I za vlády tvrdého patriarchálního záchodového útlaku bývávaly dámské toalety bezpečným azylem, do kterého nemohl vstoupit ani císař. Nyní tam může vstoupit klidně i potetovaný zápasník MMA, pokud řekne, že má ženskou duši.
Patřím ke generaci, která ještě musela skládat postupovou zkoušku z „Marxáku“ a tak o velkých revolucích mám toho načteného dost. Učili jsme se, že nejprve dochází jen k nenápadným kvantitativním evolučním změnám a teprve pak to práskne jako z Aurory a Velká záchodová revoluce je tady.
Když se zpětně dívám do minulosti, tak voda na ono příslovečné prase se začala vařit už dávno. Jedné takové malinkaté dílčí záchodové revoluce jsem byl dokonce přímým svědkem. Stalo se to na jednom malém okresním soudu na konci sedmdesátek minulého století. Soudní a jiné obdobné úřední budovy odrážely stav, kdy drtivou většinu zaměstnanců tvořili muži a to i na postech zapisovatelů. Zatímco mužské toalety byly prostorné, pro ženy byla vyhrazena jen jedna jediná místnůstka, která pro ty tři či čtyři pomocné administrativní pracovnice bohatě stačila. Na konci sedmdesátek však už byl muž zapisovatel dávno zapsán v červené knize vymírajících živočichů. Administrativu tvořily již výhradně ženy a muži si udržovali jen mírnou převahu pouze na postech řídících funkcí. Ti samozřejmě neměli zájem na stavu jednoho klozetu na třicet pět žen dodržujících pitný režim cokoliv změnit, v důsledku čehož přesně podle knihy Stát a revoluce od V.. I. Lenina nastala revoluční situace. Na jejím konci byli muži vyhnáni z ráje se čtyřmi pisoáry, dvěma umyvadly a jednou kabinkou do klaustrofobicky malé temné místnůstky s jedním klozetem a umyvadlem vedle kterého se musel nově vejít ještě pisoár. Takových záchodových palácových revolucí se tehdy asi odehrálo hodně. Nespravedlivé záchodové poměry tak zůstaly jen v pivnicích nižších cenových skupin navštěvovaných v převážné míře muži přetransformovanými do průtokových ohřívačů.
Poté, kdy byla nastolena spravedlnost ve stylu kolik třešní, tolik višní, byl dlouhou dobu celkem klid. Ten však s drtivě postupující feminizací nemohl trvat věčně. I když velikost záchodů pro pány a pro dámy byla odvozována podle počtu osob toho kterého pohlaví, nespravedlnost, alespoň podle feministek, trvala dál. Začaly hledat způsob, jak to zařídit, aby chlapi pozbyli nezasloužené výhody odbavit se několikanásobně rychleji, než-li ony. Jak jsem zjistil z Internetu, pomůcka, která na potřebnou dobu učiní ženu mužem, přitom existuje a není nijak drahá. Je to speciální trychtýř nabízený pod různými obchodnímy názvy. Mezi nejpoužívanější patří Čůrokap /za tento slovní novotvar by se nemusel stydět žádný z našich národních buditelů/, UriUri, Peepezy nebo lakonicky trychtýř pro ženy. Nic z toho se zákonitě v masovém měřítku neujalo. Představa, že by v dámské kabelce sousedil vedle rtěnky a flakónu Channel č. 5 poměrně rozměrný plastikový čůrokap připomínající pánské přirození v poloze za pět minut půl šesté, se ukázala zcela nereálná.
Když nelze bez potupného použití čůrokapu zrychlit ženy, nabízelo se v rámci boje za rovné postavení jen jediné řešení – zpomalit nějakým způsobem muže, nejjednodušeji tím, že se jim ztíží přístup k pisoáru Ty doby, kdy chlapi to měli zadarmo, už jsou dávno pryč. V cestě jim stále častěji stojí turniket, který bez desetikoruny nikoho dál nepustí. Umělé zpomalení turniketu a snížení počtu pisoárů pak zapříčiní, že i před pánskou toaletou se bude tvořit patřičně dlouhá fronta. Nedávno jsem se dokonce dočetl, že už se vážně přemýšlí i nad tím, že v okruhu sto metrů od zpoplatněných záchodků bude nutné odstranit všechny stromy a keře, oblíbených to míst, kde mohou muži zadarmo a hned udělat to, co o pár metrů jinde za patnáct kaček a až po deseti minutách čekání ve frontě.
Ale ani tohle všechno ještě není žádná opravdová záchodová revoluce. Pořád tu jde o pradávný přírodní zákon přirozeného výběru, v němž výběhový muž pomalu odchází ze scény a na jeho místo se dere životaschopnější ženský fenomén. Ostatně pro reprodukci, to už je také spočítané, zcela postačí jeden muž s kvalitní genetickou informací na deset žen. Stačí se podívat na kterýkoliv venkovský kurník. Jeden kohout je naprosto dostačující a každý nad tento počet jde zákonitě na sváteční pekáč.
Varovně jsem zastříhal ušima až tehdy, kdy se do věčné tahanice mezi matriarchátem a patriarchátem vmísili ženy vypadající jako muži a muži vypadající jako ženy. Na tohle už nedokáže reagovat ani evoluční zákon přirozeného výběru.
Všechno, co se ženám pod vedením Mezinárodního svazu žen podařilo vyhrát, je najednou ve smrtelném ohrožení. I za vlády tvrdého patriarchálního záchodového útlaku bývávaly dámské toalety bezpečným azylem, do kterého nemohl vstoupit ani císař. Nyní se tento trezor ženských tajností možná brzy doširoka otevře komukoliv, i kdyby to byl potetovaný zápasník MMA s bicepsy jak .býčí kýty, pokud se mu pod horou svaloviny skrývá ženská duše. Není zapotřebí žádného vědeckého dobrozdání. Stačí čestné prohlášení a vstup do ženských sprch je dokořán otevřený.
U nás v české kotlince je zatím vše v pohodě, i když u Karlova mostu se už prý občas vynoří hlava zlopověstného mloka. Jinde už je záchodová revoluce v plném proudu a někde dokonce dosáhla stádia, kdy už začíná požírat své vlastní děti . Spisovatelka Joanne Rowlingová o tom už určitě píše román.
