěchem. Nejsem blázen, když se pořád snažím odolávat? Nemusí to být tak špatný obchod. Dívky nakouknou jedním očkem do velkého balíku životních zkušeností, pánové omládnou a všichni zúčastnění si krásně zvýši sebevědomí...

No a zrovna do těchto úvah mi napsala Soňa. Krásná sedmnáctka (a něco). Pouhých dvacet let rozdíl. Komu by to vadilo? Psala, jak ráda čte všechno, co píšu, jak se u toho směje nahlas, ať ještě něco napíšu a jak jsem ji strašně podle fotky sympatický. A jestli mi moc nevadí, že je teda moc mladá, strašně by si chtěla se mnou psát. Nebo povídat.

Pro jednou jsem se rozhodl, že mi to nevadí. Kupodivu.

Prochatovali jsme pár večerů.  Řešili jsme její životní problémy. Jako že třeba její spolužačka Věra je fakt blbá kráva, protože nějak ztratila tahák a ona dostala už-nevím-co z tý písemky. A ten debil jim dává do písemky věci, co prý ani vůbec nebudou u maturity, říkaly holky. A potřebuje značkový džiny, protože nebude nosit hadry od Vietnamců jako nějaká lama, ale táta je držgrešle, nechce ji dát ani na kredit a ona musí furt prozvánět. A jak měla devět milenců, některý byli docela dobrý, ale většinou ty chlapi vůbec neumí šukat. Atd. A ten její slovník! No sladkých sedmnáct!  Dobře, přeháním, ale máte představu.

Já přispíval svými hlubokými vhledy zkušeného starce (neboj, až budeš v práci, už ti budou všechny písemky ukradeny) a sklízel za to očekávaný obdiv: Tyjó, tys tak chytrej, já koukám. Já se vedle tebe cejtím tak blbá. Atd. No konverzace jako z komedie. Přemítal jsem, jak to zvládá pan Nedvěd a další postarší pánové, co bojovali stejný boj jako já a prohráli. Druhým uchem ven? Nebo občas láskyplně pohladit jako dovádivé štěně a to žvatlání prostě ignorovat?

Chvíli to bylo docela zábavné, hlavně když jsem měl v hlavě kromě hormonů už jen pár piv a nič moč dalšího. A pak jednou kolem půlnoci napsala, že rodiče jsou na víkend pryč a že je jí líto, že tam nejsem s ní. A že chce být u mně. A že jsem sexy s tou holou hlavou. No asi dvě píva jsem ještě odolával. Sedmnáctka milenka? Budu se cítit jako blbec, že běhám za lolitkama. Ale taky bych se cítil úplně stejně, že mi hezká holka řekne, jak mě chce a já trdlo nic. Tak pro jednou, výjimečně? Budu přece za blbce tak jako tak, ale aspoň budu mít vzpomínku. Ve dvě v noci jsem to vzdal, skočil do drožky a vyrazil do Butovic.

Měla dva pejsky. Fenka zrovna hárala. A psí fešák se samozřejmě neustále pokoušel splnit si svojí přírodní povinnost. Takže to bylo pořád "fuj" a "nech toho" a "deš od ní, ty hajzle". Zavřít zvlášť je moc nešlo, hned začaly ostošest kňučet a sápat se na dveře. Zábavné zpestření konverzace, hlídat a okřikovat celý večer nadržené psy.

Konverzace  plynule přešla v to, co obvykle muži a ženy dělávají, když jsou spolu sami celou noc a už je omrzí kecání. Trošku jsme se do toho zabrali, jak už to chodí. A jejda! Malér! Zapomněli jsme hlídat naše svěřence. Kdepak je máme? Aha! Hmmm... Hele, nechci tě jako rušit a ničit atmosféru vášně, ale tuším jsme přestali dávat pozor na pejsky. A oni jaksi... No, byli od nás tak metr a dělali na koberci nemlich to samý co my dva na gauči. Dokonce v na chlup stejné pozici.

VAU!!!

Moje první čtyřka!

Naštěstí napoprvé zatím ještě bez výměny partnerů...

Otevřela oči a zařvala "hned slez dolů, ty mizero, nebo tě seřežu". Podle kontextu jsem usoudil, že to je pořád na pejska, ale co kdyby. Raději jsem slezl taky, nechtěl jsem si koledovat. Byla to holka od rány. Tak jsme oba dva seděli vedle svých dam a tvářili se jako nevinnost sama. Jen já jsem neuměl tak roztomile kroutit ocáskem...

Nějak mě to probudilo. Nebo hormony a pívo vyšuměly. Došla mi absurdita celé situace a začal jsem se oblíkat. Vyvádět se sedmnáctkou! Kde jsem nechal rozum?! Tady přece partnerku nikdy nenajdu, co vůbec blbnu. Dovádění s -náctkami mám plánováno až na důchod. Nebo že bych byl stejný pitomec jako všichni ti chlapi, co hledají na seznamkách jenom sex? To snad přece jen ne...

Loučila se se mnou, jako kdyby mě vyprovázela do války. Chvíli jsem měl špatný pocit, že ji lámu srdce. Pak jsem si vzpomněl na těch devět chlapů za půl roku, co vůbec neuměli... milovat. Hmmm. Moje dospívání bylo přece jen malinko méně bouřlivé. Rozloučil jsem se taktně, jak to šlo.

Domů jsem dorazil za světla. Otevřel jsem si posledního Hoegaardena, vyzunkl jsem ho na ex a bez velkého váhání jsem v seznamkovém formuláři opravil očekávaný věk partnerky. Vejška plus kousek praxe ze skutečného života. Řekněme minimálně 26.

Zase nic.

P.S. Chtěl jsem sem původně přidat nějaké veselé video. Nebo něco ironického. Ale chci se vlastně smát jen sám sobě, Soňa za nic nemohla. Dospívání. Všichni jsme si to absolvovali. Tak na mě vlastně padá spíš podzimní melancholická nálada...

Setři si tvář a slzí pár
a řekni co ti na tom záleží
dnes přišla chvíle a mě se zdá,
že dětské šaty jsou ti přítěží
čas je odnáší

Dětství odletělo bůhví kam
zpátky nevrátí se, já ho znám  

Dětství odletělo bůhví kam
zpátky nevrátí se, já ho znám