Hned vedle gynekologů nejvíce mluví o početí a antikoncepci a nově i o znásilnění katoličtí kněží pod celibátem, kteří například radí .jít s houkadlem proti vystresovanému vojákovi s pěnou u huby a s útočnou puškou v ruce.
Díky arcibiskupu pražskému Dominiku Dukovi jsem se poprvé dozvěděl, že existuje houkadlo jako obranný prostředek proti znásilnění. Když jsem se podíval do googlu, nevyskočil mi pod heslem „houkadlo“ ani jeden ilustrativní obrázek. Trpělivost však nejen růže ale i houkadla přináší. V e-shopu Ptákoviny – Praha jsem pod heslem – houkadlo - našel klakson za sto dvacet korun. Podle popisu tohoto produktu jde o malý klakson, který by měl být součástí výbavy každého úspěšného klauna.
Někdo by si mohl říci, proč se všichni ti katoličtí kněží ,včetně nejvyššího kléru, pořád montují do věcí, o kterých by koneckonců neměli lautr nic vědět. Vždyť přece musí dodržovat doživotní celibát, neboť jinak by nedosáhli kultické čistoty, bez níž žádný duchovní nemůže slavit svátosti s poskvrněnýma rukama. Kultická čistota a lidská sexualita se navzájem vylučují. Přijímat svátost lze jen z rukou panice. Samozřejmě, že něco se lze dočíst z Bible a encyklik, ale s takovýmto podkladovým materiálem pak partnerský poradce v kněžské sutaně dopadne jako příslovečný Baťa s dřeváky respektive Duka s houkadlem. Proč je tedy katolická církev přímo uhranutá partnerskými vztahy mezi muži a ženami, plodnými a neplodnými dny, antikoncepčními prostředky, sexuálními polohami, které umožňují oplodnění, ale chvályhodně umenšují hříšnou rozkoš?
Já si myslím, že právě celibát je příčinou tak enormního zájmu katolické církve o proces lidského plození, ale úplně z jiného důvodu, něž by si většina mohla myslet.
Stačí si přečíst, jak se v jednom rozhovoru i taková kapacita jako je Monsignore Tomáš Halík, držitel Templetonovy ceny – což je obdoba Nobelovy ceny v oboru teologie- zapotil, když vysvětloval význam celibátu v katolické církvi. Tak trochu to připomínalo scénku s hercem Jiřím Wimmerem, který se zase pokoušel přeložit české přísloví „ komu se nelení, tomu se zelení“ do maďarského jazyka.
O tom, jak nedobrovolný celibát působí na mozek průměrného muže, měl možnost se přesvědčit asi úplně každý, mě nevyjímaje. Prvních pár dnů to ujde, ale jak se prodlužuje doba půstu, začínají lézt nahé myšlenky do hlavy i ušima. Já jsem například musel narukovat na vojnu asi tři týdny po svatební noci a dost brzy jsem se dostal do rozpoložení, jaké popisuje jeden starý vtip o vojákovi, který své milé píše psaníčko /tehdy ještě neexistovaly smsky/ slovy : Pravou rukou ti píši dopis a levou na tebe myslím. Samozřejmě modlitbami a meditacemi se dá odpoutat od hříšného těla, ale hormony si stejně pokoj nedají. Začne se myslet jen na to jedno a Bůh to zrovna není. Možná proto hned vedle sexuologů a gynekologů nejvíce mluví o početí a antikoncepci a nově i o znásilnění katoličtí kněží pod celibátem. Rada jít s houkadlem a pepřovým sprejem proti vystresovanému vojákovi ve stavu nepříčetnosti s útočnou puškou v ruce jen potvrzuje známé pravidlo, že šedivá je teorie a zelený je strom života.
