O volbě prezidenta

Dlouho jsem na blog nepsal. Přiznám se, že mě zklamala především nenávistná podoba diskusí, ale dnes bych rád podotkl pár slov k volbě prezidenta republiky. (Nezlobte se, ale psaní president mi přijde ohavné).

Z mých předchozích článků je asi jasné, že moje politické preference směřují poměrně jasně doprava. Ale nejsem ani členem, ani zaslepeným přívržencem ODS. Dokonce jsem si jist, že kdyby v ČR existovala jakákoli rozumná alternativa pravicové strany, velmi pravděpodobně by získala můj volební hlas. Tolik na úvod. Stejně jako každý jiný sleduji přípravy na prezidentskou volbu a snažím se udělat si obrázek na oba kandidáty. Přiznám se, že je mi v podstatě jedno, kdo z nich to vyhraje. Václav Klaus je pro mě čitelnější, ale jeho ego trochu převyšuje snesitelnou úroveň. A Jan Švejnar, jako pravicový ekonom, by mi na Hradě vlastně také nevadil. Z toho důvodu nevěřícně kroutím hlavou nad hysterií a intrikami, které volbu samu provází. Volit veřejně, nebo tajně? Kdo by mohl „zradit“ zájmy té které strany a jak v tom těm darebákům zabránit? Co to proboha řešíte? Veřejná volba má prý zabránit tomu, aby poslanci volili někoho jiného, než koho jim nařídil aparát jejich strany. Není to protizákonné? Jestli se nepletu, tak každý poslanec složil slib, že se bude řídit výhradně svým svědomím. Má-li tento slib oporu v zákoně, tak jakákoli snaha o kontrolu je protizákonná. Veřejná volba mi připomíná dětství, kdy jsem šel s dědečkem a babičkou volit, oni obdrželi jedinou - Stranou Všemohoucí schválenou kandidátku, kterou museli demonstrativně vhodit do volební urny. To jsme na tom s demokracií v naší zemi skutečně tak zle? Páni a dámy poslanci a senátoři – je mi z vás špatně.