Ne každá cesta vede na Snježnik

Cesta byla čím dál méně zřetelná a vedla ostře do kopce. Po chvíli jsme lezli skoro po čtyřech. Brblala jsem. Po další chvíli byla před námi už jen skála. A pak už i mému muži došlo, že tudy cesta nevede ...

Do Chorvatska jsme se dostali na pár dní a ty jsme se rozhodli strávit jinde, než na přeplněné pláži. Neměli jsem žádnou představu, jak to vypadá v místních horách a tak jsme se rozhodli vyjít na horu Snježnik. Nutno předeslat, že informace o národním parku Risnjak, kde se tento vrchol nachází, abys pohledal. Na netu jen obecné info, jak je tu krásně, ale žádná mapa. Nicméně něco jsme přece jen dohledali na nějakém německém wandern webu.

Na místě, kde měla stát informační budka pro návštěvníky parku, stála přímo bouda, ale byla zavřená. Bouda beze jména. Parkoviště bez aut. Výchozí bod tras bez mapy, informační centrum bez informace, která z těch tří cest co z parkoviště vedou, vede na Snježnik. Ale ano, něco tu přece jen bylo. Malovaný obrázek turisty s bříškem a batůžkem, jak si to vykračuje na horu.

Podle intuice jsme zvolili střední cestu. Za pár desítek metrů další rozcestí tří cest. Šli jsme zase tou střední. Nikde žádná šipka, směrovka, značka, ukazatel, nic. Spokojit jsme se museli s tím, že cesta vede nahoru. Po chvíli jsme si všimli, že na stromech se opakuje značka 19. Vypadalo to spíš na označení stromů, ale tonoucí se stébla chytá, takže lepší nějaké značení, než žádné. Smířili jsme se s tím, že jdeme po devatenáctce.

Po chvíli se 19 změnila na 16. Cesta začala být méně zřetelná. Přibývalo překážek. Evidentně zde nikdo moc nechodí. Taky teď jsme tu byli v celé oblasti nejspíš úplně sami. Vůbec se mi to nelíbilo a začala jsem brblat. Pak byla z 16 najednou 15 a cesta šla příkře do kopce, byla sotva znatelná. Pak už jsme skoro lezli po čtyřech, pak už lezli po skále a pak se cesta ztratila úplně. A pak konečně i mému muži došlo, že jsme asi na konci, že toto opravdu není cesta pro turisty s bříškem a batohem a že to asi není ani vůbec ona cesta na Snježnik. A tak jsme se vrátili zpět.

Došli jsme až téměř na parkoviště a zvolili jinou z té hromady cest. A hurá, po pár metrech cedulka SNJEŽNIK 1h. A plno značek, červenobílých, takových co známe z Alp. Už jsem nebrblala, výškové metry znovu přibývaly, jen ubylo těch šipek na Snježnik. Naše cesta najednou ukazovala, že jdeme na Tešnje. Tak ok, asi nějaký vrcholek cestou. Ano, byl to vrcholek, ale vrcholek sjezdovky vedoucí z parkoviště. Jdeme zpět. Volíme další cestu. Tentokrát na Radešovo. To už jsme viděli i na naší skromné mapě, že je vrcholek cestou na Snježnik. Trochu uklidněni jsme opět stoupali a opět na vrcholek sjezdovky.

A opět nad naším parkovištěm. Jsme na cestě přes dvě hodiny a nejsme schopni se vymotat od parkoviště. Zase jsme se vraceli zpět, pomalu podléhaje trudomyslnosti, jsme najednou narazili na ten správný rozcestník. Haleluja. My se tam snad dnes opravdu dostaneme.

Tentokrát jsme stoupali už opravdu dost nad les, kochali se výhledy na moře v dáli, na rýsující se hřebenovku a na krásnou krajinu, kde vůbec nikdo nebyl. Je to až neuvěřitelné, že dole se tísní tisíce lidí na plážích a sem do hor nikdo nezajede. Ovšem klidu mi to nedodávalo. Jak známo, žijí zde medvědi :)

Na vrcholek Snježniku jsme se nakonec přece jen dostali.

Hřebenovka vede místy po skalách a najednou slyším muže: "pes". Cože? "Je tady pes". Krve by se ve mě nedořezal. Co opravdu nechci, tak potkat se zde s nějakým zdivočelým psem. Panika byla předčasná. Spoza skal se objevili lidi. Dvojice si psa přivolala a nám se ulevilo. Prohodili jsme s lidmi pár slov a ve mě se rozlil pocit domnělého bezpečí ... že tu alespoň někdo v těch horách je.

Jakmile jsme sestoupili z hřebenovky, ocitli jsme se v botanické zahradě. Nebo tak mi to alespoň připadalo. Nádherný les.

Postupně jsme sestoupali až dolů na parkoviště a byli moc zvědaví, jakou cestou přijdeme, kde se stala chyba, kde jsme minuli ukazatel. Ať jsme hledali jak jsme hledali, na parkovišti opravdu není žádná směrovka, šipka, nic, co by označovalo cestu na jednu z nejvyšších hor Chorvatska. Takže pokud se tam někdy vydáte, tak z parkoviště vyjděte cestou vpravo :)