Dlouhá neviditelná ruka sovětského pacifismu

Pokud člověk žije ve více než jedné jazykové kultuře, neskutečně ho to obohacuje. Nemá o druhé kultuře předsudky, ale, bohužel, často ani iluze, jako teď já o německé sociání demokracii.   

Rozumět v česko-německých vztazích oběma stranám přináší často nepříjemné pocity. Němci mi říkají:

"Ty pořád proti těm Čechům něco máš, ale na nás jsou hodní!" 

Na to odpovídám: "Já jim, bohužel, na rozdíl od vás, rozumím. Hodní jsou, když od vás něco dostanou, ale jejich lásku si tím nezískáte. České přísloví ostatně říká:

"Hloupej, kdo dává, hloupější, kdo nebere." 

Tentokrát se ale budu navážet do německé strany. Zúčastnil jsem se online semináře s poslancem spolkového sněmu za sociální demokracii na téma "Válka na Ukrajině".

Celým dlouhým vystoupením poslancovým se táhla jako červená nit chvála uvážlivosti německého kancléře. Jen žádné nepromyšlené kroky! Pokud budeme více zbrojit, nesmíme připustit spirálu zbrojení jako v 70. letech 20. století. V situaci, kdy nám už teď chybějí rezervní tanky a prakticky žádná těžká technika se nevyrábí, je taková obava směšná. Připadalo mi, že podle sociáních demokratů nemít žádné zbraně je důležitější než Ukrajina. To je přesně ten pacifismus, který se tak líbil Sovětskému svazu tenkrát a líbí se jistě Rusku i dnes.

Zbraní je přece staršlivý nedostatek. Poslanec vyprávěl, že je zapojený do česko-německých vztahů a že jede něco domlouvat do Žatce/Saaz k naší mechanizované brigádě. Na mou poznámku, že celá slavná česká armáda má asi třicet bojeschopných tanků, odpověděl, že je to pravda. Rozumíte: Třicet tanků zařve na Ukrajině za pět dní! Když je tam odešleme, dočkáme se nějakých Leopardů možná za 3 roky!? A v takové situaci se německá levice bojí spirály zbrojení. Tomu se musí Putin jen smát.  

Na dotaz, jaká bude cíl mírových jednání, se domníval poslanec, že úspěchem bude status quo podle počátku války. Na mou poznámku, že anexe Krymu je stejná jako Mnichovská dohoda 1938 a jestli jim to nevadí, nikdo nereagoval. Asi se urazili. 

Na mou otázku, kolik plynu a ropy bychom měli dovážet po válce z Ruska, odpověděl poslanec, že je krajně důležité udržet dovoz, aby zůstaly  v chodu odvětví závislá zejména na plynu - sklárny, chemičky, cihelny ... . Tomu rozumím tak, že dovoz je důležitější než Ukrajina.

Na mou poznámku, že kdyby jednali všichni tak, jako německá vláda, je Ukrajina už dávno poražená, už nikdo raději nereagoval přímo, jen jeden z diskutujících odsoudil cestu opozičního předáka Merze (CDU) do Kyjeva. To už jsem nevydržel a ze Zoomu předčasně odhlásil. Jak jsem říkal, někdy je rozumět nevýhodou.