O malých a VELKÝCH

I když jsem drobným akcionářem zemědělské společnosti, hospodaří na 3000 hektarů a chová 600 krav, jsem pro podporu malých sedláků ..., ačkoli vlastním půl hektaru lesa, nejsem viníkem kůrovcové kalamity ... 

Slovo "sedlák" už u nás prakticky vymizelo. Na venkově po někdejších komunistických družstvech většinou hospodaří velké akciové společnosti nebo nějaký šikovný latifundista, vlastnící několik tisíc hektarů. 

Evropská unie chce omezit dotace pouze na "farmy", obhospodařující méně než 1500 hektarů. Přišel bych tak asi o nějaké dividendy. Zisk "naší" akciovky by klesl téměř k nule a museli bychom hledat nějaké jiné zaměření. Naše akciovka nevznikla tak, že bychom nějakým chytráckým tahem koupili půdu od státu nebo od "neinformovaných" potomků někdejších vesničanů. Naše akciovka vznikla z původního JZD a dodnes je tedy v majetku původních rodin. To je ale výjimečné. Většinou jsou farmy obrovské, anonymní a obyvatelé vesnic jsou pouze jejich zaměstnanci. Pokud je velká společnost dominantním zaměstnavatelem, rozhoduje prakticky o všem. Řídí vesnici jako (vlastní) firmu. Není to sice tak extrémní jako v Latinské Americe, ale nemá to k tomu daleko. Proto jsem pro, aby dotace byly jen pro malé farmy. Bez malých farem nebude trh pestrý a konkurenční a bez konkurence nebude svobody.

Malé firmy často vznikají a zanikají, jsou rizikové a zdálo by se, že je to plýtvání zdroji. Snad by bylo jednodušší, kdyby všechno pečivo dodávala jedna efektivní pekárna, zdravotní pojištění jedna zdravotní pojišťovna a bankovní služby poskytovala jedna banka, dobře regulovaná státem, a proto levnější než zlé soukromé banky.     

To je ale byla mylná domněnka. Přesvědčili jsme se o tom nejen my, staří, kdo jsme zažili centrálně plánovanou ekonomiku. Platí to i pro tržní ekonomiku. Vždyť třeba státní lesy jsou obrovský majitel a podnik. Vznikly už po roce 1918, když se konfiskací zmocnily lesních výměr šlechtických velkostatků. Po roce 1945 jim připadla i obrovská výměra lesů, zkonfiskovaných Němcům.  Lesy ČR tedy spravují své výměry nejméně 70 let. Za tu dobu už se obměnily všechny stromy. O tom, že jehličnatá, smrková, monokultura je choulostivá a nevhodná, víme mnoho desítek let. Státní lesy disponují obrovským aparátem odborníků a rozhodně nejsou existenčně závislé na maximálním výnosu. nejsou v zajetí mamonu zisku, ale ve veřejné správě. Přesto nedokázaly významněji smrkovou monokulturu nahradit a jsou tak negativní připomínkou dluhu tolik slavené Československé republiky. Velký a veřejný podnik není zárukou ani efektivnosti, ani správnosti.