Každé téma by mělo být ve veřejném prostoru zpracováno z více pohledů. Převažující názor na exekutory je negativní, a tak přicházím já. Z druhé strany barikády.Ve slušné společnosti se dluhy platí.
V nakladatelství Beletris mi v roce 2013 vyšla kniha "Pojeď s námi". To je pro každého autora hřejivý pocit. Po redakční stránce odvedlo nakladatelsví skvělou práci a dodnes jsem jim za to vděčný. Ještě příjemnější pro autora je, že tu a tam může získat i něco z prodeje.
Podle smlouvy jsem měl obdržet podíl z prodeje každé čtvrtletí. Výkaz prodeje jsem dostal, ale s výnosy to bylo horší. Nejprve chodily opožděně. Nakonec na několik čtvrtletí úplně skončily. Po nějaké době mi to nedalo a vypravil jsem se za nakladatelem do Prahy.
Hovoříme o částkách ve výši okolo 20.000,- Kč. Ukázalo se, že peníze jsou potřeba jinde a celkově se jich nedostává, ale nakladatel se pokusí. Po nějaké době (rok) už jsem tomu přestal věřit a vyžádal si další schůzku. To už nepřišel nakladatel, ale nějaký nový jednatel. Nabídl mi, ať odstoupím od původní smlouvy, že některá aktiva přebírá nová společnost. Když uzavřu smlouvu s ní, budou pokračovat v distribuci. Odmítl jsem.
"V tom případě končíme. Beletris jde do insolvence," suchým konstatováním skončil náš kavárenský sedánek.
Nezalekl jsem se. Pevný ve víře v právní stát jsem věc postoupil právníkovi. To není zadarmo, ostatně už cesty na jednání se smluvním partnerem mě stály peníze. Právník se spojil s insolvenčním správcem a přihlásil pohledávku. Insolvenční správce mi nabídl jako částečné plnění, abych si převzal ze skladu zbylé výtisky svých knih. Bylo jich 117. Knihy jsem si v Libni vyzvedl. Vědom si vysokých nákladů na distribuci, rovnou jsem se obrátil na "Levné knihy":
"Dovezte to do centrálního skladu do Satalic."
Tam jsem na příjmu jsem oznámil:
"Vezu knihy, jak jsme se domluvili."
"Kolik toho máte?"
"117."
"117 palet?"
"Ne. Kusů."
"Tak zajeďte k bráně."
Zajel jsem svým Golfem k desetimetrové bráně. Ta se otevřela a já spatřil obrovské regály až ke stropu vysoko nad bránou plné palet s knihami. Pokud někdo má nějaké iluze o knižním trhu, doporučuji mu, aby se zajel podívat do Satalic.
Přijel chlapík s rudlem a naložil moji krabici. Nikdo nic nepřepočítával. Dostal jsem asi čtvrtinu prodejní ceny knihy. Říkal jsem si: Alespoň něco. Pár výtisků mi zbylo na památku a na celou věc jsem zapomněl.
Uběhlo deset let. Reálná hodnota koruny klesla na polovinu a zrovna dnes mi oznámili z Jíchova exekutorského úřadu, že vymohli 536,- Kč:
"Na jaký účet to máme poslat?"
Tak přece existuje vymahatelnost dluhů, potěšilo mě.
