Masaryk v Šanghaji

... aneb Masarykovo čínské občerstvení. Jsou restaurace, kam se chodí za atmosférou, a jsou restaurace, kam se chodí za jídlem. Pokud máte štěstí, jednou za čas se to podaří nějaké restauraci skloubit a udržet (pár takových znám, ještě o nich budu psát), a když se náhodou vyskytne výjimečně příznivá konstelace hvězd, bude tam i příjemná obsluha a příznivé ceny.  

Přiznám se, že na atmosféru si zase tak moc nepotrpím. V libovolném restauračním zařízení se jen málokdy najde někdo neurvalejšího vzhledu, než kterým disponuji já, a když hledám společnost rovných, musím zapadnout do nějaké příjemné zakouřené čtyřky. S drahou polovičkou máme první rande už dávno za sebou, takže romantiku také nijak cíleně nevyhledáváme a když už někam vyrážíme, tak tam, kde vaří dobře – a hlavně tak, jak bychom to doma nezvládli.

Nebudu chodit kolem horké kaše. V Masarykově čínském občerstvení vaří výborně, obsluhují tu přímo majitelé (usměvavý manželský pár středního věku) a ceny jsou regulérní standard pro čínské restaurace, u některých jídel dokonce nižší. Kde vězí zakopaný pes? Nu, právě v tom prostředí. Masarykovo je totiž přímo na Masarykově nádraží (popř. Nádraží Střed nebo Nádraží Františka Josefa, vyberte si, který název je vaší generaci nejbližší), a funguje tedy částečně i jako nádražní knajpa se vším (a všemi), co k tomu patří.

Jejich ša-čcha i kung pao jsou právě akorát, pálivé dost na to, aby se jim ještě dalo říkat čína, ale relativně stravitelné. Voňavá a křehká kachna nejenže opravdu voní a křupe, ale navíc je ještě opravdu šťavnatá. Smažené nudle jsou dělané podomácku, poctivě a je jich spousta. Pokud chcete moje doporučení na nějakou specialitu, musím vyzdvihnout místní šanghajské kuře. Takové dostanete jen málokde, nasládlá červená omáčka s velkými kusy cibule sice nejprve moc důvěry nebudí, ale chutná naprosto neuvěřitelně, jako takový sladší, kouřovější guláš. Jídlo je tu levné, dobré, je ho spousta a vaří ho přímo před vámi – kuchyně (pokud se tak dá říkat jednomu obrovskému, doruda rozpálenému woku na plotně) je ve stejné místnosti, ve které sedí strávníci. Hygienu si tedy můžete očíhnout poměrně jednoduše.

Musím být upřímný. Ač se majitelé snaží sebevíc, lezou sem pochybné existence en masse. Hned vedle je navíc potemnělá automatová herna, to také nepomáhá. Jednou jsem přivedl na oběd pár známých; rozhlédli se a otočili na patě, nejsou holt tak otrlí jako já. Potom jsem se přišel omluvit, majitel se smál a doporučil mi, abych příště zavolal tak pět minut předem, že to tam všechno vyhází. Že na to má nejenom náturu, ale i schopnosti, vím poměrně dobře, sledoval jsem ho při řešení jedné ostřejší výměny názorů.

Pokud zkousnete nepříznivý první dojem, mohu vám to u čínského Masaryka vřele doporučit. Pokud ne, zkuste si alespoň vyzvednout něco s sebou, stojí to za to.

Příště udělám vyjímku a napíšu vám něco o své oblíbené nečínské restauraci, určitě si to zaslouží.