Podle mých životních zkušeností jakmile se začne mluvit anebo debatovat o pravdě, veškerá legrace končí.
Stačí, když slyším nejslavnější větu našeho Jana Husa – „Slyš pravdu, hledej pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti“ - zmocní se mě pocit, jako kdyby se blížil soudný den.
Asi je chyba ve mně, neboť kdybych do puntíku poslechl Mistra Jana Husa, pravděpodobně bych se nejméně třikrát rozvedl, na jednoho mého přítele by připadalo sto mých nepřátel a měl bych věčné oplétačky s policií a psychiatry. Vezmu to popořádku:
- Slyš pravdu. Jakmile se mě někdo zeptá, jestli jsem opravdu připraven slyšet pravdu, začnou mi svítit v hlavě všechny poplašné kontrolky. Většinou jde takzvaně do tuhého. Je dopředu jasné, že to, co se dozvím, se mnou určitě sekne a nebude to oznámení, že jsem právě vyhrál jackpot. Radostná událost se oznamuje totiž úplně jinak. Většinou mnohoslibnou hádankou. Hádej, čím se brzy staneš? Tatínkem! Pokud však věta začne „chceš slyšet pravdu?“ bude následovat „čekám dítě, ale ne s tebou.“
-Hledej pravdu. Kdybych měl konkretizovat osoby, které mě vyzývaly, abych hledal pravdu, byli to učitelé marxismu leninismu a Svědkové Jehovovi. Podle nich je cesta k absolutní pravdě přímá jako železniční koridor mezi Olomoucí a Přerovem a jediné ,co musím udělat, je neuhnout z narýsovaného směru, což u kolejí natažených jak špagáty vlastně ani nejde. Asi mi to neslouží ke cti, ale po většinu života jsem moc úsilí hledat pravdu nevynaložil. Samozřejmě závidím všem, kteří díky svému náboženskému přesvědčení věří ve svou nesmrtelnost, ale já ve své mravní pokleslosti občas nacházím i v Bibli, až se to bojím vyslovit, hoaxy a fake news. To, že první žena byla vytvořena z mužského žebra, mi skoro připadá jako nehorázný výplod machistické kultury toho nejhrubšího zrna. Zdráhám se i uvěřit, že svět byl stvořen za šest dní. Na druhé straně je mimo mé chápání, že svět vznikl jakýmsi velkým třeskem, před kterým nebylo nic. Naštěstí vzhledem k mému jen mírně nadprůměrnému IQ mi nehrozí, že by mne nějaký věhlasný jaderný fyzik vyzval, abych zrovna já hledal pravdu.
-Uč se pravdě. Pokud jsem už dostal příkaz, abych se učil pravdě, prakticky vždycky se ukázalo, že jsem se ve skutečnosti učil nepravé pravdě, což je eufemismus pro slovo blbost. Za můj dosavadní život změnila obecně hlásaná pravda už několikrát kabát a proto jsem názoru, že učit se pravdě s velkým P je ztracený čas. Je zajímavé, že u ryze exaktních předmětů a to i na úrovni Matematicko fyzikální fakulty UK nikdo nikoho nevyzývá, aby se učil pravdu, ale jen aby se učil fyzice kondenzovaných soustav a materiálů nebo matematické analýze apod. Navíc jsem si všiml, že ti nejšpičkovější vědátoři se vlastně nesnaží o nic jiného, než aby dosavadní všeobecně uznávané pravdy rozmetali jak pískové bábovičky. Možná i to je důvod, proč třeba i takový Albert Einstein po své padesátce začal věřit v Boha a Sókratés po mnoha dlouhých letech pátrání po absolutní pravdě nakonec dospěl ke konečnému výsledku vyjádřeného větou „vím, že nic nevím“. To je ostatně i můj případ.
-Miluj pravdu. Hm. Faktem je, že dnešní doba nezavrhuje kromě pedofilie a sadismu žádnou formu milování. Navazovat milostný vztah lze téměř se vším živým i neživým. Všichni mají právo být respektováni, náležitě oslovováni a alespoň jednou v roce i oslavováni. O to je pozoruhodnější, že se vůbec nemluví o těch jedincích, kteří milují pravdu. Obávám se toho, že ve skutečnosti nikdo nechce pravdu slyšet neb jak říká básník „lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti,strašlivou poznati jistotu.“ Mnohem častěji se mi stává, že jsem spíše vyzýván abych místo pravdy raději miloval milosrdnou lež.
Stalo se mi například, že na hranici při kontrole zda mám zelený covidpass, příjezdový formulář a voucher jsem nemohl najít svůj chytrý telefon, ve kterém jsem všechny požadované dokumenty v elektronické podobě měl. "Asi jsem ho ztratil", řekl jsem své ženě pravdu, kterou je třeba za každých podmínek milovat. Sjela mne vražedným pohledem. "Proboha řekni mi, že to není pravda!"
"Bohužel to je pravda. Budeme se muset vrátit domů." V následujícím okamžiku došlo k naplnění poslední výzvy Mistra Jana Husa : Braň pravdu až do smrti. I stalo se.
