Fialovej chlap

„No tak si to zkus představit třeba takhle. Sedíš ve svý oblíbený knajpě, jo, zíráš střídavě na fotbal a střídavě do půllitru, z džuboxu chraptí Johnny Cash a vůbec je tak nějak pohoda. A pak se otevřou dveře a najednou je ticho, příde ti, že i ten Johnny se tak nějak zadrhnul. Koukneš okolo, a voni se všichni dívaj ke dveřím. Ani nepřátelsky, ani zle, jestli se tvářej vůbec nějak tak spíš trochu přiblble.

Von v těch dveřích stojí takovej chlápek. Chová se normálně, oblečenej je taky normálně, pravda, je tu cizí a nikdo ho tu eště neviděl, ale takovejch koneckonců bejvá dost a kdoví, třeba se zrovna přistěhoval. Nu, voháknutej je normálně, chová se normálně, teda je jako vidět že ví, že se na něj čučí, ale snaží se nic si z toho nedělat, posadí se třeba vedle tebe na bar a objedná si stejný pivko, který nosej tobě.

Tak co je na něm vlastně divnýho? No představ si – von je ten chlap fialovej. Né že by se tvářil jak nemocnej, to zas ne. To taky poznáš hned, takovej bezrukej nebo beznohej se z fleku tváří tak, že je jasný, že ho sejří že je bezrukej. Nebo beznohej. Ale pro toho týpka s fialovou kůží je vočividně u nich doma normální, že je jeden fialovej.

A teď mě pochop a pořádně poslouchej. Třeba ho tam nikdo ani nebude buzerovat. Třeba mu to pivko normálně natočej, von ho normálně vypije a normálně i poděkuje a zaplatí a vodejde. Jako nic proti, vo tom žádná. Ale fór je v tom, žes nikdy v životě neviděl fialovýho chlapa. Vosobně proti fialovejm nic nemáš. Jak bys, koneckonců, moh mít, žejo. Doteďka jsi vo nich nevěděl ani kulový, tak holt nejspíš uvidíš časem, až jich bude víc a budou tu dýl. Ale do tý doby holt milej fialovej chlap bude za exota, co s tim naděláš. Kdyby ses s fialovejma vídal vod mládí, to by bylo něco jinýho, žejo. Ale takhle? No, asi chápeš co se snažim říct.“

Přesně takhle jsem to vypověděl známému z Tchaj-wanu, který se divil, proč na něj lidé na ulici zírají. Dodávám, že jsme byli na menší exkurzi v Kutné Hoře, v Praze už jsou lidé trošku otrkaní. Pochopil. Koneckonců, jeho prababička také v životě nezahlédla bělocha.

Co se snažím říci – těchhle situací jsem si tu prožil vcelku dost. Pokud mohu soudit, lidé v naší zemi jsou poměrně tolerantní; a taky poměrně v pohodě. Za ta léta jsem musel řešit jenom několik nedorozumění, a ve většině případů to stačilo řešit verbálně. Vzato kolem a kolem jsem čekal, že bude podstatně hůř. Chápu, že slyšíme ze všech stran, jací jsme to xenofobové a rasisti, ale dle mého názoru u nás všechny menšiny začínaly stejně. Jako fialoví chlapi. To, jestli to pivko v hospodě zaplatí, poděkují a půjdou spořádaně domů, nebo jestli se tam budou chovat jako dobytek, nu, to už je na nich.

Omlouvám se za menší odbočení, předevčírem jsem tuhle historku musel vyprávět někomu jinému, tak jsem si na ni vzpomněl. Příště už možná bude zase nějaká recenze. Nebo cokoli vás bude zajímat, navrhněte schválně něco!