4 hodiny v Londýně
Letadlo nabralo zpoždění hned v Brně. Na letiště Luton jsem přistála přesně v čase, na který jsem měla koupený transfer od National Express. Naštěstí na čas odjezdu vytištěném na lístku nikdo nehleděl. Jen se mi zpožděním ukrojila víc jak půlhodina z drahocenného volného času...
Hotel jsem našla rychle. Klasický starý dům, s pidi recepcí, pidi schodištěm, pidi výtahem a pidi pokojíčkem, vybaveným v zámeckém stylu. Moc jsem si ho ale neužila. Jen jsem v něm nechala kufr a spěchala na metro, s cílem dostat se k Westminsteru. Jízdenka se kupuje tak, že se do automatu napíše stanice, kam jedu. To je něco na můj spelling :) Lovila jsem v mapě správný název, abych se pak dozvěděla, že za 3 zastávky zaplatím 4,70 liber. Tak to ani náhodou.
Vydala jsem se směrem k Temži pěšky a dobře jsem udělala. Hned kousek od hotelu jsem se ocitla v jakési zóně mužů. Jeden obchod s obleky vedle druhého. Malá soukromá krejčovství, kloboukárna, obuvnictví na míru... A čím blíž k řece, tím luxusnější obchody a auta a tomu odpovídající kolemjdoucí. Kdyby mi to nebylo hloupé, za pár výstředními modely bych se i otočila. Tomu říkám high society :) Jak se tak rozhlížím kolem sebe, stojím najednou přímo na Piccadilly Circus, náměstí se známou obří světelnou reklamou.
Je tu strašný ruch. V koloně se poposouvají červené double-deckery a spousta stylových černých taxiků. Koukám dovnitř a sedí tam lidé naproti sobě :) Sotva se mi podaří náměstí přejít, už stojím na dalším. Obřím. Se spoustou krásných paláců a soch jak kamenných, tak živých. Spoustou turistů fotících se u těchto soch a s těmito sochami. Jsem na Trafalgar Square. Paráda. Vůbec nejdu podle mapy a přitom se dostávám na tato důležitá místa.
Když jsem přišla k Temži, byl Westminster někde daleko za mnou a vůbec se mi nechtělo vracet. Raději jsem si zamířila podél řeky k Toweru. Prohlížela jsem si lodě, obří kolo London Eye, které mi nepřišlo až tak obří, jak na některých fotografiích vypadá. Míjela jsem jeden most za druhým a na úrovni katedrály sv. Pavla, jsem přešla přes moderní Millenium Bridge na druhý břeh. Podívala jsem se samozřejmě i k samotné katedrále, ale bohužel byla zavřená, tak se dala obdivovat jen zvenku.
Přiznám se, že na návštěvu Londýna jsem se vůbec nestihla připravit a tak jsem objevovala spoustu zajímavých míst, až když jsem stála přímo před nimi. Třeba divadlo Shakespeare's Globe, které bych jednou chtěla zažít i uvnitř nebo rekonstruovanou loď Golden Hind, se kterou Francis Drake v 16. století obeplul zeměkouli. Pomalu a jistě jsem se ale přibližovala k cíli své krátké procházky Londýnem, mostu Tower Bridge. Je jednoduše nádherný. Mám z něj miliony fotek.
Pomalu se začalo smrákat a dost se ochladilo. Nebe bylo zbarvené do červena a ladilo s keramickými vlčími máky, které zaplavují hradní příkop Toweru. Zrovna se zde chystala nějaká ceremonie, na kterou jsem chvíli koukala, ale nerozuměla jí. Až později jsem si vyčetla, že je to slavnostní uzavírání bran Toweru a koná se každý den. Že se jim chce! :)
Teď už mě čeká jen jízda metrem zpět. Jenže tak jednoduché to nebylo. Respektive nebylo jednoduché si koupit jízdenku. Stálo tam sice 5 automatů, ale každý jiný. Jeden bral jen mince a nevracel, druhý bral jen papírové bankovky, další bral jen karty, další eura a poslední zase jen mince. Nechtělo se mi přepočítávat drobné, protože na to musíte mít praxi. Na mincích totiž nejsou čísla a velká mince neznačí velkou hodnotu ... a tak jsem si stoupla do fronty na jediný automat, který bral papírové bankovky. Pár přede mnou, který chtěl mermomocí platit místo bankovek kartou, automat polámal a ten se vypnul. Tak nic, jdu stát další frontu na automat, tentokrát tedy na mince. Zadám cílovou stanici, opět se ukáže 4,70 liber a hážu do otvoru jednotlivé drobáky. Některé propadávají, strkám je rychle zpět, ale automat nemá pochopení ... sděluje, že jsem do něj naházela příliš mincí a objednávku mi stornuje.
