Pouta, korzet a bič aneb tichá voda břehy mele

Nemám rád slovo úchylka. Nechává takovou podivnou pachuť v ústech. Jako kdyby střední proud byl ten jediný správný a všechno ostatní byly nanejvýše tolerovatelné... úchylky. Sedět na vrcholku Gaussovy křivky je ve skutečnosti nuda. Po stranách křivky je to mnohem zajímavější. Tam totiž začínají menšinové žánry. A já jsem často příznivec menšinových žánrů - v knihách, filmech a kdoví kde jinde ještě...

© Ján Žabka

Psal jsem si s jednou krásnou dívkou. Nižší, štíhlá, tmavé vlasy, něco pod třicet, vejška, prostě jsem ji nemohl nenapsat. Vypadala strašně křehce a zranitelně, ještě ty vlasy na mikádo - prostě okouzlující. Ten typ, co každý chlap chce hned chránit před celým světem. Dokud jsme si psali o běžných věcech, všechno v pohodě. Byla taková opravdu trošku stydlivá, takže hovor byl spíš usedlý, žádná divočina.

Pak najednou přešla rovnou na sex. Jestli mi to prý nevadí? Mě samozřejmě povídání o sexu nevadí. Sice už jsem taky dospěl k tomu, že o sexu se buď kecá nebo se dělá - a to druhý je mezi náma mnohem lepší - ale rád se občas nechám strhnout k lechtivému pokecu. Sice pak později málokdy dojde na něco víc, snad nás to nějak virtuálně zasytí, ale pro jednou...

Prý že se mi musí k něčemu přiznat: má v sexu méně běžné potřeby. A že mi to teda raději řekne rovnou. Ať nejsme pak oba zbytečně zklamáni. Trochu se styděla a já napjatě čekal. Nakonec z ní vypadlo, že ona je trochu na submisivně-dominanční hry.

Já jsem teoreticky v lecčems docela flexibilní a otevřen všemu novému. Ale s koženejma oblečkama, poutama a bičíkama jsem malinko pozadu. Vím asi tolik, jako každý jiný sečtělý, ale konformní příslušník střední třídy. Zato si dělám domácí úkoly. Napsal jsem ji, že se nad tím zamyslím.

Vlastně jsem měl společníka, který S/M potěšením docela holdoval. Byl jinak naprosto v pohodě, prima kluk, jen občas přivedl na focení do studia modelku a kulisy, nad kterými já jen v rozpacích stál a nevěděl co a jak vyfotit. Nějak mě ty korzety a kůže neinspirovaly. Ale byla s ním sranda. Jednou v hospodě mu říkám jako čerstvý tatínek "hele, chlapečku, nezlob, nebo ti nasekám na zadek". A on prý "no, kdybys tohle řekl u nás v klubu, půlka by do toho ještě ráda šla".  Chechtali jsme se, ale už jsem si raději trošku dával pozor na jazyk. Ať ho zbytečně moc nevzruším...

Začal jsem teda googlovat a prohlížet si příslušné weby. Objevil jsem pro sebe úplně nový svět. Takový hromady obrázků a klipů a povídek - jak tomu vůbec může někdo říkat menšinový žánr? A že jsem se teda poučil! Třeba jsem zjistil, že existuje milion variací na téma nahé ženské tělo a kilometr prádelní šňůry. Některé kreace byly skutečně dílem umělce, neřku-li rovnou génia. Guma, kůže a pár kovových cvoků, jak málo stačí někomu ke štěstí. Vlastně to vypadalo často docela esteticky.

Nebudu vám nic nalhávat. Docela mě to zaujalo. Asi to bude chtít kus sehrávání a objevování, ale tak je to v sexu vždy. Vlastně ve všem, co se dělá v páru. Ale když se jeden zamiluje, určitě se to zvládne. Začal jsem si to trochu představovat. Možná by chtěla svázat ruce za zády? Hm. Nebo možná taky zavázat oči? Hm. Hm. Možná malinko naplácat na holou? Třikrát hm! A třeba by byla nešikovná sekretářka a já strašně přísný šéf? Co ji musí exemplárně potrestat? Ne že by mi ty představy nedaly spát a do S/M klubu si permici ještě nějakou dobu nekoupím, ale nepřišlo mi to všechno nikterak nemyslitelný...

Byl jsem na sebe hrdý, jak jsem flexibilní. Že ženě dokážu vyjít vstříc. Napsal jsem ji, že jsem vše důkladně zvážil a že občas bych ji třeba spoutal a klidně ji trochu naplácal. Žádný problém.

Odepsala, že ale ona je ráda ta dominantní.

Ups!

To jsem nějak nečekal. Taková křehká dívka a domína? Chvíli jsem si maloval, jak běhám po koberci v obejváku po čtyřech jen ve slušivejch koženejch slipečkách. Ona nade mnou v korzetu a kozačkách do půl stehen, bičík v ruce a říká něco o zlobivých chlapečcích. A už letí rána. Jau! Tak ne. Tudy cesta asi nevede. Jestli k tomu někdy dospěju, zítra to nebude. Asi nejsem zas tak flexibilní, jak jsem si namlouval...

Než jsem stihl odepsat, že teda nic, napsala mi, že by to nešlo. Buď mi četla myšlenky na dálku nebo jsem v těch mejlech nebyl dost submisivní.

Ale jak jsem si dělal ty domácí úkoly, přece jen mě to trochu zaujalo. Seznamky člověku docela rozšíří obzory. Takže kdyby se náhodou mezi čtenářkami našla nějaká mírně submisivní, můj email je napravo...

Zase nic.

P.S. Omlouvám se za pozdní publikaci, mělo to vyjít ve středu, špatně jsem to předem nastavil.