Jak jsem se domáhal svých peněz aneb proč mám rád exekutora Jíchu

Každé téma by mělo být ve veřejném prostoru zpracováno z více pohledů. Převažující názor na exekutory je negativní, a tak přicházím já. Z druhé strany barikády.Ve slušné společnosti se dluhy platí.

V nakladatelství Beletris mi v roce 2013 vyšla kniha "Pojeď s námi". To je pro každého autora hřejivý pocit. Po redakční stránce odvedlo nakladatelsví skvělou práci a dodnes jsem jim za to vděčný. Ještě příjemnější pro autora je, že tu a tam může získat i něco z prodeje.

Podle smlouvy jsem měl obdržet podíl z prodeje každé čtvrtletí. Výkaz prodeje jsem dostal, ale s výnosy to bylo horší. Nejprve chodily opožděně. Nakonec na několik čtvrtletí úplně skončily. Po nějaké době mi to nedalo a vypravil jsem se za nakladatelem do Prahy. 

Hovoříme o částkách ve výši okolo 20.000,- Kč. Ukázalo se, že peníze jsou potřeba jinde a celkově se jich nedostává, ale nakladatel se pokusí. Po nějaké době (rok) už jsem tomu přestal věřit a vyžádal si další schůzku. To už nepřišel nakladatel, ale nějaký nový jednatel. Nabídl mi, ať odstoupím od původní smlouvy, že některá aktiva přebírá nová společnost. Když uzavřu smlouvu s ní, budou pokračovat v distribuci. Odmítl jsem.

"V tom případě končíme. Beletris jde do insolvence," suchým konstatováním skončil náš kavárenský sedánek.

Nezalekl jsem se. Pevný ve víře v právní stát jsem věc postoupil právníkovi. To není zadarmo, ostatně už cesty na jednání se smluvním partnerem mě stály peníze. Právník se spojil s insolvenčním správcem a přihlásil pohledávku. Insolvenční správce mi nabídl jako částečné plnění, abych si převzal ze skladu zbylé výtisky svých knih. Bylo jich 117. Knihy jsem si v Libni vyzvedl. Vědom si vysokých nákladů na distribuci, rovnou jsem se obrátil na "Levné knihy":    

"Dovezte to do centrálního skladu do Satalic."

 Tam jsem na příjmu jsem oznámil:

"Vezu knihy, jak jsme se domluvili."

"Kolik toho máte?"  

"117."

"117 palet?"

"Ne. Kusů."

"Tak zajeďte k bráně."

Zajel jsem svým Golfem k desetimetrové bráně. Ta se otevřela a já spatřil obrovské regály až ke stropu vysoko nad bránou plné palet s knihami. Pokud někdo má nějaké iluze o knižním trhu, doporučuji mu, aby se zajel podívat do Satalic.

Přijel chlapík s rudlem a naložil moji krabici. Nikdo nic nepřepočítával.  Dostal jsem asi čtvrtinu prodejní ceny knihy. Říkal jsem si: Alespoň něco. Pár výtisků mi zbylo na památku a na celou věc jsem zapomněl.

Uběhlo deset let. Reálná hodnota koruny klesla na polovinu a zrovna dnes mi oznámili z  Jíchova exekutorského úřadu, že vymohli 536,- Kč:

"Na jaký účet to máme poslat?"

Tak přece existuje vymahatelnost dluhů, potěšilo mě.