Od chvíle, kdy prezidentská kancelář oznámila, že si prezident Miloš Zeman vezme až do konce roku volno, se mne zmocnila předvánoční deprese. Nedovedu si bez jeho projevu představit ani Vánoce, ani Nový rok.
Koncem listopadu je železniční stanice Brno hlavní nádraží mimo provoz. Nikoho nezajímalo co já, jeden z nejdéle sloužících nádražních hlásičů příjezdů a odjezdů vlaků, budu žrát. Nemyslím to doslova, plat mi jde pořád, ale peníze nejsou všechno. Během tříhodinové služby na jednom z největších nádraží v republice jsem fakticky nezavřel klapačku a teď už skoro měsíc mlčím jako hrob. Je to příšerné.
Přitom letošní rok začínal tak vesele. Můj favorit vyhrál prezidentské volby. Všude ho bylo plno. V televizi,rozhlase,novinách, v širé Rusi i vzdálené Číně a pak zase v Izraeli. Jeho prezidentství bylo stejně tak nádherně rušné, jako mé domovské nádraží. Informace stíhala informaci. Občas přišla nějaká ta jobovka /něco ve smyslu, že expres ten a ten je na své trase opožděn o čtyři hodiny. Upozorňujeme, že doba zpoždění se může ještě změnit/. Právě ty jobovky jsem měl nejraději. Strojvedoucí byl v pohodě a jen cestující byli na mrtvici. Jenže právě v době, kdy uzavřeli hlavní nádraží v Brně, zmlkl i můj milovaný prezident Zeman. Naposledy jsem jeho hlas slyšel z jakési ruské televize. Bohužel jsem mu nerozuměl, protože mluvil rusky. Já sice s Milošem bouřlivě souhlasím, i když mu nerozumím ani slovo, ale není nad to, když mluví „ponašimu“ a pěkně zostra, jako když dáte do guláše feferonku.
Já vím, že náš pan prezident má také právo na oddych, ale měl by si vybrat jinou dobu. Jeho mluvčí řekl, že až do konce roku bude odpočívat. Jenže vánoční svátky jsou období zlé zvláště pro lidi, jako jsem já, co přišli o svou milovanou práci, o své milované hlavní nádraží. Má duše je teď stejně pustá, jako příjezdová dvorana, která svou mrtvolnou tichostí si v ničem nezadá s hřbitovní kaplí. Proč jsi, můj milovaný Miloši, zmlknul právě teď, když tě nejvíce potřebuji? Promluvíš na Štěpána alespoň na Barrandově s tím sympaťákem Soukupem? Potřebuji nutně slyšet tvé slovo, nebo si něco udělám. Bez tebe je ten Soukup jen poloviční. Je ho na Barrandově všude plno, ale nic naplat. Dobrej nahrávač von je, ale koncovým hráčem jsi Miloši ty. Soukup prej profesionálně boxoval, teď si to možná rozdá s tím pornohercem Rosenbergem, ale skutečným ranařem jsi ty. Musíš o vánočních svátcích ke svým věrným voličům promluvit! Přece nevyklidíš pódium tomu krtičnatému Kuberovi, kterému nově nabytá sesle předsedy Senátu úplně zamotala šišku a má tu drzost promluvit první den nového roku k národu. Já ti Miloši opravdu věřím každé tvé slovo, i to, že jsi naprosto fyzicky zdravý. Photoshopem účelově pozměněným fotografiím, kde nevypadáš úplně nejzdravěji, samozřejmě nevěřím, ale ve slabé chvíli občas podlehnu chmurným náladám, sám nevím proč. Já vím, že jsi zdravý, ale přál bych si, abys byl ještě víc zdravý a ještě před koncem roku to všem nandal. Právo na odpočinek po celé té rachotě, co jsi pro nás obyčejné lidi vykonal, máš, ale to slovní spojení, že odpočíváš v pokoji, mě doslova drtí.
Mám strašný splín. Už posté si přehrávám árii z Rusalky - Měsíčku na nebi- /nám nádražním hlasatelům časté opakování jednoho a téhož nevadí, ba naopak/ a pláču jako želva.
Jsi jako ten měsíček na nebi hlubokém, jehož světlo daleko vidí. Jako on i ty se díváš v příbytky nás obyčejných lidí. Občas i postojíš, občas nám zasvítíš do daleka, třeba až do širých ruských plání...
Výkřik se mi sám od sebe dere z úst :
Nezhasni! Nezhasni! Je už skoro půlnoc, takže já zhasnu, ale ty o Vánocích promluv!
