Žijeme v multidimenzionálním světě .. vyber si svou realitu

Podívej se za zrcadlo 1/5 Věděli jste, že náš život je hra? Já nic takového tedy nevěděla a ani netušila, dokud mi to nebylo sděleno při jedné z mých prvních úspěšných meditací. 

Má meditační otázka byla:  "Co je to vlastně Život?" Bez okolků se mi otevřel vhled a bylo mi řečeno, že se jedná o geniální, vývojovou hru celku zvanou Život. Dalšími otázkami jsem se dostávala k informacím, které najednou začínaly dávat smysl.

Tak začínala má transformační cesta. Díky meditacím jsem získala přístup k úplně odlišnému náhledu na celý náš život.

Díky Bohu.

Dlouho jsem se bránila, ale mým úkolem je předávat tyto informace světu.

Takže smyslem hry je transformace člověka v lidskou bytost. Každý z nás, má v této hře vše, co potřebuje.

Stačí to jen začít vědomě používat.  

Náš život se dělí na dvě části.

Pasivní fáze

První část života je přípravou na druhou část života. Bez bahna lotos nevykvete.

Do této hry jsme vstoupili všichni se spravedlivým podílem.

Jedna polovina naší bytosti je duše a druhá tělo.

Obě tyto rovnocenné součásti se učí spolupracovat. Duše chce splnit svůj předem stanovený záměr a tělo je jejím tvůrčím nástrojem.

Proč jsme se do života narodili s různě rozdanými kartami? Není to ani za trest, ani za odměnu.

Právo svobodné volby duši umožnilo si vybrat určitou úroveň, kterou chce a potřebuje pro svůj vývoj prožít. Před vstupem do hry duše věří, že svůj plán zvládne.

Po záblesku zrození začíná proces učení. Je nutné porozumět pravidlům hry  a aktivně se zapojovat do daného děje.

Ale náročná úroveň hry v civilizovaném světě brání harmonické spolupráci duše a živočišného těla.

Tělo i duše se postupně přestávají vnímat a tvoří stále častěji odděleně. Chaoticky.

Proč se všechno tohle všechno děje? Co vypadá jako trápení je vysoce účelové.

Člověk v tomto období nemá ani tušení, že si chaotickým tvořením právě generuje naprosto originální herní prostředí.

Prožívané zkušenosti potřebuje k uskutečnění záměru duše.

V chaosu nastává fáze oběti.  Duše i tělo ve své bezmoci hledají viníka jejich nespokojenosti. Rodinu, školu, kamarády, později partnera a dojde samozřejmě až na vládu země. Jejich stížnosti, vypilované do dokonalosti, se samozřejmě stávají skutečností.

Ztvárnění role oběti je leckdy hodno oscarových výkonů.

Tělo se odděleným tvořením často vyčerpává. Duše začíná mít obavy, že svůj záměr s vyčerpaným tělem nezvládne uskutečnit.

Uvědomuje si, že klíčem je dostatek  energie. Pozoruje, kde vznikají energetické ztráty. 

Začne komunikovat se svým tělem a přicházet na to, jak sytit jeho potřeby.

V duši se tím probouzí dosud nepoznaný soucit. A právě soucit aktivuje vzájemnou součinnost.

Spouští se proces propojení těla a duše.

Aktivní fáze

V druhé části života se duše probouzí z hypnotického stavu oddělenosti.

Je bezvýhradně propojena se svým tělem a objevuje radost ze společné tvořivé moci. Bytost začíná hledat možnosti, jak se do své hry zapojovat aktivně. Vybrat a užívat si vytvořenou realitu.

Celý proces nebyl vůbec jednoduchý. Nechci tento stav zlehčovat, ale musím se dnes soucitně pousmát. Když si vzpomenu, jak bezmocně jsem se dříve cítila.

Jestli procházíte těžkými obdobími .. jste už někdy s rozumem v koncích, tak věřte, že nastal pravý čas na to se probudit a začít vnášet do hry sebe.  Ale vědomě. Když začneme vnímat a projevovat tu jedinečnost pro kterou jsme byli stvořeni, okolnosti se začnou rychle měnit a umožňují  růst                  a rozvoj našeho vědomí.  Začneme si uvědomovat svou důležitost v celém soukolí Světa.        Světskou moc přestaneme využívat jen pro sebe, ale jednáme v zájmu celku. Obavy projevovat své názory se rozplynou a stáváme se postupně tím, kým máme být. Je nám konečně umožněno začít tvořit tu realitu, kvůli které jsme sem na planetu Zemi přišli. Je to pocit znovuzrození. Tato proměna,      v dnešní době nazývaná transformace, nám otevírá dveře do druhé části našeho života.

Stáváme se vědomými tvůrci svého života.  Učíme se používat mocný nástroj.

Tento nástroj se nazývá  Svobodná volba.

Je veledůležité začít na ostatní hráče nahlížet jako na spoluhráče a ne na protihráče. Obrovsky to ovlivní celý princip hry. Dochází k uvědomění jednoty Světa. Dojdou nám konečně zákonitosti energie. Dokud bereme okolní svět jako protihráče, nemůžeme se propojit plně se zdrojovou energií.

Tímto uvědoměním mi konečně došlo to, co se nám už od nepaměti snaží říct všichni  myslitelé. Najednou je snadné odpouštět, porozumět ostatním, soucítit s nimi, ale také otevřeně vyjadřovat svůj názor.

Uvědomíme si, že vše je tak jak má být.

Dnes je prakticky už i vědecky dokázáno, že žijeme v nekonečném prostoru všemožných variant života.  A my si v tomto prostoru můžeme vybírat, co z této nabídky chceme žít. Když dosáhneme určitého stupně energie díky souladu duše a těla, dokážeme se v multidimenzionálním prostoru realit pohybovat.

Když jsem si tuto zákonitost uvědomila, začala jsem Svět kolem mě vidět najednou úplně jinak.

Zpočátku to nebylo jednoduché.  Ale všichni jsme se něčemu v životě učili. Musí se postupovat krok za krokem.

Je nutné tuto schopnost  začít trénovat. Pozorováním souvislostí brzy zjistíme, že ze začarovaného kruhu stále se opakujících situací, se dá vystoupit.

Protože MY .. naše uvažování, naše jednání,  jsme základ toho,  co se v našich životech bude dít zítra, pozítří za týden, za rok.