Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Ne každá cesta vede na Snježnik

Cesta byla čím dál méně zřetelná a vedla ostře do kopce. Po chvíli jsme lezli skoro po čtyřech. Brblala jsem. Po další chvíli byla před námi už jen skála. A pak už i mému muži došlo, že tudy cesta nevede ...

Do Chorvatska jsme se dostali na pár dní a ty jsme se rozhodli strávit jinde, než na přeplněné pláži. Neměli jsem žádnou představu, jak to vypadá v místních horách a tak jsme se rozhodli vyjít na horu Snježnik. Nutno předeslat, že informace o národním parku Risnjak, kde se tento vrchol nachází, abys pohledal. Na netu jen obecné info, jak je tu krásně, ale žádná mapa. Nicméně něco jsme přece jen dohledali na nějakém německém wandern webu.

Na místě, kde měla stát informační budka pro návštěvníky parku, stála přímo bouda, ale byla zavřená. Bouda beze jména. Parkoviště bez aut. Výchozí bod tras bez mapy, informační centrum bez informace, která z těch tří cest co z parkoviště vedou, vede na Snježnik. Ale ano, něco tu přece jen bylo. Malovaný obrázek turisty s bříškem a batůžkem, jak si to vykračuje na horu.

Podle intuice jsme zvolili střední cestu. Za pár desítek metrů další rozcestí tří cest. Šli jsme zase tou střední. Nikde žádná šipka, směrovka, značka, ukazatel, nic. Spokojit jsme se museli s tím, že cesta vede nahoru. Po chvíli jsme si všimli, že na stromech se opakuje značka 19. Vypadalo to spíš na označení stromů, ale tonoucí se stébla chytá, takže lepší nějaké značení, než žádné. Smířili jsme se s tím, že jdeme po devatenáctce.

Po chvíli se 19 změnila na 16. Cesta začala být méně zřetelná. Přibývalo překážek. Evidentně zde nikdo moc nechodí. Taky teď jsme tu byli v celé oblasti nejspíš úplně sami. Vůbec se mi to nelíbilo a začala jsem brblat. Pak byla z 16 najednou 15 a cesta šla příkře do kopce, byla sotva znatelná. Pak už jsme skoro lezli po čtyřech, pak už lezli po skále a pak se cesta ztratila úplně. A pak konečně i mému muži došlo, že jsme asi na konci, že toto opravdu není cesta pro turisty s bříškem a batohem a že to asi není ani vůbec ona cesta na Snježnik. A tak jsme se vrátili zpět.

Došli jsme až téměř na parkoviště a zvolili jinou z té hromady cest. A hurá, po pár metrech cedulka SNJEŽNIK 1h. A plno značek, červenobílých, takových co známe z Alp. Už jsem nebrblala, výškové metry znovu přibývaly, jen ubylo těch šipek na Snježnik. Naše cesta najednou ukazovala, že jdeme na Tešnje. Tak ok, asi nějaký vrcholek cestou. Ano, byl to vrcholek, ale vrcholek sjezdovky vedoucí z parkoviště. Jdeme zpět. Volíme další cestu. Tentokrát na Radešovo. To už jsme viděli i na naší skromné mapě, že je vrcholek cestou na Snježnik. Trochu uklidněni jsme opět stoupali a opět na vrcholek sjezdovky.

A opět nad naším parkovištěm. Jsme na cestě přes dvě hodiny a nejsme schopni se vymotat od parkoviště. Zase jsme se vraceli zpět, pomalu podléhaje trudomyslnosti, jsme najednou narazili na ten správný rozcestník. Haleluja. My se tam snad dnes opravdu dostaneme.

Tentokrát jsme stoupali už opravdu dost nad les, kochali se výhledy na moře v dáli, na rýsující se hřebenovku a na krásnou krajinu, kde vůbec nikdo nebyl. Je to až neuvěřitelné, že dole se tísní tisíce lidí na plážích a sem do hor nikdo nezajede. Ovšem klidu mi to nedodávalo. Jak známo, žijí zde medvědi :)

Na vrcholek Snježniku jsme se nakonec přece jen dostali.

Hřebenovka vede místy po skalách a najednou slyším muže: "pes". Cože? "Je tady pes". Krve by se ve mě nedořezal. Co opravdu nechci, tak potkat se zde s nějakým zdivočelým psem. Panika byla předčasná. Spoza skal se objevili lidi. Dvojice si psa přivolala a nám se ulevilo. Prohodili jsme s lidmi pár slov a ve mě se rozlil pocit domnělého bezpečí ... že tu alespoň někdo v těch horách je.

