Správně píšeš, Viléme, že hormony štěstí nelze produkovat stále. Celý rok se obdarováváme, takže ke konci roku jsme hormonálně zcela vyčerpaní. Nejlépe bude, když se domluvíme, že žádné dárky nebudou. Ty nečekané, z ničeho nic třeba v polovině listopadu, jsou stejně nejhezčí. To štěstím přetékají oba, ten, kdo dává i ten, kdo přijímá. Sice mi teď z koutku duše vyskakuje protivný hlásek, "a co tradice?", ale je tak slabý, že není problém ho umlčet.

My se už roky domlouváme, že žádné velké dárky si dávat nebudeme kromě snahy vytvořit atmosféru klidu a míru

Za meho detstvi tech darku moc nebylo, to bylo jeste vse na listky. Ale nejvetsi radost jsem mel uz jako dospely vzdy kdyz se mi pro nase dedi podarilo neco sehnat.

A kdyz jsme pak zakotvili ve Schwarzwaldu prohlasila moje ze vsech nejdrazsi ze tady to bez tech front a shaneni vubec zadne vanoce nejsou.

Já si na Vánocích nejvíce cením vánoční atmosféru. myslím tu nekomerční. Děkuji za návštěvu

Díky za připomenuté dětství.... bez zbytečného dědství....

To jsem rád, že to vyznělo ve smyslu vašeho vtipného bonmotu

Moc hezké, Viléme. To máme podobné - dárků bylo méně, byly méně nákladné, ale radost byla opravdová. Je to už delší dobu, kdy jsem byl jednou před Vánoci v Bille. Narváno lidmi i zbožím. Zeptal jsem se, jen tak, aby řeč nestála, jednoho známého pána, který si tam přivydělával k důchodu: "Jak to vypadá, pane?" A on odpověděl: "Jako když je konec světa". Bohužel, dost trefné vyjádření toho blázince. Přeji Ti hezké dny.

Milá vzpominka na dobu, kdy Vánoce ještě nebyly tak výrazným svátkem konzumu.

A dojemná je vzpominka na prostřený stůl pro člena rodiny fyzicky nepřítomného...

Viléme, přeji hezké dny.