Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Dobrovolníkem v izraelské armádě (1.)

Sraz máme na nádraží a nikdo z nás zatím neví, kam vlastně pojede. Přicházím ke skupině asi padesáti lidí různého věku, kde nikoho neznám. Postarší dáma si v papírech odškrtne mé jméno a na triko mi lepí samolepku. 

Samolepku s názvem vojenské základny. Odteď jsem dobrovolníkem ve službách izraelské armády. Název základny mi absolutně nic neříká, ale prý je to kousek na jih od Tel Avivu. O.k., takže budu někde kousek od Gazy. Vybrat si v Izraeli dobu, kdy se v tomto státě nic neděje, je takřka nemožné. Takže i když se někomu (zvláště mé rodině) může zdát, že mě umístili zrovna na to nejmíň bezpečné místo, teď v době, kdy na Golanách hrozí válka s Íránem a příští týden se má stěhovat ambasáda USA do Jeruzaléma, je celkem jedno, kam vás přidělí.

 

Nasedáme do autobusu. O naši třináctičlennou skupinku se budou starat Noa a Yuli, dvě mladinké sympatické vojačky ve funkci madrichot. Zatímco se ostatní vesele seznamují, já ani nedutám, vůbec nevím co mě čeká. Zjišťuji, že včetně mě a mého muže jsme tu jen čtyři, kdo se účastní dobrovolnického programu Sar-El poprvé. Osmdesátiletá Lorraine z Jihoafrické republiky sem například jezdí pomáhat už jedenáct let, každý rok vždy na 3 měsíce. Až těsně před příjezdem nám madrichot sdělují, že jedeme na základnu Home Front, což jsou armádní záchranné jednotky, které vyjíždějí k přírodním a jiným katastrofám.

 

V mém "pokojíčku" stojí jen železná postel s matrací a skříňka na prádlo. Nic víc, nic míň. Dostáváme uniformy a jde se na oběd.  Vcházím do přeplněné hlučné jídelny. "My na sebe nemluvíme, my na sebe křičíme" řekla mi jednou moje izraelská kamarádka. A tady je to víc než zřejmé. Jídlo je samozřejmě košer, tedy žádná kombinace masa a mléčných výrobků. Z obřích pánví si mohu nabrat jídla kolik chci. Dnes máme na výběr pečenou zeleninu, kuřecí plátky, pečenou rybu, kuskus, opékané brambory, rýži, zeleninu na kari ... a to v úpravě, za kterou by se v mnohé české restauraci nemuseli stydět.

 

"Po obědě máte půl hodiny volno a pak už vyrazíme do skladu" sděluje nám s úsměvem Yuli. Yuli je osmnáct a je tzv. Lone soldier. Zjednodušeně, rozhodla se narukovat, i když celý život žila mimo Izrael. Yuli opustila svoji rodinu v Barceloně a místo na univerzitu, nastoupila do armády. V Izraeli je povinná vojenská služba pro všechny, včetně žen. Vyjmuti mohou být jen ultraortodoxní židé, arabové a právě židé, kteří v zemi dlouhodobě nežijí, což mohla využít Yuli. Má můj respekt.

 

S plným bříškem jdu na svoji první směnu. Velitel Oad nám předává několik kontejnerů plných uniforem. Ty je potřeba roztřídit na košile a kalhoty, ty pak rozdělit na velikosti a po deseti kusech svázat. Bojuji s hebrejštinou. Gimel, Mem, Kuf, Bet ... značky velikostí zatím moc nedávám, ale jinak jako skupině nám jde práce od ruky. Až se místní nestačí divit. Přinesli nějaké melouny a broskve a tak si společně dáváme svačinu a začínáme se pomalu seznamovat. Jsme na této základně první dobrovolnická skupina a tak vysvětlujeme, že jsme si vzali volno z práce, nechali doma rodiny a přijeli jim pomoct. Izraelcům, kteří jsou zvyklí, že mají ve světě spíš nepřátele, se tomu nechce věřit. Oni nám na oplátku vysvětlují, že chodí na vojnu proto, aby byli připraveni se bránit. Jejich armáda to má v názvu - Israel Defence Forces. Každopádně od této chvíle se na nás stále někdo chodí dívat a stále někdo nám děkuje. Už ze mě dávno spadla nervozita a posílám první zprávy domů.

 

"Pro dnešek by to stačilo. Moc děkujeme, udělali jste obrovský kus práce." loučí se pozdě odpoledne Oad a my se loudáme ve čtyřicetistupňovém vedru zpět na ubikace. V šest večeře, od sedmi do osmi společenský program, pak umýt a spát. Ženy a muži bydlí zvlášť a já tomu svýmu nemohu dát ani pusu na dobrou noc. Pevný režim a disciplína ... jak na vojně.

I když usínám na vojenské základně v zemi, která musí být stále ve střehu a kousek nad hlavou mi hlídkuje vrtulník, cítím se bezpečně. Mám v sobě klid a hrozně příjemný pocit zadostiučinění. A přesně pro to, mi tahle “dovolená” stojí za to.