Grrrr... 15 minut pryč a já tu stojím bez jízdenky. Je to legrace. Člověk má peněz dost a přesto si nemůže koupit jízdenku. Nezbývá, než proměnit bankovku. Jdu a kupuji si u stánku vedle vchodu do metra předražené pražené oříšky za 2 libry a záhy s úlevou vytahuji lístek z automatu. Hurá, dostanu se "domů". Jenže ... Londýn má 11 linek a 8 milionů obyvatel. Koukám do té změti čar na mapě. Něco jsem si přece jen doma nastudovala, ale ty zastávky, které mám napsané na papírku, na mapě nějak nevidím. Jak mi za zády proudí davy lidí, začínám mít stresík, že se ztratím v podzemí Londýna a budu tam jezdit až do smrti. Nakonec lovím z mobilu nějaké informace, nasedám na správný vlak správným směrem a sice ve stresu, ale úspěšně, přijíždím za tmy k hotelu.
Byla to krátká, ale intenzivní ochutnávka Londýna, který se stal mojí přestupní stanicí na cestě za "velkou louži", kam se ráno vydávám.
Zápisek z cesty konané v září 2014.
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (2.)
Moc mě potěšil zájem o další článek o dobrovolničení v izraelské armádě. Nejčastějšími dotazy bylo, jak jsem se k tomu vůbec dostala, proč zrovna tam a co je potřeba proto, aby vás vybrali.
Renata Prokešová
Dobrovolníkem v izraelské armádě (1.)
Sraz máme na nádraží a nikdo z nás zatím neví, kam vlastně pojede. Přicházím ke skupině asi padesáti lidí různého věku, kde nikoho neznám. Postarší dáma si v papírech odškrtne mé jméno a na triko mi lepí samolepku.
Renata Prokešová
Šitím za ekologii
Zvolna šlápnu na pedál šicího stroje. Nová mašinka se tiše rozjede. Pravidelné cvakání, steh je jeden jako druhý. Pomalu posouvám látku a koukám, jak se mi střih kabátu mění pod rukama ... A sakra ...
Renata Prokešová
Souboj s pokladním pásem
Stojím ve frontě na pokladnu. Nákup vyskládaný na páse ... je ho tak 2 metry. Čekám. Nudím se. Mrhám časem. Konečně pán přede mnou platí, odjíždí s vozíkem a teď to začíná. Teď je řada na mě. 3, 2, 1, start!
Renata Prokešová
Francouzské hodování (8.)
Vybíráte si v zahraničí restaurace podle recenzí na internetu? Nebo jdete jen tak zkusmo tam, kde se vám to právě líbí? Obojí má něco do sebe, ale u té druhé varianty se můžete škaredě spálit.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Požár vyhnal z domu v Mostě dvě desítky lidí, někteří museli po žebříku
Nejméně 20 lidí muselo odpoledne opustit čtyřpodlažní dům na třídě Budovatelů v Mostě kvůli požáru...
Po Kallasové přišla řada na Zelenského, Rusko na něj vydalo zatykač
Ruské úřady zahájily trestní řízení proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a...
Inzerát na nového ministra pro vědu a výzkum si utahuje z tápající TOP 09
Z potíží vládní TOP 09 při výměně ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové si...
Brazílii po silných deštích zalilo bahno, obětí záplav je už přes 50
Počet obětí záplav způsobených silnými dešti na jihu Brazílie se zvýšil na 56. Dalších 67 lidí se...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 41
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 870x