Nevím, asi přestanu chodit na pizzu

Pokud mě čtete déle, už jste zjistili, že jídlo mám opravdu rád, však na to také vypadám. Přiznám se ale hned bez mučení, že s jídlem to mám úplně jinak než s dětmi; výroba mě baví podstatně méně než to, co jí následuje. Stánky s pizzou, které před pár lety začaly po Praze růst jako houby po dešti, mi proto přišly (jako tehdy čerstvě svobodnému mládenci) docela vhod, ať už coby slaná tečka za vydařeným večerem, nebo improvizovaná večeře.

Kdybych mohl soudit, nejlepší je ta z Kačerova, tam byl snad i vůbec první stánek. Propečená právě akorát, vždycky prohřátá, kůrka křupavá, pokud jste nepřišli vyloženě za pět minut dvanáct (a i to se mi párkrát stalo) tak byl docela pestrý i výběr. Že nemá s italskou pizzou nic společného? Aťsi, klidně bych tomu i věřil – stejně jako věřím i tomu, že v Itálii na nádraží mohou mít daleko čistší sociální zařízení. Jenom bych to tam nejspíš z Kačerova nestihl.

Stánky na Smíchově jsem také uvítal, i když se mi zdálo, že tady je pizza o něco sušší. Holt franšíza, no. Jednou jsem zavítal i ke konkurenci... A víte vy co, já se na ty nevyjádřené podměty vykašlu. Pizza mi chutnala od Pizza Company 1, konkurence je pochopitelně ten poslední dobou diskutovaný stánek KM. Kdybych psal recenzi restaurace, také napíšu jméno a polohu, nevidím důvod, proč bych se měl žinýrovat u franšíz.

Logo zvolili poměrně (ne)šťastně, dokud jsem pizzu neochutnal, netušil jsem, že nejsem u PC1. Uznávám, je laděné do mírně odlišných barev, ale jinak je takřka identické. U pizzy od PC1 jsem nikdy neměl potřebu dochucovat poskytnutým kečupem, tady jsem se ovšem po prvním kousnutí vrátil a „vylepšil“ pochutinu půltunou chilli omáčky. To trochu pomohlo. Celkově tedy žádná sláva, osminka pizzy byla nějakým zázračným způsobem navrchu mastná a vespod okoralá, a studená jak pusa od Eskymáka. Proslulý desátník Nóblhóch jednou prohlásil, že jakmile pizza vystydne, vrstva sýra připomíná konzistencí i chutí kůži z mrtvoly, a přiznám se, že na lepší přirovnání bych sám nepřišel.

Tak jsem tam byl poprvé a naposledy, co se dá dělat, šanci na první dojem máte jenom jednu. Tohle bylo tak před třemi týdny. Přiznám se, že jsem poněkud pomalejší a smysl bílé karosy, zaparkované před stánkem, mi celé měsíce jaksi unikal. Asi to opravdu chtělo nějak důrazněji nakopnout, což se tedy tento týden sakra dobře podařilo.

Pět minut gůglení mi pomohlo dojít k pár závěrům. Zaprvé, pravděpodobně to není dehonestující kampaň proti PC1. Nejspíš v tom mají prsty opravdu oni, krátký anonymní (ale pozoruhodně zasvěcený) deníček na jedné webovce by tomu napovídal. Zadruhé, hned tak to asi nepřestane, chvíli se máme čím bavit. Zatřetí...

Zatřetí dodávám za sebe: kde to, kruci, jsme? V Palermu, v Tijuaně, v Johannesburgu? Na co si to tady snažíme hrát, na velké mafiány? Pánové, kolik vám proboha je, tohle se dá čekat od puberťáků z Jižáku, kteří čmářou po zdech tagy a rýmují o tom, jak jsou strašně gangsta a kolik puberťaček skolili a kolik gramů Vitacitu prodali. Místo mládežnických gangů máme pár rozmazlených klacků v hadrech za průměrný měsíční plat. Místo tagů, které posílají od jedněch Afroameričanů vzkaz jiným Afroameričanům, aby se koukali ztratit, jinak bude zle, tady máme malůvky s vypovídací hodnotou ve stylu „Byl jsem tady, Franta“. A místo drogových kartelů, které velmi vynalézavě zkoumají různé možnosti použití mačet na lidskou anatomii – tady máme dva prodejce pizzy, prorezlý autobus a hadrového oběšence.

Rozhořčení chápu, pohnutkám rozumím a vím, že právní cestou by se tohle řešilo jen obtížně. Upřímně řečeno, asi bych na místě PC1 nechal rozhodnout neviditelnou ruku trhu, jejich produkt i služby jsou na úplně jiné úrovni (i když by to nejspíš nějakou dobu zabralo). Nu, abych to tak shrnul. Přes telefon nic nekupuji, protože s tímto prodejním modelem bytostně nesouhlasím a nechci podporovat jeho úspěch a rozvoj. Stejně tak si na ulici nezřizuji pojištění nebo neodpovídám do anket, stejně tak nepřispívám do pouličních sbírek (pokud něco posílám, pak z vlastního popudu přes DMS nebo z účtu).

Podobné prostředky konkurenčního boje jsou v naší zemi zbrusu nové, posunují ji směrem k latinské Americe a já se za sebe se rozhoduji, že je tady vidět nechci. Proto PC1 počínaje dneškem přichází o věrného zákazníka, který se k nim jeden čas vracel dvakrát, třikrát týdně. Škoda, chutnalo mi u vás. Nu nic, jarní závitky z čínských bufetů to jistí.