Mít prachy je krásná věc, ale dětskou nefalšovanou a nezapomenutelnou radost z dárku si za ně nekoupíš.
Docela by mě zajímalo, jestli v dnešní celoročně nakupovací době ještě vůbec existuje dětská ničím nefalšovaná radost z dárků. Opravdová radost se totiž rovná pocitu štěstí, který je provázen velmi specifickými a vzácnými hormonálními procesy, které jsou následující:
Zvyšuje se hladina serotoninu vyvolávajícího pocit štěstí a dobré nálady. Proto se mu také říká hormon štěstí. V krevním řečišti začne řádit další hormon dopamin podobající se povzbuzující droze. Ve své podstatě je proto dopamin návykový. Stav absolutního štěstí je vyvolán i dalším hormonem endorfinem, díky němuž zapomeneme na své fyzické i psychické bolesti a cítíme se jako v ráji. Takových přirozeně vyvolaných extázích štěstí se za jeden lidský život přihodí jen několik. Na větší dávky štěstí není náš organismus nastaven. Tak to prostě je.
Patřím do generace, která se do stavu dětské nefalšované absolutní radosti většinou dostávala v okamžiku, kdy našla pod rozsvíceným vánočním stromečkem nějakou vytouženou hračku. I to je důvodem, proč si detailně vzpomínám na všechny Vánoce maximálně tak do páté třídy. Pak má dopamino- serotinová série vánočních svátků končí. Z časového řetězce dalších Štědrých večerů mi uvízly už jen ty, které nedopadly zrovna dobře. Ještě teď vidím, jak mi při ořezávání kmínku vánočního stromku zajel nůž do masa a já na chvíli zahlédl v řezné ráně, jak vlastně vypadá lidská kost. Pak vše naštěstí zakryla tmavá řinoucí se žilní krev. Pak si také pamatuji, jak jsem se vrátil z podnikového vánočního večírku v takovém stavu, že i na druhý den se můj žaludek vzpouzel přijmout vánočního kapra s bramborovým salátem, v němž samozřejmě nechyběla majonéza. Vzpomínám si i na vánoční stůl prostřený pro šest osob, i když nás u stolu sedělo jen pět. Poprvé jsem si uvědomil, že nejtajuplnější svátky roku mohou být i velmi smutné.
Kdyby dnešní děti prožívaly stejnou intenzívní radost z vánočních dárků, jako jsme kdysi prožívali my, asi by skončily na dětské psychiatrii. Dárkových balíčků pod stromkem bývá tolik, že není v silách průměrného pětiletého dítěte všechny rozbalit. Čeho je moc, toho je příliš. Kde pak brát radost a nekrást? Nejde být v dopaminové dárkové extázi co je rok dlouhý, neboť už dávno neplatí, že se dárky dávají jen pod vánoční stromeček a na narozeniny. Všechno zboží je dostatkové po celý kalendářní rok. Jen jednu věc ani v těch největších hypermarketech a dokonce ani v největším skladu Amazonu neseženete - dětskou radost z dárku.
