Brno, to není jen Tugendhat

U Vily Tugendhat zastavuje auto se španělskou značkou. Postarší pár zvoní na zvonek a zklamaně odchází. Dnes je bohužel plno. Kdyby věděli, že nejen dnes ... první volná víkendová prohlídka je až za dva měsíce.

Nedalo mi to a doporučila jsem jim návštěvu jiných brněnských slavných vil. Vždyť Brno není jenom Tugendhat :)

A tady ji máme, krásku ...

Kdyby si bývali byli zkusili zarezervovat vstupenky, tak by zjistili, že dostat se dovnitř, stojí trochu toho čekání.

Stejně tak mě nedávno pobavila moje zahraniční kolegyně, která si během své služební cesty do Brna chtěla v obědové pauze odskočit prohlédnout Tugendhat. Jo děvče, tady se nědějí zázraky jak v Americe :)

Rovněž jí jsem doporučila jiné vily k prohlídce. Třeba hned sousedící vilu Löw-Beer.

Ta patřila otci manželky Tugendhata. Na konci 20. let 20. století se tatík rozhodl dceři Grétě věnovat část svého pozemku a ta si na něm s manželem postavila takový menší zahradní domek ... ehm ... tedy dnes světoznámou Vilu Tugendhat. Nicméně velkoprůmyslovník a obchodník s textilem Alfréd Löw-Beer měl zahrady ještě pořád velký kus.

A bývalou celnici k tomu. Dnes je z ní Galerie Celnice, využívaná na krátkodobé výstavy.

V textilnictví se asi svého času dalo dost slušně vydělávat. Neboť další ze skromných vil, jež patřila továrníkovi v oblasti textilního průmyslu, je vila Stiassni. Jinak známá i pod názvem vládní vila, jelikož zde krátkou dobu přebýval prezident Edvard Beneš. Pokud natrefíte na tak skvělého průvodce, jako jsme měli my, tak si vilu jistě oblíbíte.

Ve své době se za cenu této vily dalo postavit několik desítek běžných domů. Pozemek byl největším vlastněným soukromým pozemkem v Československu. Bohužel majitelé si tohoto skvostu, postaveného podle návrhu Ernsta Wiesnera, užili pouze osm let. Z důvodu svého židovského původu emigrovali v roce 1938 do Londýna, později do USA. Jak nám prozradil průvodce, Sussane - dcera pana Stiassni, po smrti rodičů a své svatbě tajila svůj původ a bývalé bohatství tak dlouho, až její rodina prošvihla nárok na restituci. No .. nechtěla bych být u toho, když se babiččino tajemství provalilo :)

Z jiného soudku, nicméně ze stejné doby je Jurkovičova vila. Tento barevný pohádkový domeček byl rodinným domem architekta Dušana Jurkoviče a jestli vám připomíná dům na kolonádě v Luhačovicích nebo chaty na Pustevnách, tak jste na správné adrese.

Uvnitř na vás čeká zajímavý výklad a možnost si vše doslova osahat.

Ale zpět k začátku naší cesty, k funkcionalismu. Chcete-li si prohlédnout třeba vilu postavenou podle projektu Josefa Kranze, navšivte kavárnu ERA.

Projdete se po červených podlahách, vystoupáte po pozoruhodném schodišti a pochutnáte si na výborné kávě a ještě lepších dezertech.

Škoda, že se do kavárny hned zas tak brzy nevrátím. Místo cirtronové jsem si totiž zcela vážně objednala cizrnovou zmrzlinu. Vedro, únava a krátkozrakost jsou nebezpečná kombinace :) Číšník se mi omluvil, že občas dělají zrmzlinu z čerstvého zeleného hrášku, ale tu dnes nemají. Ani cizrnovou. No .. číšníci se při našem odchodu potutelně usmívali. To se mi zas něco povedlo :)