Moje kamarádka Ivona slavila narozeniny, tak jsme se rozhodly, že to oslavíme lahvinkou kvalitního vína. Zamluvily jsme si stůl v mondénní restauraci, kam bychom normálně se svými muži ani nepáchly, protože by měli řeči, že tady se platí i za to, že ti portýr otevře dveře a že splachovadlo na WC spláchne. No a co? Tak snad je potřeba si občas trochu užít! Hodily jsme se s Ivonou do gala a na nepřirozeně vysokých podpatcích se dobelhaly k našemu stolu.
„Dámy si budou přát pro začátek aperitiv?,“ medově se usmál úlisný vrchní a vetknul nám do rukou brokátem vykládané jídelní lístky se zlatou ořízkou. „Pane jo,“ vydechla jsem, když zmizel. „Na ty ceny se radši ani nebudu koukat, nebo omdlím.“ „Nekňourej a něco si vyber,“ zavrčela na mě Ivona a zatvářila se jako Carrie Bradshaw. „Dneska to platim já.“
Objednaly jsme si cinzano jako za studentských časů. Pamatuju, jak jsme u jedné skleničky sedávaly celé hodiny, protože nám kapesné nestačilo na druhou. Ale užívaly jsme si to. Jako teď. „Co byste nám doporučil jako překrm?,“ obrátila se Ivona světácky na vrchního. „Je to karpáčo z tuňáka čerstvé?“ „Rozhodně,“ přiložil si pingl teatrálně ruku na srdce, což asi měl být důkaz jeho pravdomluvnosti. „Ještě ráno ta rybka plavala v moři,“ zašvitořil. Panebože! To je slizoun! Teď by nás ještě mohl začít balit...
„Máme v nabídce také vynikající variaci listových salátků se sušenými rajčátky, krutonky s pancetty a parmezánem. Je velice dietní, ale to vás, dámy, nemusí vůbec vzrušovat, protože jste obě jako proutek,“ nezklamal moje tušení. „Dáme si radši sedmičku chardonnay a misku pražených mandlí,“ zpražila ho Ivona. „Vaše přání je mi rozkazem,“ odpoklonkoval lichometník za bar.
„Najíme se doma,“ zašeptala kamarádka přes brokátovou knihu. „Stejně jsme chtěly držet dietu.“ Asi jsme byly docela žíznivé, protože sedmička do nás zahučela jako po tobogánu. „A víš, že je nakonec docela sympatickej?“ hodila Ivona okem směrem k vrchnímu. „Ale jó,“ mávnula jsem rukou. „Není špatnej. A všimla sis, že má zadeček jak Brad Pitt?“ Rozhihňaly jsme se jak dvě puberťačky a svůdnými pohledy hledaly oční kontakt s číšníkem.
„Ještě jednu lahvinku,“ přitančil k nám a na naše dvojité přikývnutí odkvačil pryč, čímž nám opět podal téměř hmatatelný důkaz o své částečné podobnosti s manželem Angeliny Jolie. Lup! Svaly na jeho předloktí s vyhrnutým rukávem košile se napjaly a špunt vyskočil z láhve jako po másle. Pak se ke mně Brad naklonil a když mi naléval víno do sklenice, spiklenecky na mě mrknul. Zčervenala jsem i na prstech u nohou. Snad si toho Ivona nevšimla...
„Nedáte si s námi taky skleničku?“ Kamarádka osmělená alkoholem se rozhodla přejít do útoku. „Dámy, neblázněte, já jsem ve službě,“ naoko se ohrazoval vrchní, ale dlouho se ukecávat nenechal. „Ale že jste to vy! Krásným ženám já prostě nedovedu nic odmítnout...“ Zdálo se mi to, nebo na mě zase mrknul?
Restaurace se pomalu ale jistě vyprazdňovala a zavírací hodina už dávno odbila. „Nedáme si ještě jednu? Škyt,“ vysoukala ze sebe Ivona, když jsem řekla, že už bychom měly jít domů. „Ále prdlajz! Co doma?“ Vypadalo to, že kamarádku odsud jen tak nedostanu. Naštěstí mi přispěchal na pomoc švarný kamarád Brad: „Přály jste si platit?“ Přikývla jsem a podala Ivoně kabelku. „Tady to máte,“ zahuhňala. „A co kdybyste s náma ještě zašel někam na drink?“ „Je mi moc, líto, mám tu ještě nějakou práci. Ale pomůžu vám do kabátků,“ usmál se profesionál.
„Ještě si dojdu umýt ruce, škyt,“ pronesla mírně unavená dáma a trochu rozvolněnou chůzí vykročila k toaletám. Nastala moje chvíle. „Víte, že mi někoho hrozně připomínáte?“ cudně jsem rozvířila řasy a jakoby mimoděk se dotkla svalnatého předloktí. „A víte, že vy jste mi taky povědomá,“ usmál se švihák a zamyšleně se kousl do spodního rtu. Nikdy bych neřekla, jak to může být sexy...
„Už vím!,“ vítězoslavně zvolal ve chvíli, kdy se Ivona pozvolna vracela z WC. „Vy jste maminka Pepíka, že jo? On chodí s naší Eliškou do jedné třídy ve školce! Nevíte náhodou, dokdy máme přinést ten příspěvek na výtvarné pomůcky?,“ zeptal se číšník, který už ani moc nevypadal jako Brad Pitt.
Spadla jsem z výšin flirtovacího nebe rovnou do neerotické reality. „Myslím, že stačí do konce týdne,“ přeřadila jsem z módu „smyslná kráska“ do módu „starostlivá máma od rodiny“. „Tak nashle a pozdravujte manželku,“ zakoktala jsem a vlekla jsem Ivonu ze dveří.
„Ty jo, ty ho znáš? A máš jeho číslo?,“ vydechla kamarádka zasněně. „Nemám, ale zjistim ti ho od paní ředitelky ve školce,“ vyprskla jsem smíchy. Cestou domů jsem se trochu styděla za svoje chování. Kdyby mě tak viděl Pepa! Můj zlatej Pepa. Sice nemá zadeček jako Brad Pitt, ale stejně jako on je oddaný táta a skvělý manžel, který chápe, že i máma od dětí má nárok někdy si vyjít s kamarádkou mezi lidi. Můžu si snad přát víc?
