O lidském Těle

Podívej se za zrcadlo 3/5 Zdraví je to největší bohatství .. Život stačí jen ochutnávat, nemusím se hned přežrat

Jmenuji se Renata a jsem jednou z mnoha probouzejících se Duší na této planetě. S mým probouzením jsem si dávala opravdu načas. Vesmírný budík už drnčel jako na poplach a hlásil "Vstávat a Žít!" Ale já spala tak tvrdě, že až pořádné šťouchance mě dokázaly probrat.

V první .. té pasivní nevědomé etapě svého života jsou Tělo a Duše od sebe pěkně systematicky odpojovány okolním Světem .. většinou právě našimi nejbližšími. Proto jsme si je také vybrali. Věděli jsme, že právě oni dokážou vystavět ten nejskvělejší tobogán pro naši úvodní jízdu. Tahle část je vlastně takovým vstupním vkladem do geniální hry zvané Život. Já osobně jsem svým tobogánem projela opravdu dostatečně divoce. Mé vstupné ve formě vydané Energie bylo bohatě zaplaceno a byl čas se probudit. Čas otevřít oči a začít se kochat tím vším, co jsem si dokázala v mém Světě vytvořit. A učit se v tom poněkud nepřehledném díle vyznat a poskládat všechny dílky, jak patří.

.. čekal mě opravdu velký generální úklid.

V nevědomém  žití se člověk opravdu chová jako zvířátko utržené z řetězu. Když si vzpomenu, co všechno jsem se svým tělem prováděla. Jak jsem se přejídala, protože jsem prostě nedokázala přestat. Chuť některých jídel je tááák výjimečná. Naše chuťové receptory se při konzumaci dostávají přímo do Sedmého nebe a chtějí tu slast prožívat znovu a znovu.

Pamatuji si, že jakmile jsem nastoupila do tohoto nebeského výtahu, ozval se okamžitě z reproduktoru výstražný hlas "Už ani sousto! Víš, jak budeš vypadat? Ztloustneš a nikomu se nebudeš líbit." Ale ani tento alarm mě často nedokázal zastavit. Něco ve mně se neumělo zříct té touhy nasytit se. Ten zvířecí program v nás je tak silný a když se nebeský výtah rozjede, je těžké zmáčknout tlačítko STOP .. i za cenu, že ztloustnu a nebudu se nikomu líbit  :)

Ani se raději nebudu rozepisovat o alkoholových zážitcích. To člověk nepotřebuje ani ten nebeský výtah a má pocit, že si do nebe dokáže rovnou doletět sám. Ale když se ráno probudí už s přistřiženými křidélky (energetická kontrolka je v červeném poli), ten pocit všemocnosti je náhle tatam.

Ještěže duchovní probuzení probíhá v obráceném pořadí. Napřed hezky přistřihnout křidélka .. prožít si tu přízemní bezmoc a nástrahy blahobytu. A když si už člověk začíná říkat, že to snad vážně nemá žádný smysl a je s rozumem v koncích .. tak právě v této chvíli dal do hry všechno, co měl dát.

Povinný vklad byl poctivě vložen. Už jsme toho zkusili dost .. ty pokusy a omyly nám ukázaly, kudy vede cesta k našemu štěstí.

Takže je čas roztáhnout křídla a letět ..

Jde to i bez alkoholu .. vznášet se na vlně a kroužit .. a prohlédnout si Svět takový, jaký opravdu je .. úžasně nádherný.

Všechny hříchy, které jsem na svém těle spáchala, se dají naštěstí napravit.

Když se Tělo začne cítit chtěné svou probuzenou Duší, je to jako když správný klíč zapadne do zámku. Energie se začne navyšovat. Tělo vnímá to posvátné přijetí každou svou buňkou. Pamatuji si, jak se začal můj nervový systém zklidňovat. Dokázala jsem se najednou dostávat stále snadněji do nadhledu. Situace už mi nepřipadaly tak neřešitelné. Život najednou dostal nějaký úplně nový rozměr. Cítila jsem se v bezpečí a celá ta Hra, jejíž koncept mi byl ukázán, začala mít najednou smysl.

Ten pocit je nepopsatelný, když cítíte, že jste naprosto správně tam, kde máte být. A to jsem nevěděla, že tohle všechno je jen pouhý začátek mého nového světa.

Mé nitro se stalo jemnější a vnímavější.

Vůbec nežiju asketickým způsobem života, ale všechno co dělám, už má svůj smysl a soulad.

Kolem mě je tolik hmotných věcí, které jsou plné chuti. Ale já Tělo už nepotřebuji zhltnout co největší kus. Chci být pro cestu se svou Duší zdravé.

Tělo je Mistrem hmoty a ví moc dobře, jak na to. Ale musí ho to bavit.

Když pocítí, jak je pro svou Duši důležité, udělá vše, co je v jeho silách. Je to smyslem jeho života.

Už se dokážu do výšin vznést vlastními silami. Už k tomu nepotřebuji velmi silné podněty a nebo velké množství. Moje potřeba se zjemnila .. stačí mi opravdu málo, abych uměla vnímat to Sedmé nebe.

Dnes je mým nejcennějším moudrem, které si často musím připomínat, že "Jediné, co se nedá přehnat, je přiměřenost." To je ten zdravý zlatý střed, který ale najdeme jedině tehdy, když dokážeme vidět souvislosti.

A jak být v pohodě, když jsem obklopená samými dravými konzumenty?

I to je součástí cesty Duše a o tom zase příště  :)