O bezvýznamnosti a zákeřnosti dvojí kvality potravin

U kolika potravin jste si dnes přečetli jejich složení, výživové hodnoty, obsah minerálů a vitamínů? U kolika jste si spočítali jejich přínos pro vaši doporučenou denní dávku potravy?     

Evropská komisařka Jourová věnovala obrovské úsilí, čas a personál i provozní náklady na to, aby ochránila spotřebitele před dvojí kvalitou potravin. Vláda, europoslanci i kandidáti na ně se zaštiťují tím, že naše suverénní republika své občany ochrání a zabrání tomu, abychom už nebyli popelnicí Evropy. Třeba i tím, že z Unie vystoupíme. Zdůrazňují, že chtějí kvalitní české potraviny za přijatelné ceny.

Jak je to doopravdy?

Kolik z nás si pročítá složení potraviny? Kolik z nás si srovnalo složení těch lepších německých a horších českých potravin, které vypadají a jmenují se stejně? Kolik z nás dbá na to, aby struktura bílkovin, tuků a sacharidů odpovídala doporučením zdravovědy?

Dvojí kvalita potravin se týká 1% všech potravin spotřebovávaných u nás. Projděte si, co jste dnes jedli: 

Český chléb -  bez kůrky, bez hutné střídy, nekřupe - nějaký předpečený rozmrazený polotovar nejspíš z Babišovy pekárny

Rohlík . nejběžnější za 1,90 Kč  - gumová nechutná hmota.

Trvanlivé mléko zbavené chuti. Kávenky za 9,90 Kč, šunku za 14,-, 

Stravujeme se často ve vietnamské stravovně. Víme, co je v guláši u řezníka. Hledáme co nejlevnější potraviny a nezajímá nás, z čeho jsou. 

Objevují se dokonce už snahy o zrušení volného pohybu zboží. Co to znamená. Dá se změřit, kolik by stál běžný hamburger, kdyby si ho člověk musel celý vyrobit sám od vypěstování pšenice a chovu krávy. Bylo by to více než 2000 dolarů. Jestliže stojí pětsetkrát méně, je to díky dělbě práce. Více než dvě třetiny toho, co vyrobíme, exportujeme. Více než dvě třetiny dovážíme.

Vydělávají oba. Zákazník zaplatí místo 2000 dolarů zaplatí 5 dolarů a výrobce/firma/prodavač vydělá 1,5 dolaru hrubý zisk. Samozřejmě že by nám bylo milejší, kdyby ho nevydělal Gerhard Schwarz (majitel LIDLU), ale třeba Krasoslav Blatenský (ideální český vlastenec). Ale bylo by velice drahé, kdyby všechno bylo jen v českých rukou v Česku, v německých rukou v Německu atd.. 

Aby bylo více firem v českých rukou, musíme zesílit podhoubí, aby vznikaly malé firmy a z malých velké. V temných devadesátých letech vznikly obří české firmy velkým rozprodáváním. Nějak se musely dříve nebo později velké socialistické konglomeráty převést do soukromých rukou. pro ty vyčurané to bylo velmi výhodné. Přitom vydělali mnohem více, než si "zlí cizí investoři" odnášejí na dividendách, a přitom nepřinesli ekonomice nic. To už ale nelze "zpětně napravit".     

Ale už  třicet let vznikají firmy zdravou cestou a mnohé jsou úspěšné. jenom neustálým vznikáním a zanikáním firem, nikoli zabetonováním "starých kolosů" politickou cestou.      

Doporučuji všem, aby uvažovali vlastní hlavou. Na jedné straně se pohoršujeme nad dvojí kvalitou, když si o ní přečteme v Blesku a potom se nehýbou, pijí alkohol, kouří nebo konzumují mnoho tuku.

O kvalitu se postará především informovaný zákazník, který se snaží žít zdravě, ochotný zaplatit za kvalitu více. To, že je u nás stejná potravina dražší než v Německu souvisí s vyšší konkurencí v Německu a s větším trhem, to jest s většími úsporami z rozsahu. Ty ovšem pocítí zákazník jenom v konkurenčním prostředí. Ne tehdy, když trh s pečivem ovládají 3 velkopekárny.