Jakmile jsme sestoupili z hřebenovky, ocitli jsme se v botanické zahradě. Nebo tak mi to alespoň připadalo. Nádherný les.

Postupně jsme sestoupali až dolů na parkoviště a byli moc zvědaví, jakou cestou přijdeme, kde se stala chyba, kde jsme minuli ukazatel. Ať jsme hledali jak jsme hledali, na parkovišti opravdu není žádná směrovka, šipka, nic, co by označovalo cestu na jednu z nejvyšších hor Chorvatska. Takže pokud se tam někdy vydáte, tak z parkoviště vyjděte cestou vpravo :)

 

 

Autor: Renata Prokešová | čtvrtek 13.8.2015 21:58 | karma článku: 9,28 | přečteno: 304x
  • Další články autora

Renata Prokešová

Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)

Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.

22.7.2018 v 23:09 | Karma: 34,38 | Přečteno: 2314x | Diskuse| Společnost

Renata Prokešová

Dobrovolníkem v izraelské armádě (1.)

Sraz máme na nádraží a nikdo z nás zatím neví, kam vlastně pojede. Přicházím ke skupině asi padesáti lidí různého věku, kde nikoho neznám. Postarší dáma si v papírech odškrtne mé jméno a na triko mi lepí samolepku.

9.7.2018 v 21:54 | Karma: 34,66 | Přečteno: 1390x | Diskuse| Společnost

Renata Prokešová

Šitím za ekologii

Zvolna šlápnu na pedál šicího stroje. Nová mašinka se tiše rozjede. Pravidelné cvakání, steh je jeden jako druhý. Pomalu posouvám látku a koukám, jak se mi střih kabátu mění pod rukama ... A sakra ...

18.10.2017 v 22:36 | Karma: 13,11 | Přečteno: 327x | Diskuse| Ostatní

Renata Prokešová

Souboj s pokladním pásem

Stojím ve frontě na pokladnu. Nákup vyskládaný na páse ... je ho tak 2 metry. Čekám. Nudím se. Mrhám časem. Konečně pán přede mnou platí, odjíždí s vozíkem a teď to začíná. Teď je řada na mě. 3, 2, 1, start!

1.10.2017 v 22:04 | Karma: 28,92 | Přečteno: 1346x | Diskuse| Ostatní

Renata Prokešová

Francouzské hodování (8.)

Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.

21.7.2017 v 19:59 | Karma: 15,75 | Přečteno: 659x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka

2. května 2024  17:21

Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...

Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie

3. května 2024  10:10,  aktualizováno  13:43

Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...

Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné

2. května 2024  16:40,  aktualizováno  3.5 12:38

Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...

Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů

29. dubna 2024  6:21,  aktualizováno  13:19

Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...

Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů

4. května 2024

Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...

Meda a Jan Mládkovi. Milovníky umění i zvířat připomíná zámecká výstava

4. května 2024

Premium Dáma z Kampy, mecenáška, kurátorka, nakladatelka, sběratelka, ale také vegetariánka a milovnice...

Požár vyhnal z domu v Mostě dvě desítky lidí, někteří museli po žebříku

4. května 2024  16:35

Nejméně 20 lidí muselo odpoledne opustit čtyřpodlažní dům na třídě Budovatelů v Mostě kvůli požáru...

Po Kallasové přišla řada na Zelenského, Rusko na něj vydalo zatykač

4. května 2024  16:30

Ruské úřady zahájily trestní řízení proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a...

Inzerát na nového ministra pro vědu a výzkum si utahuje z tápající TOP 09

4. května 2024  16:15

Z potíží vládní TOP 09 při výměně ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové si...

  • Počet článků 41
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 870x
Jsem Husákovo dítě. Sametová revoluce mě zastihla v roce, kdy jsem věkem dosáhla na občanský průkaz. Možná i proto si nikdy nepřestanu vážit svobody, demokracie a možnosti cestovat. Nejsem minimalistický cestovatel s batůžkem, ale necestuji ani pod taktovkou turistické kanceláře. Snažím se mít oči dokořán a duši otevřenou. Jsem životní optimista, ale vytáčí mě věci, drobnosti, které může každý z nás změnit, když začne u sebe ...