Když už mi teda nechceš dát, nemohla bys mi aspoň pučit?

Vánoce na krku. Koledy hrají i na veřejných záchodcích, všichni se na sebe po krámech usmíváme obtěžkaný dárky, těžká pohoda na každém kroku. Chtělo by to teda dnes něco optimistického, co myslíte?

© Ján Žabka

Dobře, dobře. Dnes na rozloučenou vám povím příběh, který tentokrát výjimečně nebude končit zase-nic. I na seznamce lze totiž najít štěstí. Takže poslouchejte. Vše začalo před více než rokem...

Na holku ze seznamky měla trošku intelektuální sklony. Povídali jsme si o filosofii, Gödelové větě a vůbec. A chodili jsme spolu do Botanické zahrady. Intelektuálka! Když ona ale měla tak úžasné tělo...

Já vím. Jsem zralý, zkušený, možná dokonce občas sofistikovaný muž. Který není na tu prefabrikovanou, hollywoodskou, televizní krásu. Který kouká i pod povrch a hledá krásné vnitro. Nebo nitro. Tak něco.

Ale jsem pořád ještě jenom obyčejný chlap. Taky mám svůj ideál krásy. A když hledáte krásné nitro ve třetí čtvrté ošklivce v sérii, ztrácíte sílu. Občas chci taky pěknou holku. Nejen zevnitř. I na pohled. A je to venku. Čtenářky moje drahé, kamenujte.

Nebo ne. Jen klid. Zas tak moc vzhled nerozhoduje. Všechny moje vážné známostí byly od toho ideálu dost daleko. Protože šlo víc o to nitro atd. Ale občas, zřídkakdy, potkáte prima holku, která navíc vypadá přesně, ale přesně jak si vy přejete. To pak chlapi slábnou v kolenou. A víc.

Tato měla podivný zlozvyk. Zvedala trošku tón na konci věty. Malinko při mluvení zpívala. Dělalo to zvláštní efekt. Stále působila jako kdyby si dělala legraci. Nebo mluvila ironicky. Prvních pár schůzek jsem vždy musel číhat, co je vtip a co je doopravdy. Působilo to docela sexy. Ale na ní působilo docela sexy skoro všechno.

Žila léta někde v Americe. Dokázala o ní zajímavě mluvit. Dokázala se zájmem poslouchat. Tak jsme se namísto obligátních diskusí o lásce a vztazích nebo o filmech a dovolený klidně bavili celý večer o UFO nebo jestli existuje duše. Nebo o té Gödelové větě (*). Řeknete si, jaký to nerozum, povídat si s dívkou večer u vína o docela těžké matematice. Ale já zrovna četl nějakou knihu a zaujalo mě to. Vykládal jsem a ona si chtěla pak tu knihu taky přečíst. Zajímalo ji prostě všechno. Nevypadá nějak takto ideální žena?

Chtěla být jen kamarádka. Tak si tak chodíme spolu po hospodách, kecáme, popisujeme si naše další a další seznamovací historky a litujeme se navzájem. Jako kamarádka je prima, je s ní sranda a vůbec. Ale nemůžu ji nějak vyhnat z hlavy, z té nekamarádské sekce.

Tuhle jsem ji uvařil nějaký těstoviny a malinko jsme to přehnali s vínem. Povídání se změnilo spíš na muchlování. Takové to přátelské. Existuje vůbec něco jako přátelské muchlování? Neptejte se...

Někdy dělí věci jen křehká hranice. Kdy je ještě muž ohleduplný gentleman a kdy je přitroublý ňoumá, co neprojevuje skutečný zájem? Kdy je muž vlezlý a kdy rozhodný? Sakra sakra. Já jsem váhal a ona ještě víc.  Každého kousku oblečení se vzdávala váhavě jako šperků po babičce. Říkal jsem si, že bychom toho snad měli nechat. Cením si našeho přátelství a nechci to zkazit. Ale moje erotické sny se mi nesvlíkají v obejváku každý den. Ani každý rok. Kdo z vás by přestal, ať zvedne ruku...

Nakonec se viditelně rozhodla, že zůstaneme jenom kamarádi. Kdybych měl ještě nějaké vlasy, hned bych si je vyrval. Ale nenaléhal jsem. Co byste udělali vy? Jste bojovnící? Za každou cenu? Já to prostě vzdal. Tak nic. Doprovázel jsem jí na tramvaj jako praštěnej palicí přes palici.

Chodí teď s nějakým právnikem. Já ji to moc přeju. Vlastně lžu. Přeju ji to jen trochu. Tak napůl.

Trpělivě jsem čekal, až to s tím jejím právnikem dopadne blbě. Jako skoro každý příběh ze seznamky, ne? Nedávno jsem ji po dlouhé době zase zavolal. A možná vás teď trošku překvapím. Protože tentokrát to bude mít šťastný konec. Jsou ty Vánoce a tak, že jo. Tak aspoň jednou, konečně...

Seznamky občas fungují. Je ve čtvrtém měsíci. A je s tím právnikem šťastná.

Hezký Vánoce!

(*) Gödelové věty o neúplnosti mluví, řekněme dramaticky a jen velice volně pravdivě, o nekonečnosti poznání. Znalci říkají, že spolu s Einsteinovou teorii relativity a Heisenbergovým principem neurčitosti představují tři největší revoluce vědy dvacátého století.

P.S.1 Titulek tohoto článku je název písně. Mám rád jedovatý humor této kapely

Když už mi teda nechceš dát
Nemohla bys mi aspoň pučit
Mám sebou ostnatej drát
Nemohla bys mě mučit

SRPR | Intošky | http://srpr.cz/music/Intosky.mp3

P.S.2 Kromě jedovatého humoru na závěr ještě nějake to moje milované melancholické blues. Třeba mě napadá závistlivá Džínová nevěsta od Pepy Streichla...

Barevná nevěsta, džínová modrá,
Voněla smíchem, závist je hrozná,
Ukrytá v barvách, zelená khaki,
Jak jsem mu záviděl, chtěl jsem ji taky,
Džínovou nevěstu,
Džínovou nevěstu...