 

Autor: Renata Prokešová | pondělí 9.7.2018 21:54 | karma článku: 34,66 | přečteno: 1391x
  • Další články autora

Renata Prokešová

Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)

Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.

22.7.2018 v 23:09 | Karma: 34,38 | Přečteno: 2317x | Diskuse| Společnost

Renata Prokešová

Šitím za ekologii

Zvolna šlápnu na pedál šicího stroje. Nová mašinka se tiše rozjede. Pravidelné cvakání, steh je jeden jako druhý. Pomalu posouvám látku a koukám, jak se mi střih kabátu mění pod rukama ... A sakra ...

18.10.2017 v 22:36 | Karma: 13,11 | Přečteno: 327x | Diskuse| Ostatní

Renata Prokešová

Souboj s pokladním pásem

Stojím ve frontě na pokladnu. Nákup vyskládaný na páse ... je ho tak 2 metry. Čekám. Nudím se. Mrhám časem. Konečně pán přede mnou platí, odjíždí s vozíkem a teď to začíná. Teď je řada na mě. 3, 2, 1, start!

1.10.2017 v 22:04 | Karma: 28,92 | Přečteno: 1346x | Diskuse| Ostatní

Renata Prokešová

Francouzské hodování (8.)

Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.

21.7.2017 v 19:59 | Karma: 15,75 | Přečteno: 659x | Diskuse| Cestování

Renata Prokešová

Neobyčejný maják (7.)

7 km od pobřeží, 67 m vysoký, 301 schodů. Jediný tzv. off shore maják (neboli maják mimo pobřeží), který je přístupný veřejnosti. Třešnička na dortu naší cesty po západní Francii.

15.7.2017 v 21:48 | Karma: 16,18 | Přečteno: 583x | Diskuse| Cestování
  • Nejčtenější

Policie v pohotovosti kvůli hrozbě terorismu. Zadržela podezřelého cizince

8. června 2024  23:01,  aktualizováno  9.6 12:41

Policie dopadla cizince podezřelého ze zvlášť závažného zločinu, po kterém vyhlásila pátrání v...

V Turecku zemřela česká zpěvačka Victoria. Zavraždil ji její vlastní manžel

14. června 2024  8:59,  aktualizováno  11:23

Česká zpěvačka Victoria byla zavražděna v Ankaře. Podle tureckého portálu Hürriyet ji zabil její...

„Ukrajinská sebevražda“. Intriky v Kyjevě čím dál víc frustrují Západ

11. června 2024  19:21

Kádrové změny nezmítají jen ruským ministerstvem obrany, rostoucí pozornost vzbuzují i rošády v...

Dar pro Ukrajinu prostřednictvím Čechů vyvolal na Tchaj-wanu bouři

10. června 2024

Premium Dar, který má pomoci Ukrajině s obnovou tamního zdravotnictví, způsobil na Tchaj-wanu politický...

Volby vyhrálo ANO před SPOLU. Stačilo! i Přísaha mají dvě křesla, propadli Piráti

9. června 2024  20:29,  aktualizováno  10.6

Volby do Evropského parlamentu vyhrálo v Česku hnutí ANO. Od voličů získalo 26,14 procenta hlasů,...

Do konce měsíce výrazně zúžíme tým, slíbil Bartoš po volebním debaklu Pirátů

15. června 2024  14:30,  aktualizováno  22:39

Reformy vnitřního fungování a kampaní Pirátské strany je třeba provést do konce příštího měsíce....

Je fajn se o míru bavit, ale shodu na summitu o Ukrajině Pavel neočekává

15. června 2024  13:36,  aktualizováno  21:46

Švýcarský summit o Ukrajině je podle prezidenta Petra Pavla první možností, jak se na široké...

Jednejme s Ruskem, zaznělo na summitu o Ukrajině. USA hlásí další finanční pomoc

15. června 2024  8:47,  aktualizováno  21:07

Sledujeme online Zástupci desítek zemí světa se v sobotu sešli v luxusním resortu nad Lucernským jezerem ve...

Francouzi demonstrují proti krajní pravici, která může vyhrát předčasné volby

15. června 2024  18:17,  aktualizováno  20:17

Statisíce Francouzů v sobotu vyšly do ulic, aby vyjádřily odpor vůči krajní pravici, která by se po...

  • Počet článků 41
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 859x
Jsem Husákovo dítě. Sametová revoluce mě zastihla v roce, kdy jsem věkem dosáhla na občanský průkaz. Možná i proto si nikdy nepřestanu vážit svobody, demokracie a možnosti cestovat. Nejsem minimalistický cestovatel s batůžkem, ale necestuji ani pod taktovkou turistické kanceláře. Snažím se mít oči dokořán a duši otevřenou. Jsem životní optimista, ale vytáčí mě věci, drobnosti, které může každý z nás změnit, když začne u sebe ...